Blog / Smysl života

“Už mě to válení nebaví, začínají mě napadat věci, jako proč tu vlastně jsem a co je smysl života, kruci, už to chce nějakou činnost :) ” Postěžovala si Karča na facebooku.

A vzápětí napsala Jana: “Stárnu… Bohužel…. Brečím v kině u pohádky pro děti, nemůžu spát do desíti a pálí mě žáha. A moje dcera taky stárne. Chce podprsenku a začínají se jí líbit kluci z 8. třídy. Pane Bože co to je? Chci zpět své miminko, chci spát do desíti (…tak dobře do půl desáté), chci se nacpat vánočkou, chci si zavázat boty bez bolesti v kříži a chci rozumět – Big time rush – nebo jak se to píše, chci vědět co to je: “jj- nn -” nebo co ještě píšou na facebooku …. Ach jo …. Ale vezmu to pozitivně, třeba mě začnou pouštět si sednout v autobusu”.

Všichni bez rozdílu věku a pohlaví, bez rozdílu zda jsme mladí či staří, nebo zda jsme dokonce dětmi se občas trápíme tím, co je smyslem života, proč jsme se narodili a proč právě našim rodičům? Proč se nyní máme tak jak se máme a proč nás přepadá smutek a pocit deprese, když jsme získali to co jsme chtěli, dosáhli jsme toho, po čem jsme toužili a nemáme si vlastně vůbec na co stěžovat?…. vždyť jiní jsou na tom mnohem hůř… nám radí ostatní…jenže!!! tato informace moc nepomáhá, že?

Pamatuji si, že jako dítě jsem se všeho neskutečně moc bála. Chodila jsem tenkrát na taneční kroužek, který byl ve městě a dojížděla jsem na něj autobusem. Bylo to pro mě velké dobrodružství a večer mě vždy čekala cesta za tmy domů. Rodiče se s námi tehdy moc nepárali a nechali nás ať se s tím sami nějak popereme. Dnes rodiče své děti všude doprovází a vozí přímo na místo, nevím zda je to úplně dobře, ale to ať si každý posoudí sám….zkrátka jít ve tmě a podchodem, zvlášť když jde někdo za mnou, byla má noční můra. Honilo se mi hlavou tisíc myšlenek: “teď mě chytí a přepadne, co když mě zabije, když to udělá, tak to bude bolet a co potom? No potom už nebudu nic cítit a když nebudu nic cítit, tak mi to bude jedno, protože pak nic není. Když pak nic není, nebude mi nic chybět, nebude mi vadit, že jsem nepoznala manžela, své děti, že nevím jakou bych měla práci, protože pak není nic…” To NIC mě fascinovalo a vysvobodilo :) přestala jsem se bát a zároveň jsem měla pocit, jako by se nade mnou někdo usmíval :) Něco tam totiž je, nějaká vyšší bytost, inteligence, energie…dnes už věřím všemu.

Ať už je tam nahoře cokoliv, věříme, což je zavádějící, protože máme pocit, že musíme splnit nějaký úděl, musíme naplnit svůj osud, ale víte co?! nemusíme vůbec nic…. Smyslem života je žít, takhle jednoduché to je, podstatou je ochutnat všechny pocity a žít tak, jak MNĚ se to líbí, abychom cítili: ”tohle mi sedí!!!” Aby na smrtelné posteli ležel člověk, který řekne:” svůj život jsem prožil dobře a mám čisté svědomí :)” Takový člověk umře v pokoji, jeho duch tu nebude bloudit, jako ten který musí posmrtně dohnat co za života nestihl, ale odejde rovnou domů, tam, kam patří, protože svůj pohár naplnil až po okraj. Podívejte se kolem sebe a upřímně řekněte kolik znáte těch lidí, kteří žijí SVŮJ život a ne život někoho jiného. Život své ženy/muže, svých dětí, svého šéfa atd. Pokládejte si otázky:”dělám co mě baví? žiji s tím s kým chci žít? žiji tam kde se mi to líbí?” a mohla bych pokračovat… Píšu to v každém článku, ale INTUICE je jediná koho máte poslouchat a nehodnotit, když druhý bude žít úplně naopak, co vy víte jaké poučení potřebuje pochopit a prožít? Když nekouřím, proč mám ohrnovat nos nad kuřákem? Já nekouřím, protože jsem třeba v minulém životě byla kuřákem a umřela jsem na rakovinu plic, proto by do mě nikdo cigaretu nedostal…Nekradu, protože jsem jako dítě ukradla prstýnek, přišlo se na to a bylo mi tak hrozně, že ten pocit už zažít nechci. Nespím s ženatými a zadanými muži, protože jsem byla podváděnou manželkou a ten pocit je tak hrozný, že když jsem to párkrát zkusila, vždycky jsem myslela na tu ženu která čeká doma…atd.. Chápete? V Bibli je napsáno: ” všeho zkuste, co je dobrého se držte…” Takhle to je, podstata života je:” JÁ jsem na prvním místě a pak vše ostatní”, neříkám být sobcem, platí přece pravidlo: “chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se ostatní chovali k Tobě..” K Tobě, znamená JÁ…cítíte to? Že je to jen o Vás????

Píšu tu hezké věci, ale co dělat, když mě přepadne splín??? Pokud mě napadají otázky: “proč tu jsem, k čemu to vlastně dělám…” není to hned konečná v našem životě. Znamená to pouze to, že mi něco chybí, že pokud jsem došla k nějakému cíli, tak si mám vytyčit další cíl, i sportovec překonává dál své rekordy… Pokud otázky souvisí s tím, že nevím co dělat a tzv. se nudím, protože všechno mám, tak se mám ptát:” co by mě mohlo bavit? V čem jsem opravdu dobrá a co bych mohla rozvinout?”

Otázek bývá spousta, na všechny neodpovím, ani tu všechny neotevřu, ale pokládání si otázek je klíč ke štěstí, k pocitu naplnění, protože na ně odpovídá naše intuice a tímto způsobem se jí naučíte naslouchat….z počátku budete mít pocit, že neslyšíte nic, i to se může stát a tak vezměte papír a tužku a pište co Vás napadne (jak se cítíte, co máte za sebou, co od sebe dál očekáváte…) a když Vás napadne otázka, pište odpovědi, které se začnou drát na povrch jedna přes druhou, je to hukot a budete koukat co se o sobě dozvíte a kam najednou míříte 😀 Jak myslíte, že jsem se dostala z toho bláta ve kterém jsem žila? ;) Intuice je totiž propojená s vesmírem a tak budete mít odpovědi přímo od zdroje všeho živého a odpovědi přímo Vám na míru :) je to energie, kterou budete vnímat stále víc, až z Vás bude jiný člověk :) Přeji Vám hodně odvahy a štěstí v naslouchání sebe sama :)

Monika Ornetová

Další články v kategorii

Inspirace Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.