Blog / Ženy mého života

Už od malinka jsem si malovala, jak jednou budu ukrutně zaláskovaná do nejúžasnějšího muže na světě a jak to bude naprosto dokonalé a krásné. Jednoho dne jsem ho po mnohém hledání našla a bylo to přesně takové. Z té čisté lásky se nám narodil syn a dál už to všechny známe…

Nemohu říct, že už ho nemiluji, ale pochopila jsem, že láska má mnoho tváří – láska k partnerovi, láska k dítěti, láska k rodičům, láska k domácím mazlíčkům, láska …
Všechno je to láska, má tisícero podob a projevů.

Má však jeden společný prvek!

Je ti moc krásně – duše i srdce jásá, chce se ti smát a třeba i plakat zároveň, mrazí tě po těla a všechno uvnitř i kolem tebe září!

Ženy mého života

 

Nejvíc jsem si vždy přála souznění

Když jsi zamilovaná, jde to samo, ani se nemusíš snažit, vyřeší to za tebe chemická reakce. 🙂 Pak se dostaví láska, která má ještě stále růžové brýle, ale už vidí jemné nedokonalosti, které však klidně odpustí. Následuje partnerství a dlouhodobý vztah se starostmi běžného dne, růžové brýle jsou odloženy a začíná se na ně pomalu prášit, je třeba uklízet, vařit, prát a žehlit…

„Miláčku mohl bys mi prosím vyndat žehlící prkno?“
„Hmm, proč?“
??? „Chci si zasurfovat!?“ 🙂

„Zlato, nikde nemají tu šlehačku, jen smetanu ke šlehání!“
„Gól!“

Je to většinou 1:0 pro muže, protože oni se nijak nezměnili, jen my jsme trošku pozapomněly na to, že jsme ženy. Alespoň já tedy určitě. A tak jsem se vydala na dlouhou cestu za svým ženstvím a pak se to stalo!

Potkala jsem opravdové anděly, ženy svého života a zamilovala se.

A to opravdu, nekecám! Mám totiž všechny příznaky – duše i srdce jásá, chce se mi smát a někdy i plakat a stojí mi každý chloupek na těle a to jich nemám zrovna málo!:) Když jsme spolu, mám pocit, jako bych byla zase malá holka, a nebo vypila pár panáků, je to úplná euforie a celý svět září, i teď mě mrazí, takže vím, že jsem správně.

Ženy mého života

 

Každá z těchto žen mi zrcadlí
kousek mě samotné…

Pomáhají mi nacházet odpovědi a klást správné otázky, pomáhají mi na vše lépe vidět. Pomáhají mi skládat kousíček po kousíčku mé životní puzzle. Nesoudí mě, nehodnotí, neradí, když nechci. Prostě jen jsou. Díky nim jsem právě našla kus nebe tady na zemi a zase se těším na každý další den, stejně jako když jsem byla malá.

Už si klidně dovolím být někdy i nesnesitelná, mírně hysterická, hravá i panovačná, šťastná i nešťastná, uklízečka i dáma, kráska a miluji i to své zvíře, které opět řve ‚Gól!‘, je totiž vyrovnáno!

Miluji svého brášku, který život zde na zemi vzdal.
Miluji své druhé vysněné dítě, které na mne zatím snad kouká z hora a třeba za mnou jednou přijde, až budu připravená.
Miluji své rodiče.

Miluji svůj život se vším všudy, tady a teď a miluji bližního svého!

Už totiž vím, co to je.
Zavírám oči a zase to slyším: …‘All you need is love, pampararara, all you need is love…‘

 

S láskou

Hanka

Další články v kategorii

Vztahy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.