Blog / Stres – náš přítel nebo nepřítel aneb Můžeme se restartovat?

Dnešní doba je věkem informací. Hrnou se na nás ze všech stran, když nám nějaké chybí sedneme k Internetu, klikneme a máme jich tisíc k tématu, které nás zajímá. Proč tedy nejsou všichni lidé kolem nás neustále v pohodě, když mají tolik možností zjistit, jak nato?

Často slýcháme kolem sebe „jsem přepracovaný“, „nic nestíhám“, „mám toho plné zuby“, „politici mě štvou“… Říkáme tím, že se necháváme ovlivnit z vnějšku, ať už je to práce, ve které nejsme spokojeni nebo prostředí, v kterém žijeme. Neradi už mluvíme o tom, že si to způsobujeme sami. Neustále někam spěcháme, chceme mít víc peněz nebo to, co mají ostatní, sotva něčeho dosáhneme ani si to neužijeme a už hledáme něco většího, lepšího. Špatná zpráva je, že málo pečujeme o své vnitřní pocity, intuici a základní lidské potřeby a že přehlížíme signály ve formě bolestí, psychické nepohody nebo dokonce měřitelných projevů jako je vysoký tlak, které nám vysílá naše tělo. Možná se i stydíme připustit, že něco jako intuice vůbec může existovat, když si na ni nejde sáhnout ani ji zrentgenovat.

Příznaky psychické zátěže se začínají objevovat i u lidí, kteří působí na své okolí jako silní jedinci, kteří jsou schopni vše ustát. Stres nás prostě dostává a je dobré si to připustit. Přitom stres sám o sobě škodlivý není. Jeho důležitou úlohou je chránit organismus před nebezpečím tím, že nás přímo upozorní na hrozbu, dostává naše tělo i mysl do stavu pohotovosti a udržuje nás v ní dokud nebezpečí nepomine. Prospěšný stres zažíváme i v situacích, kdy chceme dosáhnout výsledků ve sportu či v zaměstnání. Oproti němu však stojí stresory, které aktivují naše negativní emoce – zácpa na dálnici, přepracovanost, strach, hádka či rozchod. V takových situacích se mu nelze vyhnout, ale dlouhodobé setrvávání ve stresu je varovný signál. Pokud na něj nezareagujeme nějakou zásadní změnou v našem životě, začne nám postupně škodit.

A teď jedna dobrá zpráva. Už i klasická medicína připouští, že zdraví závisí hlavně na tom, jaké máme návyky, jaké vztahy s blízkými a jestli jsme schopni být v pohodě hlavně sami se sebou. Každý projev těla jako je napětí ve svalech, bolest či nemoc je totiž informace o tom, že děláme ve svém životě nějakou chybu. Ten, kdo vysílané informace pochopí, je na nejlepší cestě začít se uzdravovat, pokud opravdu chce. Někdy úplně stačí se zastavit a dát prostor vlastní intuici, která nám říká, co máme dělat či nedělat a myslí to s námi nejlíp. Paulo Coelho ve své knize Alchymista vyjádřil své osobní přesvědčení o jedinečných možnostech naší vlastní cesty, když napsal: „Když opravdu něco chceš, celý vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil.“ Bez naší ochoty něco změnit to ale ani vesmír nedokáže. A o tom zase až někdy příště….

Helena Futerová

Kouč a lektor v oblasti osobního rozvoje

http://www.helenafuterova.cz/

Další články v kategorii

Inspirace Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.