Blog / Růže a stín

První fáze ženy,
než nadobro se změní:

Je milá, hodná, usmívá se,
do očí cudně nedívá se,
připravena plnit každé přání …
Co sama chce?
… to nemá zdání.

Jak ovečka jde uvnitř stáda,
už netuší, co měla ráda,
je ovcí bílou, nejbělejší
– tím pochybnost se ukonejší.

Je bílou růží bez trní,
co nepíchá … a nevoní.
Ta krása je jen domnělá
jak kytka, co je umělá.

Co výhod skrývá toto bytí?
Bez slunce, vody… – může býti.
Bez živin země držet půst …

tak nelze, Bože, nelze růst!!!

Jde na mě z toho trochu strach,
vždyť místo včelek – sedá prach.
Je sice krásná růže bílá,
však není,
není,

NENÍ ŽIVÁ!

Druhá fáze ženy,
co uvnitř všechno mění:

Když přestane mít chuť být hodná,
je nutné stát se akce-schopná.
Teď její vzor
je vztek a vzdor.
Pak přes podoby deprese
jí probouzí se agrese.
A vzdor a vztek
je černý lék.

Je vzpupná, ječí, nehlídá se,
je černou kněžnou v plné kráse.
Na sebe hledí s nechutí,
je černo-černou labutí.

Jsou bolavé ty černé lekce,
však náhle vidí, co už nechce.
Dny bolesti a vzdoru plny…
té růži začnou růsti trny.

Zoufalá se ptá co s tím
vždyť žije teď svůj černý stín.
Jen vztek a vzdor
je její vzor.
Jak vlčí žena k luně vyje,
kdo cítí bolest – ZASE ŽIJE.

A černý lék
je vzdor a vztek.
A tak se na to dívá svět,
jak krví svou si barví květ.

Třetí fáze ženy
je teprv konec změny:

Už chápe teď, že býti hodná
znamená vlastně ne-svobodná.
Že dobro x špatno prý tu je?
Však kdo to vlastně určuje?!

A jizvy černo-bílé doby
jsou přítomny, jak padlých hroby.
A na nich kvítí mnoha jmen
jak skryté zdroje síly žen.

To zpěv a hudba ženu živí,
tanec, bubny – se jí líbí
a kvítka básní, obrázků –
má plné kapsy oblázků.

I příroda jí učí svoje,
kde nalézat má další zdroje.
Oheň, voda, vítr, vzduch,
či pampeliška – věrný druh.

Měsíc i země silou svojí
ji živí a staré rány hojí.
Rázem vidí v barvách duhy
sebe i všeho tvorstva druhy.

Poslouchá svůj vnitřní hlas,
kam zaměřit chce všechen čas.
Z očí jí sklouzla černá páska
a tedy ví, že ČAS je LÁSKA.

Tak našla žena svoje JMÉNO,
je z barev duhy upleteno.
To nejhezčí jsou ženy vnady,
když spojí všechny proti-klady.

Pak napájí ji svatý grál
a vnímá svůj potenciál.
A náhle jinak vidí muže,
jak rytíře řádu růže.
Pak samo se to podaří,
že obklopí ji templáři.

Je sama svého žití strůjcem
a srdce je jí dobrým vůdcem.
Už nepodléhá rutině,
tak život tvoří …

… bohyně .
A jsou-li další fáze ženy?
Pak pro mě zatím utajeny.

Hanka Šípková

Další články v kategorii

Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze
  1. Jana napsal:

    Dokonalé….druhá fáze… To bylo bolestivé klubání se, transformace, vzdor a vztek… a teď je teď…všechno krásné živé barevné.. A autor Aličko?

  2. Evelyn napsal:

    Nádherné, děkuji za sdílení, milá Hanko. 🙂

  3. Margit napsal:

    krásné a pravdivé, děkuji

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.