Blog / Výčitky a výjimečnost

Chováme se hezky k cizím lidem a nejbližší zraňujeme

A zase je to tady. Jedna chyba a nesčetné množství výčitek.

Nesnáším výčitky – takové ty dlouhé, nefér monology, během kterých je člověku vyčteno úplně všechno: počínaje nevinným špinavým hrnkem na stole a konče tím, že před 20 lety jsem z indiánského tábora neposlala pohled… Je to jako s vánočním cukrovím, začne se věcně u vanilkových rohlíčků a nakonec člověk – ani neví jak – ocitne se na dně krabice a dojídá poslední nahryzanou kokosku.

 

Jak proti tomu bojovat?

Jednoduše: peču pouze dva druhy cukroví a v takovém počtu, aby nedošlo k nedůstojnému dojídání. Prostě se snažím nevyčítat. Samozřejmě, když se mi něco nelíbí, řeknu to. Ale hned a nenechávám to v sobě hnít. Není to hezké a člověka pak jen z toho bolí břicho, protože nějakou věc „nestrávil“.

To je to nejdůležitější: uvědomit si své konání
a svobodně se rozhodnout pro příslušnou akci.

ALE…

Jak se bránit, když je vyčítáno nám? Jelikož jsou výčitky jistou formou manipulace, zdaleka nejlepší je nereagovat a co nejdříve ODEJÍT než je řečeno či uslyšeno příliš.

Bohužel žijeme v době mnoha komunikačních kanálů a když odejdete, ten druhý má prostor pro telefonát, sms, e-mail, facebook atd. A není nic horšího než si hezky v klidu v práci přečíst, že je člověk v podstatě ta nejhorší osoba na světě a nic na tom nemění ani hodiny jógy a sebepoznání. Řekněme, že člověk v tu chvíli pochopí proč se jedinci toužící po osvícení schovávali v jeskyních a stávali se z nich poustevníci.

Když už má člověk pocit, že v tichu sám se sebou je v harmonii a neruší ho nic jiného než tiché zvuky života kolem, nenese zrovna s nadšením fakt, že mu někdo připomíná křivdy od současnosti do cca 20 let nazpět. Já však nechci žít jako poustevník. Čerpám sílu a nadšení z osamocení, kterou však ráda šířím pak i mezi lidmi.

 

Jak na výčitky?

  • Člověk, který se dostane do kruhu zloby, je jako malé ohnivá koule chrlící jed. Toto NENÍ váš milující přítel, přítelkyně, sestra, bratr, maminka, tatínek.
  • Pokuste se nereagovat. To je ta nejtěžší část, ale nejdůležitější. V momentě kdy přihodíte své polínko do ohně, tak zesílí. Když nepřihodíte, oheň dohoří.
  • Představte si, že jste v bublině jasného světla, které pouští dovnitř jen to dobré. Zlé věci zůstávají venku.
  • Trénujte zapomínání: uleví to duši a vytvoří prostor k novým krásným zážitkům.
  • Pokud to ve vás zůstává, zkuste si za každou výčitkou představit čím je pro nás daný člověk výjimečný.
  • Pravidlo tří O: Omluvte se (za tu jednu konkrétní chybu). Odpusťte sobě i druhému. Odejděte na čerstvý vzduch, ať ve vás proudí nová čirá energie.

 

Když už však zazní to nejhorší, berte to pozitivně. Teď už to může být jen lepší.

Pamatujte, že jediná možnost, jak se dostat z kruhu výčitek, je z něho vystoupit, říct si: Ta bolest končí zde a já už ji nebudu dál šířit.

 

Anna Gaurová

Další články v kategorii

Vaše příběhy Vztahy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.