Blog / Vlk, podstata ženské divokosti

Co se vám vybaví při představě vlka? Jak byste se cítily potkat toto zvíře někde v lese? Mnohé z nás by pocítily strach, jiné vzrušující obavu o vlastní život a několik z nás zvláštní spojení.
Já jsem ten třetí případ… 🙂

 

O tomto nádherném zvířeti se napsalo a napovídalo mnoho věcí

Nejčastěji jsme slyšely, že je to nebezpečné zvíře, které by na nás hned zaútočilo, že je zákeřné a nedá se mu věřit. To je povětšinou ten náš západní vliv, kdy strach lidí udělal z tohoto posvátného zvířete monstrum. Pouze a jen tato lidská zloba způsobila tak silné vymýcení vlků, že se pořádají výpravy do Kanady či odlehlých míst Ruska, aby je někdo mohl spatřit a vytvořit pro vlčí tlupy chráněná území. Je to velký kus práce pro ochránce těchto zvířat. Ale občas se poštěstí uvidět ho i u nás v Evropě.

Když opomeneme ten trochu ustrašený pohled na vlky, jakou mají povahu?

Jsou velice citliví, introvertní, potřebují samotu, ale bez své tlupy, bez integrity, by nepřežili. Milují být i ve společnosti. To můžeme vidět na našich domácích mazlíčcích – psi jsou potomci vlků. Dále jsou velice trpěliví, pokorní, dokážou vyčkávat, avšak zvědavost jim také není cizí.

Vlk nikdy neútočí zbytečně, jen když je omezena jeho vlastní svoboda či ohroženo soužití jeho tlupy, to se potom stává šelmou. Nepřipomíná vám to někoho? 🙂

 

Odjakživa mám ráda indiánské moudrosti

Je v nich síla a jejich velké spojení s přírodou vysvětluje vše, co je v životě důležité. Indiáni, po dobu jejich existence, vždy uctívali vlka. Podle dostupných informací, je nikdy nelovili. Byl pro ně posvátným kouzelným stvořením moudrosti. Věřili, že v každém člověku jsou dva vlci – jeden dobrý a jeden špatný. Je to přirozený aspekt každé bytosti. A vždy záleží, kterého si vybereme, s kterým komunikujeme a kterého krmíme.

Jsme tvůrci a volba je na nás. Krmíme-li toho dobrého láskou, citem, soucitem, moudrostí, žije v nás láska a pochopení. Ten „špatný“ se posléze změní či úplně zmizí, nemá pro sebe tu správnou potravu. Krmíme-li však toho druhého nenávistí, zlobou, vztekem, žárlivostí, hněvem, roste ten druhý aspekt naší osobnosti. Je to na nás, stačí si vybrat. A tím si i vybrat způsob našeho života.

Jihoamerické indiánky a domorodé ženy od pradávna vyprávějí příběhy o La Lobě – vlčí ženě.

 

Uvnitř každé z nás je divoška

Je to ta nejniternější podstata nás žen, díky které jsme nespoutané, spontánní, silné, něžné a zároveň moudré. V této divokosti a naslouchání vlčí ženě v nás je moudrost. Vlk je moudrost. Podíváme-li se na vlastnosti vlka, co vidíme – introvert, který dokáže být šelmou, když je třeba; samotář, avšak i potřeba mít zázemí, tlupu, integrovat se; trpělivost a pokora se střídá se zvědavostí a jemnou lstí; citlivost s potřebou divoké svobody.

Nevím, jak vy, ale mě to připomíná sebe. A věřím, že taková je každá žena. Všechny jsme citlivé a divoké. Všechny jsme introvertní i společenské. Všechny cítíme potřebu být samy i ve společnosti. Dokážeme být trpělivé i zvědavé a nedočkavé. Každá jsme taková. Jsme samý rozpor, to je žena, to je vlk, to je síla a naše podstata.

