útěcha

Promlouvám skrz doteky…

Mé vzpomínky z dětství mě vedou za tetou, do malého bytu s vysokými stropy a pavlačovým nádvořím, s nikdy nekončícím vrkáním holubů na Národní třídě v Praze. Byla to tichá postarší dáma, která měla svůj svět a ten si vždy bedlivě střežila. Já jsem měla tu výsadu jednou za rok vstoupit do jejího života.