Blog / Svým slzám příliš nerozumím

Sad womanUž jako náctiletá jsem o lásce snila, chtěla ji zažít, prožívala jsem každý romantický film i pohádky, hltala knížky o lásce. Přitom jsem se ale vůbec nedokázala s kluky bavit a nejspíš jsem je nezajímala. A láska dlouho nepřicházela. Pokud jsem byla zamilovaná, tak jen platonicky. Až ve 20 mi začali kluci dávat najevo, že se jim líbím, zvali mě na rande, ale buď mě nepřitahovali anebo to skončilo dříve, než jsme se stihli poznat a něco prožít.

Dnes mám už léta báječného milujícího manžela, za náš vztah jsem velmi vděčná, a přesto je láska pro mne stále velkou neznámou. Neprošla jsem si zamilovaností – necítila jsem to, o čem se všude čte a mluví, co jsem tak chtěla poznat. Poslední roky, kdy jsem se dověděla, jak je důležité lásku vnímat a vyzařovat, o tom hodně přemýšlím, trápí mě to. Může lásku prožívat a vyzařovat člověk, který se řídí jen rozumem, je mu blízká matematika a vše logické? Který má pocit, že nemá žádnou intuici, jeho srdce ani tělo nereaguje, nepromlouvá? Dovídám se, že ano, každý to má v sobě. Proč mi jsou ale ty krásné pocity stále cizí?

  • Můj muž má v sobě daleko víc ženské složky než já. Krásně o nás pečuje, lépe si rozumí s dětmi, stále mi dává najevo svou lásku.
  • Proč já to neumím, necítím? Mám ráda jeho objetí, doteky, proč se ale nevznáším, nevrním blahem?
  • Proč tyto pocity ve mně nevzbuzuje pohled na noční oblohu plnou hvězd, pohled na zapadající slunce nebo krásný výhled v horách?
  • Proč se nerozplývám při popíjení výborné kávy, ledového vína nebo při rozpouštění lahodné čokolády v ústech?
  • Proč nevnímám energie, o kterých lidé mluví na setkáních online i na živo?
  • Proč se nedokážu pro něco zcela nadchnout, probudit v sobě vášeň?
  • Proč moc dobře vím, co mi vadí a štve, ale ostatní je mi celkem jedno?

Na druhou stranu úplně bez srdce nebudu, když mě dojímá a rozpláče spousta situací a zážitků. Slzy mi tečou skoro u každé knížky, filmu, v divadle i na koncertě. Je to láska? Pláču při každém vystoupení a besídce svých dětí a někdy i cizích. Je to láska? Dojímají mě k slzám úspěchy nejen mé, mých blízkých, ale i třeba lidí v televizi. Je to láska? Neubráním se slzám při svatbách, křtinách, výročích ani na Silvestra při přípitku. Je to láska? Slzím, když vedu děti poprvé do školky, do školy, při každém jejich odjezdu na nějaký pobyt i při návratu. Je to láska? Mám slzy v očích a téměř nemůžu mluvit, když děkuji lidem, kteří se starají o naše věčné mimino – postiženou dceru. Je vděčnost láska? Slzy se mi derou do očí i při příjemném povídání s někým, koho moc neznám. Jsem vděčná, že mi někdo věnuje trochu svého času? Svým slzám příliš nerozumím. Je to vždy projev lásky, vděčnosti, radosti? Nebo jde o lítost, závist?

Proč vše krásné u mne končí slzami, kdy se necítím moc příjemně a snažím se to spíše potlačit. Proč si nemůžu užívat nádherné pocity radosti a lásky, kdy se člověk otevírá celému světu a všechno jde samo?

Souvisí to se sebeláskou, nemám dostatečně ráda sama sebe? Myslela jsem, že tady problém není. Nejsem dokonalá, nedaří se mi vše, co bych chtěla, ale také můžu být na spoustu věcí pyšná. A mohl by mě muž velmi milovat, kdybych neměla ráda sama sebe?

Za pár dní mi bude čtyřicet, ale cítím se jako mladá holka, která toho má ještě spoustu před sebou. Přeji si ve svém životě zažívat hodně pozitivních změn a nejdůležitější je vnímání a prožívání lásky, které se odrazí i v mém okolí. Věřím, že jsem na správné cestě a že dojdu do cíle. Moc se na to těším 🙂

K.

Další články v kategorii

Sebeláska Vaše příběhy Vztahy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.