báseň

Růže a stín

Je milá, hodná, usmívá se, do očí cudně nedívá se, připravena plnit každé přání ... Co sama chce? ... to nemá zdání. Jak ovečka jde uvnitř stáda, už netuší, co měla ráda, je ovcí bílou, nejbělejší - tím pochybnost se ukonejší. Je bílou růží bez trní, co nepíchá ... a nevoní. Ta krása je jen domnělá jak kytka, co je umělá.