Návrat k ženské duši

žena sebevědomí

„Mám moc mužské energie.“ To je něco, co často (i díky své práci) od žen slýchávám. Tato skupina žen se potýká s pocitem, že být cílevědomá, výkonná, samostatná a rychlá není pro ně samotné úplně v pořádku. 

Jejich vnitřní hlas jim říká: „Takhle to přece není ono, takhle nejsem šťastná.“ Často se také ozývá i tělo – různými signály a projevy. Je to třeba nemoc v oblasti dělohy a vagíny nebo potíže s menstruačním cyklem, únava, vyčerpání, stres, smutek a nedostatek radosti a chuti do života.

V jejich nitru se časem rodí rozhodnutí: “Chci být ženou … ŽENOU.“

Tyto ženy obdivují u ostatních žen kvality jako zranitelnost, jemnost, intuice, měkkost, plnost, smyslnost, odevzdání, následování, ale jim samotným jako by něco nedovolilo se těmto kvalitám otevřít. Ponořit se do nich. Plout v nich. Užívat si je maximálně.

A tak se ptají PROČ?

Proč jí to jde a mně to nejde? Možná sama tyto otázky řešíš. Možná máš pocit, že máš „moc mužské energie“a připadáš si často víc jako chlap než jako žena. Pak mi dovol vzít tě na výlet do historie mojí duše. Do příběhu, který mi vyprávěla jedna moudrá žena na Bali.

Skrze tento příběh jsem já sama pochopila to PROČ. Proč je často těžké otevřít se ženským kvalitám, které mi přitom dělají tak dobře. Co za tím je a také co s tím dělat. :)

Alice Kirš

Přišel čas pochopit příběh svojí duše

Nevím, zda se tento příběh skutečně stal, ale se mnou velmi zarezonoval. Posílil a podpořil nějakou část mě. A té části mě se moc ulevilo. Tak ho tedy sdílím s vírou, že třeba podpoří i část tebe, která teď hledá odpovědi. Může to totiž být i tvůj příběh.

Před mnoha, mnoha a mnoha životy, dávno, pradávno má duše vstupovala na tento svět do ženského těla. Byla duší ženy. Královna. Kněžka. Šamanka. Byla velmi moudrá a vládla všemi ženskými kouzly a dary. Byly to nádherné životy. Až na jeden, který byl nešťastný a tělo mé duše bylo násilně zavražděno mužem.

Duše se po této šokující a hrozné zkušenosti rozhodla, že už do ženského těla nevstoupí a tak se po mnoho životů rodila jako muž. Válečník. Generál. Bojovník. Silný a tvrdý, který se ale postupně naučil svou maskulinní sílu dobře používat a přetvářet ji z ničení do tvoření. Svou lekci zvládl.

Návrat do ženského těla

A v ten moment se Vesmír rozhodl, že je čas dát duši další lekci a příležitost poléčit bolest z minulosti. A tak ji nasměroval opět do ženského těla. Krásného těla, které mělo duší připomínat právě onu lekci: přestat se bát mužské energie, znovu se nadechnout a žít tu ženskou.

To ženské tělo bylo moje, bylo Alice.

Po mém porodu, kdy má duše poprvé pocítila, že přišla do ženského těla a poprvé uviděla mého otce, ohromně se vyděsila. Zachvátil ji veliký strach z toho, že jí zase další muž ublíží a zabije. A tak se rozhodla být dál válečníkem. Rozhodla se na sebe obléct brnění, obalit se tvrdostí a vyrazit do života.

S muži, kterých se bála, s těmi bojovala. Hlavně se svým otcem a bratrem. S muži, kterým věřila, tak se přátelila a dobře v mužském kolektivu zapadala. Mužům, které milovala, se ze strachu ze ztráty a dalšího zranění podřizovala.

Neuměla se odevzdat, neuměla být křehká, neuměla projevit zranitelnost, neuměla plakat. Ale i přesto se pod tvrdou šlupkou, pod těžkým a neprůstřelným brněním ukrývala princezna, která potřebovala jediné – ujištění, že teď už je vše OK. Nic jí nehrozí a je v bezpečí.

Tak se to dělo do doby, než do jejího života vstoupila duše s podobnou zkušeností, jen s mužským tělem. Duše se propojily a společně se vydaly na cestu přijetí svých strachů, na cestu odkládání svých brnění, otvírání se vlastní zranitelnosti a léčení bolesti z minulosti.

Ano, mluvím o sobě a mém muži.

Oba jsme tu teď proto, abychom zvládli další lekci našeho osudu a dali našim duším pocit, že je naprosto v pořádku a bezpečné být tím, jehož tělo nosíme. Že je pro mě naprosto bezpečné rozvíjet ženské kvality, prozkoumávat je a posilovat. A stejně tak u mého muže ty mužské.

Možná znáš ten pocit, kdy si připadáš jako v brnění, ztuhlá, sevřená a i přesto cítíš, že pod ním – tam uvnitř – žije princezna nebo královna?

Pak prosím dávej, stejně jako se o to snažím v posledních letech já, své duši co nejvíce pocítit, že je naprosto v pořádku a bezpečné být ženou. Denně jí to ukazuj. Uč jí to.

Tato praxe může být velmi jednoduchá. Například:

  • koupit si jednou týdně květiny
  • oblékat se častěji do šatů místo kalhot
  • dívat se častěji na romantické dojemné filmy místo akčňáků a dopřávat si plačící detox. :)
  • tančit… Sama i s mužem
  • občas zavítat do ženského kruhu, na ženské setkání
  • číst knihy podporující léčení ženské duše, např. knihu 17 TVÁŘÍ ŽENY

a jednou za den se na hodinu zastavit a jen tak být, plynout, nic neřešit a neplánovat. Být k sobě laskavá a citlivá. Zacházet se sebou tak, jak si přeješ, aby s tebou zacházeli druzí.

