Blog / Strach a úzkost v mém životě

Od malička jsem jen slyšela, to nedělej, tam nechoď, s nikým se nebav, všude na mě číhalo nebezpečí. Byla jsem na sebe tak opatrná, hlídala si úplně všechno. Nikdy se mi ani pořádně nic nestalo, protože jsem dopředu věděla co by se mohlo stát, a že na sebe musím dávat obrovský pozor. Pomalu jsem rostla a zase to byly drogy to velké nebezpečí a těhotenství a místo důvěry jsem měla pořád nějaký výslech. Jako, že mám divný oči, že jsem určitě fetovala a tak jsem postupně dostávala výčitky za všechno co se kde stalo a přitom jsem nic neudělala.

I přes to všechno jsem byla taková ta holka s větrem ve vlasech. Měla jsem pětiletý vztah a dusil mě, tak jsem ho ukončila. Stálo mě to hodně sil, protože zase vedle mě stála ta máma s karabáčem a zase bylo všechno špatně, mělo to být jinak. Taková nezdařená nejstarší dcera. Dostudovala jsem střední školu s vyznamenáním a poznala jeho. Krásné černé oči, vlasy a tak dobré srdce. Byl to sen. Sen na rok. Moje závislost a neschopnost bydlet s mou mámou ho dusila a ukončil to. Nejhorších pár měsíců bez něj, beznaděj, černo, nic. Přesto jsme byli kamarádi a po půl roce se k sobě vrátili. Další rok co jsem měla zpátky tu svou lásku jsem žila ve strachu. Strach, že mě nakonec stejně opustí, budu muset zase k mámě. Byl moje všechno a já žila pro něj. Nic jsem neříkala proti, nechtěla se hádat, vše v sobě dusila. Čekala nás dovolená. Cítila jsem v sobě takový prázdno. Nic si v životě nemůžete udržet, ale byla jsem mladá. Na dovolené jsem zjistila, že už dál nemůžu. Dokonce mi oteklo oko a já měla strach co to je. Čekal nás poslední výlet a já věděla, že až se vrátím domů, musím to skončit a udělat to nejhorší na světě. Jenže to nejhorší mě čekalo. Sedla jsem do auta a jeli jsme na výlet a já se najednou nemohla nadechnout. Vytřeštěné oči, dušení a pocit oteklého obličeje, jen jsem se podívala doleva a řekla: Udusím se. A tak jsem skončila na pohotovosti, kde mě pak doktor přivítal se slovy další neurotik. Myslela jsem si, že je blázen. Všechna možná vyšetření, tahanice po doktorech a ty stavy. Máte astma slečno a panickou úzkost. Nemohla jsem být nikde sama, ten strach, něco strašnýho. Chtěla jsem umřít. Pak jsem se dozvěděla, že ta moje velká láska má to samé, jen to spíš dusí v sobě. Nakonec jsem ho opustila, zničila bych ho a on zničil mě. Spíš já dovolila sama sobě, aby mě to zničilo. Umřel mi děda a to mě dorazilo.

Je to už 11 let. Dokázala jsem tolik věcí a přitom mi příjde, že nic. Jediným nepřítelem a co mi brání, abych byla zase ta holka s větrem ve vlasech je strach a úzkost. Dostudovala jsem střední, pracovala chvíli v malém nakladatelství, udělala si nějaké rekvalifikační kurzy na zdokonalení v oboru. Později v další soukromé firmě s reklamními předměty a nakonec se dostala do banky. V té době jsem už chodila s mým nynějším manželem.:) Stavy úzkosti přicházely zase často, hlavně v práci. Vadil mi ten tlak ze všech stran, plno lidí. Tolik věcí jsem vyzkoušela. Psychoterapii, které jsem věrná dodnes a díky tím nejvíc paní doktorce Mácové, protože mě už zná jako by byla moje teta.:) Vždycky pomůže, poradí, uklidní. Zná mě jako svoje boty.:) Různé alternativy, homeopatie, biorezonance, čínská medicína, EFT. Vše trošku pomohlo, dokud jsem tomu věřila.

Vdala jsem se, mám dvouletého syna a v bříšku další miminko. Před asi pěti měsíci jsem propadla beznaději, je to zpátky, zničí mě to a co můj chlapeček. Co se mnou bude, to se nedá vydržet. Tak nějak jsem do toho padla. Nevylezla z pokoje pomalu a skončila u doktora, silný třes a ten strach. Samozřejmě úzkost jak jinak. Dostala jsem léky na uklidnění, ale to přece není řešení. Tolik let snahy a vzdám to? Zkusila jsem to tři noci. Peklo. Mokrá, vyděšená, brnění celého těla, ten strach ta děsná hrůza. Antidepresiva jsem vyhodila.

