Blog / Recept našeho života

P1030283Máme strach, že když nebudeme mít pod kontrolou dokonalost, kterou jsme vytvořili, že selžeme a dopadneme na samé dno moře, kterého se tak bojíme. Nevíme co se na dně skrývá, co tam je. Nevěříme sami v sebe, v naši sílu, myšlenky, činy. Nemůžeme se opřít sami o sebe, protože jsme na své cestě utržili zranění, která si v sobě neseme a dali jsme důvěru tomu, že život je proti nám. Snažíme se, pracujeme na sobě a konečně máme pocit, že to je ono. Pohnulo se to tím správným směrem. Pak nás ale život velkým kopancem pošle zpátky. Dá nám ránu pod pás. Není nám dobře a chceme být sami. Naše prašná cesta se změní na bahno, ve kterém jsme uvízli a nevíme jak dál. Voláme o pomoc, ale nikdo nás neslyší, ani nemůže. Protože pomoc, která je nám nabízena nevidíme. Jsme zaměřeni na naši situaci a nevnímáme okolí. Jsme ponořeni do svých myšlenek. Když se ze všech sil, které nám zůstaly, dostaneme z problémů, jsme tak vysílení, že nemůžeme pokračovat v cestě. Jenom naše mysl nám říká, že musíme. Ve společnosti musíme udržovat ikonu dokonalosti. Nemůžeme si dovolit ukázat naši slabost, náš strach. Vnitřně jsme smutní, ale dokazujeme ostatním, že se nic neděje. Ubližujeme a lžeme sami sobě. My sami si v tuto chvíli nejsme schopní dát lásku. Zlobíme se na sebe za to, co se nám stalo či děje. Za to, že nevíme co s tím a jak dál.

Máme pocit, že podle společnosti už bychom měli být někde jinde. Naše okolí nás chce vidět jinde. S rodinou, v jiné práci nebo více samostatné. Ale chceme to skutečně i my? Je to naše cesta, náš cíl-cítíme to tak? Nebo jen tím, že se neznáme a nevíme, co sami od sebe chceme tak jsme zabloudili na naší cestě? Nemůžeme najít světlo na naší cestě, které by nám ji osvítilo. Někam jsme dali náš kompas, ale nemůžeme si vzpomenout. Už je to tak dávno, kdy jsme ho viděli naposled.

Co nejhoršího se nám stane, když selžeme, když ukážeme naši nedokonalost? Když si dovolíme říct : „Já nevím co chci“!

Abychom našli svůj směr tak nejdříve máme v sobě objevit to nejcennější, co se v nás ukrývá. Naše vlastní osobnost, vlastnosti, NAŠE JÁ. Navrátíme se o to silnější a více si budeme věřit. Co je špatného na tom, že nejsme tam, kde nás chtějí mít ostatní. Je to naše cesta, kterou jsme si zvolili. My jsme se pro ni rozhodli. Našemu okolí bude chvíli trvat, než naše nové Já zpracuje. Tak dlouho jsme se potlačovali, snažili o dokonalost a najednou se chceme světu ukázat. Pomalu s lehkostí. Na nic netlačme. Dělejme to tak, jak to cítíme. Dejme na své pocity. Přijdou nové věci a náš strach nás může brzdit. Ale tím nám ukazuje, že když projdeme těmi neznámými dveřmi a uděláme krok do neznáma, že jsme se rozhodli pro změnu. Každý v sobě máme úžasný a skvělý recept sami sebe. A pokud si chceme, ten jedinečný recept našeho života uvařit potřebujeme ingredience a šéfkuchaře, kterého objevíme v nás samotných. A šéfkuchaře nenajdeme jinak než tím, že sami sebe přijmeme s láskou a porozuměním a začneme naše mistrovské vlastnosti ukazovat světu. Naši jedinečnost, originalitu, smysl pro humor ale hlavně chuť po Změně. Vyzkoušet něco co jsme ještě nikdy nezkoušeli. Začít vařit originální recepty, které nikdo před námi ještě nezkusil zkombinovat. Začněme si vážit sami sebe, začněme být Šéfkuchařem ve svém životě. Tím převezmeme zodpovědnost sami za sebe a vědomě se rozhodneme pro Změnu. Jako Šéfkuchař máme skvělý recept a jen my sami jsme zodpovědní za to, co do svého receptu přidáme a co ne.

Poznávejme nové věci. Cokoliv co jsme ještě nikdy nezkoušeli, neviděli, nezažili, to je vše pro nás změna. I změna trasy cesty do našeho obchodu je velká změna.

Projdeme transformací, která nás obohatí. Najdeme svůj kompas, který nám ukazuje cestu přímo na sever. Ukazuje na NAŠI cestu, ze které jsme sešli.

Je to náš svět a můžeme ho předělat k obrazu svému. My jsme život. Jenom se pustit kliky a udělat krok do neznáma, kde je jiná dlažba než jakou jsme zvyklí vídat, přijmout se s láskou. Máme strach, naše myšlenky nám říkají, že to nepůjde. S láskou je přijměme. Myslí to s námi dobře, nechtějí nám ublížit. Jenom nás chrání. Dejme si tolik času kolik potřebujeme. Jsme jedineční a originální.

A právě z důvodu změny a hledání nás samotných jsme se vydali na naši cestu. Je to cesta našeho životního kulinářského umění. Každý máme svoji cestu pojmenovanou jinak. Všechny informace a recepty máme v sobě. Přečetli jsme tolik kuchařek a informací, že nevíme u čeho začít. Každý človíček má na věci, které nás zajímají a posouvají dále jiný názor. Každý má svojí cestu jinou. Každý máme jiný svůj cíl a jiný úhel pohledu. A takto je to v pořádku. Každý jsme originální kuchař svého života.

Pokud cítíme, že chceme změnit práci, založit rodinu, přestěhovat se, začít si více věřit, nebo jít do projektů, které nás lákají, je jen na nás samotných zda si dovolíme tu změnu provést. Pokud se pro změnu rozhodneme, pak přichází strach. Na jedné straně jsme šťastní a těšíme se, že jsme se změně otevřeli. Ale na druhé straně je zde strach. Zda to zvládneme, zda jsme připravení udělat ten krok do neznáma a skočit. Každý za sebou chceme vidět kus odvedené práce, když se zpětně otočíme a podíváme se na svůj život. A cesta našeho poznávání je velký kus odvedené práce. A tím si můžeme uvědomit, že nám na sobě samých záleží. Už jenom uvědomění si, že bychom změnu chtěli, je velký posun v našem životě. I šéfkuchaři začínali jako studenti- kuchaři. Pokus a omyl. To je život. Pokud to nezkusíme, nezjistíme, jestli by se nám recept povedl. Nikdo se nestane šéfkuchařem během jednoho večera. Začněme studovat naše recepty, naše nitro a staňme se šéfkuchařem ve svém oboru. Buďme šéfkuchaři svých životů. Jaký recept je ten Váš?

Pojďme společně uvařit úžasný recept našeho života a okořeňme si ho, tak jak my sami chceme.

Blogerka

Další články v kategorii

Sebeláska
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.