Vlk - podstata ženské divokosti

Jen některý aspekt naší ženské podstaty nevyužíváme, zadupáváme ho – dobrovolně nebo to dovolíme jiným. Divokost v nás se jako první probouzí, když jsme malé holčičky. Tančíme, zpíváme, křičíme, tvoříme, brečíme, pereme se, nestaráme se, jestli jsme špinavé nebo čisté. Prostě žijeme teď a tady.

Pak se ale začneme učit, že být divoká a spontánní není pro hodné holčičky. To dělají ty zlobivé, a ty zlobivé sem přece nepatří. Naučíme se být hodné, poslušné a opakovat to, co dělají jiní. Neplakat, protože se to nehodí. Schovávat své přednosti, aby někdo nežárlil. Nechválit se, protože „samochvála smrdí“. Nehýčkat se, protože to je sobecké. Mnoho mýtů, že? 🙂

Rosteme, vyvíjíme se, tvrdě se naučíme mnoho pravidel, abychom se učily je po zbytek našeho života porušovat… 🙂

 

Zjistíme totiž, že být hodná, neznamená být přirozená

Alespoň ne v klasickém pojetí společnosti, v níž žijeme. Přirozená znamená být hodná, zlobivá, citlivá, moudrá. Přirozená znamená být divoká, být tou šelmou, když nám někdo brání naší svobodě. Proces, kterým procházíme ze zlobivé holčičky na hodnou a posléze z hodné na zlobivou, je důležitý.

Být divoškou neznamená být neuvážlivá a sobecká.

Znamená to žít přirozeně, autenticky se svou vnitřní silnou ženou, být vědomá ve svém těle a duši, a zejména být moudrá. Moudrost nepřichází s věkem ani zkušenostmi. Moudrost je v nás, tu nejdřív musíme objevit.

Někdy k tomu pomůže věk a zkušenosti. Ale neustále je v nás, a ono „přeučování“ ze zlobivé na hodnou a z hodné na zlobivou, je ten proces, který nás nutí se tomu učit, respektive se všemi prožitky a zkušenostmi probudit divokou moudrost žen, která byla vždy uctívaná. Mluvím o době, kdy přirozenost byla krásná věc.

Ta část historie, kdy se upalovaly „čarodějnice“, omezovala se ženská přirozenost, zabíjela se divoška v každé ženě, je naštěstí pryč. Byly to doby lidského strachu, poznávání ega a jeho destruktivních následků. Důležité zkušenosti. A my můžeme být šťastné, že žijeme v této době a tím přispět opět ke krásné harmonii v nás, jakožto i v celém světě, vesmíru.

 

A nebojte se, že by divoká žena uvnitř vás už nežila či ji někdo „zabil“

Je tam neustále, nelze ji zničit. Stačí s ní rozmlouvat, vnímat svou kořenovou čakru, tančit, když se cítíte zavřené v sobě, zpívat, když se vám špatně dýchá a smát se, když máte chuť být ještě krásnější…

 

S láskou

Jana HruškováJana Hrušková
lektorka, celostní terapeutka, tvůrkyně, mentorka

www.vivaenergia.cz

facebook/uzivejme.si

 

 

Další články v kategorii

Ženské kruhy a rituály
Přidejte se do diskuze
  1. Helena napsal:

    Díky za tenhle článek! Nádhera!

  2. Shyness napsal:

    Ahoj, moc se mi to líbí. Pomáhá to. Vlci nikdy nebyli ti agresivní. Jenom to z nich lidi dělají. Toť vše. Vlci jsou má nejoblíbenější zvířata. Nevím, ale mám pocit, že mám v duši zvíře (vlka). Teda… mám to takhle od malička. Jen chci poznamenat, že i když toho vlka nemůžete ve své duši najít, jednoho dne ho stejně najdete. 🙂 A ani nevíte jak nádherné je myslet na to, že ve vás roste povaha vlka. Věrnost, oddanost, vůdskost, plachost, odvážnost a za některých okolností i bojovnost. Je to opravdu nádherný pocit. A pak to zvíře uvnitř musíte jen zalévat láskou a vším dobrým. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.