Byla jsem tak strašně smutná, bez elánu, přitom se chtěla radovat. Mám přece všechno, všechno kromě klidu. Kéž bych si ho mohla koupit. Pak přišla rána v podobě toho, že můj manžel si stoupl proti mně a řekl slova: Nikdo ti nemůže pomoct, jen ty sama, jen ty sama to můžeš dokázat! Koukala jsem na něj jako na blázna, co blbne, jak sama, to přece nejde. Mě něco ničí. On řekl, ty se ničíš, tvoje myšlenky, negativita, vzpamatuj se. Probrečela jsem nocí a brečím zase. Proč, proč se mi to muselo stát. Chci být zase ta veselá holka s úsměvem, co ráno vyskočí z postele a baví ji svět. Ne ta co leze a něco musí a přitom tak miluje to co má a je za to vděčná, jen má děsný strach. Buší mi srdce, tíha na hrudi, neklid,….

Shodou všech náhod jsem narazila na projekt Ženy ženám a poslouchala první živý přenos, četla spoustu článků. Ale jako vždy u ničeho nevydržela. Pak jsem se hroznou náhodou přes koupi zimní čepice pro synka dostala k Monči, úžasné osobě na tomhle světě. Založila jsem si na Fb bazar a poprosila mě zda může sdílet pozvánku na Ženské kruhy. Přišla jsem a chodím. Monča je anděl, protože to je člověk s tak obrovským srdcem. Ze začátku jsem si říkala, že se mi zdá. Potkali jsme se před víc jak 15 lety na ZŠ, ale každá v jiné třídě. A najednou byla tady, to pohlazení, to povzbuzení.

Doporučila mi spoustu knížek a znovu jsem se dostala k projektu Ženy ženám. Monča mě vzala sebou na seminář Lucky Kolaříkové Večer k sebelásce a bylo to pro mě něco úžasného. Když jsem viděla video Ženy ženám, Lucku v divadle jak se tváří, jak ji to bolí, jak pláče, plakala jsem s ní. Věděla jsem o čem mluví. Tak si říkám, zvládneš to taky, ale bojím se tolik, že to nezvládnu, co moje děti, že už nikdy nebudu jako dřív. Už nikdy nechci, abych musela sníst nějaký ten sajrajt serotoninu. O nic jsem v životě nežádala, nic nechtěla tolik jako nemít ten strach. Po každý se nezavřít v pokoji a odhánět od sebe i svýho malýho syna,protože chci být sama.

Manžel se mě včera zeptal: Seš šťastná? Zeptala jsem se sama sebe. Jsem paralyzovaná, paralyzovaná obavami, strachem, pocitem, že nezvládnu už nic, ale ne, že bych neměla sílu, ale kvůli strachu, úzkostem. Ráno vstanu, zapnu sporák, vařím a najedou to příjde. Tak se ptám: Co chceš? Co jsem zase udělala špatně?

Každý den si pouštím nahrávky od Lucky Kolaříkové, nikdy mi nepřišly peníze tak dobře investované. Kéž bych i já tohle všechno dokázala a zase mohla dělat vše na plno, ne se stahovat, bát, prostě schovávat. Moc si přeju být zase ta holka s větrem ve vlasech a pomoct ostatním co je trápí to samé. Vidím moji mamku, jak má to samé, ale pomoct nechce. Jenže já se nesmířím s tím nějak přežít. Chci žít naplno. Mám tolik co dávat.

Všechny máte můj velký obdiv za to, co všechno jste dokázali a ještě dokážete. Krásně se na vás dívá, poslouchá a věřím, že spoustě ženám na světě dáváte a dali jste naději, že život může být mnohem lepší. Děkuju.
JANA

Další články v kategorii

Sebeláska Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze
  1. Simona napsal:

    Ďakujem za tento článok. Je v ňom to, čo som v poslednom období prežívala aj ja. Tisli sa mi slzy do očí pretože sa mi zdalo akoby som to písala ja. Ste silná, že ste to napísala a verím, že ste pomohla mnohým ženám.

    • Radka napsal:

      Jano, krásný článek děkuji. Mám to hodně podobné a od přítele slyším často úplně to samé, co řekl Váš manžel a vyvolává to ve mě pocit, že přesně nerozumím, proč bych to sama sobě dělala. Také jsem bývala hodně veselá a těšila se z každého dne a nyní…Mám v sobě velké vnitřní rozpory z toho co si myslím, že bych měla dělat (co mám naučené a okoukané z okolí) jako správné a to jak cítím, že bych to chtěla. Stále ale věřím, že se budu znovu radovat. Mějte se krásně a hodně zdaru při nalézání sebe samé.

