Příběh Lenky:
Tenkrát mě opustil manžel
a zůstala jsem sama s ročním synem.

Bylo to těžké. Myslela jsem si, že to je konec všeho krásného. Jenže to byl naštěstí omyl. Byl to začátek mého rozkvětu. :-)

„Kde začít?“ ptám se sama sebe. „Vždyť víš!“ volá na mě můj vnitřní hlas. Musím se usmát. Samozřejmě, že vím. Jen jsem se asi potřebovala ujistit. A tak se do toho dávám. Mimochodem psaní prostě miluju.

Onen začátek mého sebe rozvíjejícího příběhu nastal asi v době, kdy jsem se ocitla na samém dně. Tenkrát mě opustil manžel. Zůstala jsem sama s ročním synem. Bylo to těžké. Myslela jsem si, že to je konec všeho krásného. Jenže to byl naštěstí omyl. Byl to začátek mého rozkvětu.

A právě v této době mě kamarádka pozvala na Ženy ženám živě. Nejdřív jsem váhala, ale nakonec jsem do toho šla. Dnes musím říct, že nic lepšího jsem pro sebe nemohla udělat.

Ten den se ve mně něco změnilo. Pohltila mě nová vzrušující energie. Cítila jsem se šťastná, jako už dlouho ne. Najednou jsem všude kolem sebe viděla spoustu možností, jak k sobě přivést radost a naplnění. Přišlo také pár AHA momentů. Pochopila jsem, že se v našem životě neděje nic náhodou a že všechno má svůj význam. Všechno, co zažíváme, jsou jen naše životní lekce. Hlavně jsem si ale uvědomila, že moje štěstí záleží jen na mně samotné.

Jednou mi kdosi řekl, že jsem neuvěřitelný snílek. Vyznělo to, jako že jsem divná. Nikdo okolo totiž nic takového nedělal. A protože jsem nechtěla vyčnívat, přestala jsem o svých snech mluvit.

Po nějaké době sledování webu Ženy ženám jsem si však uvědomila, že na snění není vůbec nic špatného. Najednou jsem o tom byla dokonce natolik přesvědčená, že jsem se rozhodla z toho udělat svoji přednost. Dostala jsem odvahu žít svůj život jen podle sebe a ne podle představ někoho jiného. Mé srdce se otevřelo.

A pak mě pohltila touha napsat knihu. Udělala jsem to. Přivedla jsem k životu svůj první odvážný sen. Bylo mi úžasně. Moje vnitřní spokojenost rostla. Chtěla jsem, aby se tak cítili i lidi kolem mě. A tak jsem dříve zakázané téma snění začala otevírat v mnoha rozhovorech se svými přáteli.

Doslova šokující zjištění však bylo, že jen málokdo měl sen, za kterým ve svém životě šel. Připadalo mi to velmi smutné. Vždyť bez snů a touze po jejich naplnění přece nemůže být nikdo šťastný. A tak se v mé hlavě zčistajasna zrodil nápad. Budu lidi podporovat v jejich snění. :-)

Bez Alice a její odvahy založit projekt Ženy ženám by mě asi nic podobného nenapadlo. Vím, je to bláznivé, ale no a co? Chci to zkusit. Stejně jako to kdysi zkusila Alice. Stejně jako ona chci inspirovat lidi ke šťastnějšímu životu.

Závěrem bych chtěla říct, že život ke mně nebyl vždycky ve všem vstřícný, ale stejně ho mám šíleně ráda. S láskou v sobě se dá totiž zvládnout všechno. No a když se můžeme nechávat denně inspirovat skvělými ženami jako jsou Alice a její tým, pak jde všechno vážně snadno. Za sebe bych řekla jediné, stačí poslouchat své srdce.

A co se týče projektu Ženy ženám, mé srdce říká rozhodně ANO.
Myslím, že je to to nejlepší, co nás ženy mohlo potkat. :-)