Příběh Marcely:
Dnes vnímám svět okolo sebe jinak. Mám pocit, jako bych vzlétla a dívala se na sebe s nadhledem...

Když se ohlížím zpátky, tak vidím holku, která se dobře učila, která měla i své sny, ale byla zmatená a nevěřila si natolik, aby za nimi šla.

Tak se vydala zodpovědnou cestou ekonomického vzdělání a 14 let se dobře živila jako účetní. Ale čím dál víc cítila, že patří jinam, že to nějak není to pravé ořechové. Pořád plnila očekávání druhých, aniž by si to uvědomovala!

Pak přišly děti a pochopila, že teď má život pro ni mnohem větší smysl. Přestože péče o dvě malé děti je práce na totálně plný úvazek bez nároku na odpočinek, cítila se svobodně a dobře.

To byl pro mě zlomový okamžik!!!

Nikdy mě vlastně nenapadlo se zeptat sama sebe, co chci vlastně já? Jak to cítím? Baví mě to? Naplňuje mě moje práce? Žila jsem v přesvědčení, že naplňující práci mají pouze vyvolení.

Dílem náhody, možná osudu, se mi do rukou dostala učebnice „Abeceda sebelásky“ od Lucky Kolaříkové.

Díky této knize jsem začala sama sebe pozorovat a zjistila jsem, že spoustu věcí a reakcí mám zakořeněné z dětství a že nejsou vlastně moje. Prostě jsem je převzala. Měla jsem být přece taková hodná holčička. Jak se to projevovalo v dospělosti? U mě třeba tím, že jsem se styděla říct svůj názor, když byl naprosto odlišný od většiny. Měla jsem strach být sama sebou. To byl jeden AHA moment za druhým. Je až neuvěřitelné, kolik nánosu si neseme z dětství.

Tak jsem začala studovat sama sebe a díky sebelásce a projektu „Ženy ženám“ jsem si tyto věci čím dál víc uvědomovala. Zúčastnila jsem se seminářů s Luckou Kolaříkovou, které pro mě byly vždycky velkým zážitkem a mnohdy i překonáním mých komfortních zón.

Začala jsem se na svůj život dívat jakoby z nadhledu, z jiné perspektivy. Najednou jsem začala vidět i jiné možnosti kolem sebe a za to jsem hodně vděčná. Rozhodla jsem se opustit svou jistou práci a vydávám se na cestu podnikatelskou mimo své komfortní zóny.

Jak se říká, že opakování je matka moudrosti. U sebelásky to platí dvojnásob. Je potřeba si ji neustále připomínat a pracovat na ní, jinak ji převálcují všední starosti a neustálý koloběh života. Proto vidím smysl i v tom vytvářet nové programy a psát nové knížky na toto téma. Každý má svůj úhel pohledu na věc a každý si vezme to, co je právě pro něj.

Na závěr bych chtěla poděkovat Alici Kirš a celému týmu za tento skvělý projekt, který dělají s láskou a nadšením, které je nakažlivé a inspirující.

Děkuji Marcela Štěpánová, Holešov