    • Jana napsal:

      Děkuju všem za krásné odpovědi. Jsem ráda, že jsem se odhodlala. Ani jsem to po sobě nečetla, až teď tady.:) Jinak bych to asi nikdy neposlala. Zrovna se těším na seminář Lucinky Přijímám svůj strach. Všem moc přeju, aby se vám dařilo, splnilo co chcete. pro mě je největším přáním klid duše. Bez stresu, stažené hrudi, špatné nálady jen, že se změnilo počasí. Jak jsem napsala: Být zase tou holkou s větrem ve vlasech a jen pozorovat mraky, a aby tam vzadu, v mé hlavě neprobíhalo co bude, co udělat, co stihnout, ale nebylo tam nic. Jen ty mraky a ticho. Ta chvíle, kterou si chci užít.

      • Jana napsal:

        A hlavně teď mám v sobě strach, že se to vrátí, zase se roztřepu a příjde někdo a řekne, nezvládneš to, tady jsou prášky. Takhle to nechci, ale ten strašák za mnou stojí.

  2. Marie napsal:

    Dnes mám v práci docela klid, tak jsem si tu pročítala všechny možný články až jsem došla k tomuto a teda musela jsem se hodně držet, aby mě tu netekly slzy, protože podobné pocity pročívám také. V posledních pár letech se mě událo spoustu hodně nepříjemných událostí a když už jsem se z toho začala vzpamatovávat, antidepresiva jsem přestala brát a začalo svítat na nové začátky, přišlo toto zaměstnání, kde mě do slova šikanuje má vedoucí… Všechno je zpět, panická úzkost, antidepresivům se bráním jen proto, že chceme s manželem druhé dítě. Pořád tu zůstávám jen z důvodu „co by bylo pak, co když bysme to finančně neutáhli, co když si nenajdu lepší práci atd.“ Chodím do práce a je mi zle od žaludku, klepou se mu ruce a doma (zatím ta lepší varianta) cítím těžko na hrudníku a pocit, že se nemůžu nadechnout a omdlím. Na dceru jsem protivná, i když mě ona i manžel dokáží dobít energií a jsou moje štěstí, o to víc je mě pak hrozně, že jsem zas nezvládla situaci a přesně – zavřu se v ložnici a nechci s nikým mluvit. Po dnešním pročítání těchto stránek jsem se rozhodla, že to tu ukončím. Jakkoliv ale hned. Sice se bojím, ale myslím, že odhodlání je větší, takže prostě dnes jsem tu naposledy a basta. Mám už i jisté sny, nevím, jak jse uskutečním, ale začnu na tom pracovat. Čeká mě i seminář v únoru v Brně jak na stres a strach, tak to bude snad můj odrazový můstek. Nechci, aby ve mě byla pořád ta malá ustrašená dušička a doufám, že to už brzy změním! Díky za vaše všechny sdílené zážitky, aspoň člověk ví, že v tom není sám 🙂

  3. Evelyn napsal:

    Ahoj mé jméno je „Evelyn“ jen chci se podělit o své zkušenosti se světem na jak mám svou lásku zpět a zachránil mi marriage.because opravdu rád Frederick natolik, že ani nedokážu bez. Byla jsem vdaná za 15 roků s Frederick a dvě děti a jsme žili šťastně, až se věci začaly stále ošklivá a měli jsme zápasy a argumenty téměř pokaždé… to horší v bodě, který mu podal žádost o rozvod… Snažil jsem se mu změnu jeho mysl & Zůstaň se mnou, protože jsem ho milovala celým svým srdcem a nechtěla ho ztratit ale vše jen nevyšlo… on odstěhoval z domu a stále šel vpřed do souboru pro rozvod… Prosil a zkoušel všechno, ale stále nic nefungovalo. Zlom nastal, když mě někdo představil tento nádherný, velké kouzlo záklon, který nakonec mi pomohl… Jsem nikdy nebyl fanouškem takovéhle věci, ale prostě se rozhodli zkusit
    neochotně způsobit byl jsem zoufalý a odešel s vybranou… On dělal zvláštní modlitby a použité kořeny a byliny… Do 7 dnů mi volal a bylo líto za všechny emocionální trauma, které mu stála mě přestěhoval zpět
    k domu a budeme i nadále žít šťastně, děti jsou s námi spokojeni. Já už ho představil mnoho párů s problémy po celém světě a měli dobré zprávy… Jen si myslel jsem podělit o mé
    zkušenosti, protože věřím, že tam někdo potřebovat, je to… Můžete ho přes email: ohuetemple1@gmail.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.