Blog / To je moje dítě

Mám bezvadný vztah se svojí mámou, mám jí moc ráda a vycházíme spolu dobře. Jak už to tak ale bývá, vztahy s našimi nejmilovanějšími bývají nejkomplikovanější. A i když svojí mámu moc miluju, někdy mě i po 31 letech dokáže překvapit…

Vyrážíme spolu na dámskou jízdu – módní přehlídku, kterou sponzoruje firma, kde pracuje. Když dorazíme na místo a dostaneme uvítací drink, následuje kolečko představování s jejími kolegyněmi. Jako první potkáváme Dášu s dcerou Veronikou. „To je moje dítě.“, představuje mě moje máma. Milá mami, tak za a) nejsem Tvoje a za b) nejsem dítě. Jsem dospělá žena a patřím jen sama sobě. Svou poznámku ale pro tentokrát hořce polykám.

Po chvíli se k nám přidává kolegyně Jana se svým mužem. Následuje představení „To je moje dítě.“ Podávám Janě ruku a velmi výrazně vyslovuji své jméno: „Veronika Kubátová, těší mě.“ Jsem to já, s mojí vlastní identitou, mým vlastním životem, posláním, příběhem. Nejsem jenom něčí dítě. Tentokrát mámě diskrétně šeptám do ucha: „Mami, mohla bys mě představovat jako svojí dceru? Dítě se mi moc nelíbí.“ „Jo tak pardon“ dodává, “to není moje dítě, ale moje dcera.“ Všichni se hlasitě smějí. Kromě mě. Janino „ale povedla se ti“ mi už podráží kolena a polykám: „Mami, to bolelo.“ Opravdu se snažím aplikovat sebelásku a přijímat situaci, takovou jaká je, ale ve výsledku se jen připitoměle uculuju.

Během módní přehlídky obdivujeme nádherné modely z dílny Šárky Šiškové a diskutujeme, jestli se modelky mají usmívat nebo ne. Když přehlídka končí, kolegyně Dáša pronáší „třeba ti mamka nějaký šaty koupí.“ Myslím, že to bylo míněno s určitou nadsázkou, ale i dobře míněná nadsázka je někdy úplně mimo. „Já už si na sebe dávno vydělávám sama“ pouštím se hned do přesvědčování, že jsem od svojí mámy už mnoho let finančně odstřižená. „Tak třeba manžel“ Dáša je opravdu neoblomná. Grrr. „Já se opravdu dokážu uživit sama, peníze svého muže nepotřebuju!“ Jsem přeci svobodná, nezávislá, mladá žena!

Ke konci večera se scházíme všichni u jednoho stolu a jiné máminy kolegyně jí chválí, jak má krásnou dceru. Halóóó, já jsem tady, slyším vás, můžete to sdělit přímo mě! Místo toho se opět připitoměle uculuju. Korunu celému večeru nasazuje Jana se svým návrhem, že by mohli udělat setkání i s dětičkama, míněno dcerama. Diskuze se účastní i jeden hrdý otec a podotýká, že s jeho dcerou to bude složitější, protože žije v Jihoafrické republice. Jana se ptá „A kolik je Tvýmu dítěti?“ Otec na to, že 32. Jako poslední záchrannou brzdu nadhazuju, že to už zas takový dítě není. V kruhu matek dospělých dcer se však ani tato poznámka nepotkává s pochopením a tak se taktně omlouvám, že musím na toaletu, a poražena zanechávám diskuze.

Při loučení mámě vysvětluju, proč je pro mě tak důležité, aby mě nepřestavovala jako její dítě. Vlastně jsem chtěla, aby pochopila, že nejsem její dítě. Což je vlastně na jednu stranu blbost, protože jsem její dítě. Ale není to tak, že rodiče svoje děti do života vypravují a jen co je vypraví, splnily tím své poslání vůči dětem a životu? Nevím, co to matky popadlo a opravdu tomu nemůžu rozumět, protože prostě nemám dceru, natož dospělou dceru. Ale z pohledu dospělé dcery prosím matky, aby si uvědomily, že jejich dávno dospělé dcery už nejsou děti a že dávno nejsou jejich.

Mamka ještě dodává, že jí takhle vždy představovala její matka, moje babička. Aha, tak odtud vítr vane 🙂

S láskou

Veronika Kubátová

www.veronikakubatova.cz

Další články v kategorii

Rodičovství Těhotenství, porody a mateřství
Přidejte se do diskuze
  1. Eva P. napsal:

    Mě tohle neuráží. I když je mi 46, pořád jsem dcera svých rodičů, to je biologický fakt.
    Pravda, jako DÍTĚ mě nepředstavovali, ale i tak, urážet se kvůli slovíčku „moje“, nebo zdůrazňovat, že si přece můžu ty šaty (případně cokoliv jiného) pořídit SAMA, mi připadá dětinské. Zůstávám nad věcí.

  2. daniela napsal:

    Tiez sa mi to zda prehnane. Rozumiem pocitom, hlavne, ked sa clovek zacne na nieco zameriavat, hned mu to vadi o cosi viac.
    NO musim povedat, ze ja som rada, ze som dieta mojich rodicov, a tak ked povedia, ze som ICH, je to po a) realita, po b) urcite sa ma to nedotyka, naopak.
    Dieta ma sice neoslovuju, ale den deti si pripominame este doteraz:) – a to som rovnako stara ako vy. Tiez aj den matiek – lebo tu MOJU mam naozaj rada. A tesime sa z toho.

  3. Kucharka napsal:

    Dite se nekolikrat pokusilo odejit, ale „odpocivajici slon kolem neho jemne obtocil chobot a pritahl chlapce zpet na misto, kde ho otec nechal,“ vypravi kniha Project Elephant.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.