Alice Kirš

Čas odpustit svému otci

Další velmi léčivou praxí naší ženské duše je odpustit svému otci. Pokud jsi to ještě neudělala, odpusť mu a odpusť i sobě. Odpusť si ten vzájemný boj… Staň se zase holčičkou, která miluje svého otce.

Poděkuj mu za život, protože ať byl, jaký byl… ať udělal tisíce chyb, dělal vždycky jen to nejlepší, co sám v tu chvíli uměl. Po tom, co jsem odpustila svému otci a poděkovala mu za život, je náš vztah harmonický a vyrovnaný.

Můj táta mi poprvé za celý život řekl, že mě má rád.

A já jsem mu to řekla také. A i přesto, že je už velmi starý a nemocný, cítím mezi námi klid a usmíření.

Tohle nebylo snadné, ale stálo to za to! Tento odvážný krok způsobil to, že jsem se v životě více uvolnila, zjemnila, zklidnila a odložila další část toho nepohodlného brnění.

No, ještě jich pár na sobě mám, ale věřím, že i ty časem sundám a odložím.

Když píšu o odkládání brnění, tak to neznamená, že bych mužské kvality zatracovala a odmítala. Naopak. Jsem za ně velmi vděčná. Svého vnitřního muže si velmi vážím a děkuju mu za to, že je připraven vždy, když ho potřebuji.

Na druhou stranu si i on potřebuje odpočinout a vydechnout. Není fér, aby neustále bojoval, a tak mu dopřávám čím dál více zaslouženého klidu a relaxu.

Je to strach, který brání naší duši projevit se taková, jaká je.

Je to ale náš strach a my s ním můžeme něco dělat. Tím, že si budeme často připomínat, že být ženou je v pořádku. Že cítit se zranitelná, křehká, ale třeba i smyslná je taky v pořádku.

Čím více to budeme své duši ukazovat a učit jí to… strach se bude zmenšovat a my se budeme čím dál více uvolňovat do toho krásného života, který teď máme k dispozici.

Je úžasné být ženou!

S láskou a úctou ke každé ženě

-Alice Kirš

Zakladatelka a ♥ projektu Ženy ženám Alice je žena, která svým velkým srdcem, otevřeností, lehkostí, citlivostí, originalitou a důvtipem boří staré hranice a vytváří neomezený prostor pro růst. Je milovnicí lehkosti a svobody, zvířat, vaření, útulné atmosféry, cestování a také autorkou knihy 17 tváří ženy.
Komentáře
  1. Milena Fouskova napsal:

    Vše na mně dělá velmi dobrý dojem přečetla jsem článek a několikrát musela přerušit pro slzy ale není to smutné ale poučné i já mám pocit že co mně nezabije to mně posílí a to je to co mně dostává do role může či do těla.

  2. Gabriela Zárubová napsal:

    Moc krásný článek. Vlastně jsem se v něm našla a už vím co mě v životě tolik brzdilo.
    Přišel v pravý čas :-)

  3. Marta napsal:

    Drahá děvčata, jsem ráda, že jsem se dožila tohoto zlomového období, kdy si troufáte vkročit do společnosti omezované starými přesvědčeními a nesmyslnými zásadami a nabídnout odvážně krásné a fungující modely.Doufám, že se konečně lidé přestanou bát boha jako mstitele, ale pochopí jej jako Boha Lásku a to BEZPODMÍNEČNOU.Děkuji hlavně Lucince za Učebnici sebelásky, ale i ostatním dámám, se kterými spolupracujete.Těším se na další sdílení a spolupráci.

  4. Ivanka082 napsal:

    Na kole jsem nebyla ani nepamatuji, holky moje upovídané. O to víc se těším, až ze skříně vytáhnu můj nový cyklo batoh a vydám se někam po silnici do neznáma. Jednou jsem takhle jela z Prahy do Jihlavy a skončila u Liberce. Jsem prostě trdlo, které zabloudí i tam, odkud skoro vyjelo :) Měla bych na sobě zapracovat https://www.braasi.com/cz/kategorie-produktu/cyklo/

  5. Magda Horká napsal:

    Taky jsem měla takový pocit. Bylo toho na mě celkově moc, chtěla jsem se vrátit k ženské podstatě. Řekla jsem doma, že jedu pryč na skoro celý týden, že to potřebuji. Manžel je naštěstí chápavý, takže mi vyhověl. Vyrazila jsem do Pavlova, místo, kde jsem vyrostla. Ubytovala jsem se v malebném penzionu https://www.pensionflorian.cz/ a ccelé dny jen procházela přírodou, cítila a byla sama sebou. Nevnímala jsem čas. Naprosto mi tato ozdravná dovolená pomohla.

  6. all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world

  7. AcKylB napsal:

    evolution casino
    517AcKylB~‘;

  8. dUoaVL napsal:

    evolution korea
    330dUoaVL“#]

  9. Gábina napsal:

    Velkým krokem do neznáma pro mě a mou rodinu bylo, když si syn na Praca Poznań našel práci jeho snů. Nikdo jsme nevěřili že by byl někdo z rodiny schopen opustit své vyhřáté místečko a prostě si jen tak odjet někam do ciziny pracovat. Je to zvláštní doba.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.