Blog / Slyšte hlas svého srdce

Dobrý den. Jsem Gábina Urválková. Pár dní přemýšlím, jak mám napsat slova, která nosím na srdci. Jak to mám udělat, abyste mi naslouchaly.

Vím, že v dnešní době je na internetu, v knihovnách a časopisech mnoho informací, znalostí a moudrosti. Nechci vám měnit život, to nemám v žádném případě v úmyslu. Jediný, kdo vám může změnit život, jste jen a jen vy samy.

Chci vám jen povědět svůj příběh. Možná vám můj příběh pomůže změnit váš život. Nebo možná samy usoudíte, že nemáme společnou řeč, pak stačí listy papíru s mým příběhem zmačkat a zahodit do koše. Považuji proto za slušné se vám nejprve představit a vyprávět svůj příběh…

Slyšte hlas svého srdce

 

Celý můj příběh začíná jednoho krásného
a teplého srpnového odpoledne roku 1999

Tenkrát jsme jezdili kousek za město na báječnou chalupu. Sedět v přírodě, popíjet kávičku a dívat se, jak krásně svítí sluníčko, je naprosto báječný pocit. Bohužel to báječné srpnové odpoledne se všechno zvrtlo.

Až do prosince roku 2012 jsem si musela pokládat otázky.

Co mají znamenat všechna znamení, která ke mně postupně přicházela? Kde mám hledat odpovědi? S každou otázkou přicházela odpověď, ale i další otázka. Jakmile si jednou člověk začne pokládat otázky, je pravdou, že pokládání otázek nikdy nekončí.

V září roku 2012 jsem si vzala do rukou knihu Sám a sám, od Byrda. Jak jsem knihu měla v ruce, začala jsem číst. Autor knihy mě nutil hluboce přemýšlet o smyslu života, o lidském pokolení. Moje noci beze spánku jsem trávila venku na zahradě a pozorovala noční oblohu. Vnímala jsem ticho, klid a tu harmonii. Pravidelný pohyb hvězd na obloze. V tu chvíli mi došlo, že na naší krásné planetě se jednoduše něco zvrtlo.

Není tu klid, štěstí, pohoda. Není tu řád.

Jednoduše se ženeme za něčím, někam a vlastně vůbec nikam. Přestali jsme si uvědomovat přítomné okamžiky. Spokojenou rodinu, milující a šťastné lidi kolem nás, svítící sluníčko, noční oblohu, teplý čaj na plotně, dobrou polívku, lyže v předsíni. Vnímat jen štěstí a spokojenost. A uvědomit si svůj význam v tomto obrovském celku.

 

Bylo to hluboké zamyšlení, a v tuto chvíli jsem musela myslet na otcova slova, materialismus mi bere svobodu mysli. Kolik toho jeden člověk za život vlastně dokáže zvládnout. Vždyť ani velký Einstein by nepředložil světu jeho velkou teorii relativity, kdyby nestudoval poznatky lidí, kteří žili před ním.

Studoval filosofii, matematiku, fyziku, ale hlavně čerpal od lidí, kteří žili před ním a pracovali bez ohledu na výsledek. Bez ohledu na finanční prospěch dělali práci, která je bavila a uspokojovala, našli svou vášeň a nadání. Své práce publikovali, i když možná v životě se jim nedostalo tak velké uznání, jaké by právem zasloužili. Byli to lidé, kteří překročili své omezení, omezení své doby.

Možná bez lidí, kteří udělali něco navíc, bychom zde nestáli.

Při pozorování noční oblohy si člověk uvědomí, jak malý je jeho život a o to větší by měli být jeho činy, jeho práce.

Dlouho jsem přemýšlela o takových jménech jako Michael Faraday, Dmitrij Ivanovič Mendělejev, Alexander Fleming, Albert Einstein, Isaac Newton, Henry Ford, Steven Jobs, Bill Gattes, Lavoisier, James Clerk Maxwell, Sokrates, Seneca a mnoho dalších. Toto jsou lidé, kteří šli za hranici vlastního nepohodlí. Dělali práci, která dávala jejich životu smysl.

Slyšte hlas svého srdce

 

Položme si otázku:

Co by se stalo, kdyby tito lidé nešli za hlasem svého srdce,
nevystoupili z řady, padli na kolena při prvním neúspěchu.
Nevěřili sami sobě.

Měli bychom dnes internet, počítače, penicilin, periodickou tabulku? Kde bychom byli? Na stromech nebo úplně někde jinde?

Co udělali tito lidé? Nedbali na své okolí. Poslouchali pouze hlas svého srdce a svou intuici. A jejich práce se stala nesmrtelná.

Možná při cestě do knihovny zjistíte, že také můžete sdělit světu něco důležitého. Něco zázračného. Něco, co pomůže k dalšímu pokroku. Je důležité si uvědomit, že to za nás opravdu nikdo neudělá. Jestli chcete světu něco důležitého říct dnes, udělejte to. Co když někde na světě stojí někdo, kdo vaši pomoc potřebuje. Řekněte to ještě dnes.

Uvědomme si, že jako lidstvo spolu procházíme historií, již od dob Egypta, možná ještě dřív. Takže předpokládám, že hodně dlouhou cestu máme ještě před sebou. Nevím kam až máme dojít. To neví teď asi nikdo z nás. Vím však jedno:

Pokud světu neřekneme, že musí žít ve vzájemné harmonii
a porozumění, možná již nedojdeme nikam.

Možná naše děti nezjistí, jak velkého celku jsme vlastně součástí. Možná nepoletí na jiné planety. Možná život lidského pokolení se zastaví. A jestli ti lidé, kteří žili před námi, udělali něco navíc, abychom my zde mohli dnes stát, musíme udělat to samé pro další pokolení.

Převezměme ještě dnes svou zodpovědnost za to, že se spolehneme sami na sebe a budeme se učit, a tak předávat poselství pro další pokolení, aby konečně zavládl na zemi klid. A naše děti a děti jejich dětí mohly žít ve vzájemné harmonii a klidu.

Teď je řada na nás.

 

Gábina Urválková

Celý e-book SLYŠTE HLAS SVÉHO SRDCE získáte na  www.gabrielaurvalkova.com

Další články v kategorii

Inspirace Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze
  1. Ľudmila napsal:

    Pri čítani článku som stále nevedela, čo chce básnik povedať.Prišlo to na konci. Prevezmime ešte dnes zodpovednosť, že sa spolahneme sami naseba… ĎakujemS láskou a úctou Ľudmila

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.