Hodnou holku má v sobě každá z nás

vyčerpaná žena

Kdy jste naposledy udělala přesně to, co jste chtěla vy? Rozdáváte, i když máte sama málo, nebo dokonce nic? Neumíte říct ne? Pro ostatní byste se přetrhly, ale sebe vždycky odfláknete. Tyto pohnutky často vychází ze strachu, že nás ostatní nebudou mít rádi, nebo že nás opustí.

Jsme zabarikádované v myšlenkách, co na to řeknou ostatní, ale přitom se zapomeneme zaobírat myšlenkou, co na to řekneme my samy.

„Benefitem“ za celou tu ochotu a úsilí bývá chronická únava, vyčerpanost a neúcta našeho okolí.

Člověk, tak jako většina živočichů, je tvor se silným pudem stádnosti. Proto, aby byl v bezpečí a přežil, potřebuje ostatní lidi. Ženám jsou navíc od přírody dány schopnosti a vlastnosti, díky nimž se starají a pečují o druhé. Díky tomu mohou ženy přirozeně inklinovat k péči o okolní svět. Jen je důležité si pečovatelské sklony udržet v rozumné míře, aby si nezabraly v naší osobnosti příliš velký prostor. Vymezit jim jasné pravomoci a ohraničit je, abychom se jim nezačaly na úkor nás samých poddávat.

Absence bezpodmínečně lásky a nedostatečné přijetí

Dalším důvodem, krom vrozených pečovatelských vlastností, který vede ženy k rozdávání se a potlačování vlastních potřeb, bývá nedostatečné přijetí a láska od našich rodičů ve věku do 6 let. V období, kdy si vytváříme hodnotové a sociální vzorce chování.

Ženy se tak do života vyzbrojí strategiemi, kterými si lásku z vnějšího světa „zasluhují.“ Na svůj úkor. A v jakémkoli věku. Jenže ono to nekončí u ženy samotné. Dáváme tím nezdravý příklad i svým potomkům.

Dítě vidí, že maminka plní očekávání a služby ostatních a na ty své zapomíná. Je to stejné jako v přírodě. Příroda vybavuje všechny rostliny a živočichy obranými strategiemi k přežití. Jednou z těch strategií je nápodoba a identifikace, kdy opakujeme to, co vidíme u svých rodičů. Takže srnče bude okusovat stejným způsobem kůru stromů jako jeho matka, protože kdyby si našlo nějaký vlastní způsob, tak by nemuselo přežít a umřelo by hlady.

Důležitá je i komunikace a poselství, která dětem předáváte. Pozor na nebezpečná zaklínadla typu: Když budeš hodná holčička, budou tě mít rádi! Když nebudeš hodný chlapeček, nikdo si s tebou nebude hrát! Když se nerozdělíš, nebude se s tebou nikdo kamarádit! Je užitečné naučit dítě fungovat mezi dětmi a seznámit ho se společenskými normami. Ale ne za cenu, kdy děti učíme reagovat více na potřeby druhých než na ty vlastní.

Když se z hodný holky stane jenom holka

Není v žádné moci žádného člověka vymazat z hlavy program, který mu tam dali jeho rodiče. Ten tam vždycky zůstane. To, co já můžu ale udělat, když mi přestane vyhovovat, je udělat aktualizaci programu. Přizpůsobit daný program tomu, co je tady a teď.

Vymezit roli naší vnitřní hodný holce, aby si neusurpovala celou naši osobnost. Můžete začít tím, že se naučíte vnímat, ve kterých situacích se cítíte komfortně a kdy už ne. Pakliže se dlouhodobě snažíte vyhovět někomu jinému, své vlastní potřeby a pocity nevnímáte, necítíte. Co ale cítíte je jakási trapnost a odpovědnost za ty druhé, kteří nám dávají neadekvátními prosbami najevo neúctu. Protože si ani my samotné samy sebe nevážíme.

Když se z hodný holky začne stávat jenom holka, okolí na to většinou reaguje nesouhlasně. Proto je důležité s léčením vnitřní hodný holky pracovat velmi opatrně. Začít jen s jednou věcí. Třeba vymezit se vůči šéfovi nebo kolegyni v práci. Ne měnit celý svůj život radikálními řezy.

Cítím, co cítím

Ženy, které chtějí ve svém životě změnu, žádají návody. Na pochopení našich emocí a potřeb nám ale naše analytická mysl nemůže posloužit. Doporučuji pravidelně opakovat zdánlivě jednoduché cvičení – trénovat cítím, co cítím. Protože to je posláním každé ženy. Žádný konkrétní návod ani logika nás k vlastním pocitům a emocím nedovede. Tam budeme muset hlavně „porozumět“ samy sobě.

Typické rysy nezdravě HODNÝCH lidí

• Neprosazují vlastní potřeby a pocity.

• Rozdávají, i když mají sami málo nebo dokonce nic.

• Jejich hodnota se odvíjí od reakcí druhých.

• Naplňují potřeby a služby ostatních bez ohledu na sebe.

• Přebírají zodpovědnost a starosti druhých na svoje bedra.

• Nec(í)tí sami sebe.

• Žijí život, který vlastně vůbec nechtějí.

Lektorka a terapeutka Táňa Brodská se zaměřuje na práci se ženami.

Intuitivně kombinuje moudrost zdravého selského rozumu a moderních psychologických metod. Vystudovala Sociální patologii a prevenci, Sociální pedagogiku, Etopedii (poruchy chování), kineziologii, konstelace, psychosomatiku. Vede kurzy komunikace, asertivity a konstelační semináře. V minulém roce začala spolupracovat se seberozvojovým centrem Patha jako lektorka seminářů Hodná holka. Její oblíbené motto zní: „Jsem věrná sama sobě“.
http://patha.cz/kurz/hodna-holkahttps://www.facebook.com/patha.cz/

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů