Blog / První sex a první milování

Chtěla bych načít téma, které mi mluví z duše a ráda bych slyšela i názor ostatních.
Je to téma prvního sexu. Úplně prvního v životě.
Měla jsem to štěstí, že moje poprvé bylo s člověkem, kterého hluboce miluji, ale na obecné standardy relativně pozdě, v požehnaném věku staropanenském 28 let. Samozřejmě, jakožto moderní uvědomělá žena, jsem si z hlediska toho jak na to technicky, a hlavně bezpečně, přečetla a shlédla nespočet materiálů zahrnujících i filmy pro dospělé. S přítelem jsme také postupně poznávali svá těla než jsme se k našemu poprvé propracovali. Technicky jsem byla připravena, přítele jsem přece milovala a věděla, že s ním chci zažít svoje první milování, ale nečekala jsem co přijde pak.

Rozpomenete si, jak jste prožívaly svůj den po vašem poprvé?

Pro mě to byla směska dost rozporuplných a děsivých okamžiků. Najednou jsem ztratila něco, co bylo mou součástí tak dlouhou dobu. Celý den poté jsem ve svém těle cítila přítomnost muže. Poprvé mě to bolelo a můj milovaný muž byl pro mě spíše zdrojem bolesti než lásky. Snažila jsem se pochopit, co se to vlastně stalo. Byla jsem přece připravená anebo ne?

Začala jsem číst vědecké studie, které popisovaly ztrátu panenství z různých úhlů pohledu. K panenství jedna skupina přistupuje jako ke stigmatu, něčemu čeho se člověk potřebuje rychle zbavit. Nebo jako k daru, kdy svoji nevinnost dá z lásky svému partnerovi. Či jako další krok směrem k dospělosti, kdy se dívky mění v ženy a chlapci v muže.

Musím přiznat, že jsem se s tím vším vyrovnávala asi týden. Snažila jsem se nejdříve o tom s přítelem promluvit, ale nemohla jsem se na něj ani podívat. Vystoupala jsem tedy na nejbližší kopec, abych měla nadhled, psala jsem si s kamarádkou, která čeká až na svatební noc, četla studie a psala na linku pomoci, kde jsem konečně dostala odpověď, která mi dala útěchu. Psalo se v ní, že v naší společnosti bohužel chybějí přechodové rituály, které by značily přerod z dívky v ženu tím, že do svého těla a života přijala muže. Takovým rituálem může být třeba pouštění věnečků po řece. Já sama jsem začala i přemýšlet, jestli opravdu není lepší počkat až do svatby. Nikdy jsem o tom takhle neuvažovala, ale pokud si žena za muže bere svoji lásku, rituál svatby jí snad i umožní lépe se vyrovnat s přijetím muže do svého nitra a poskytne potřebnou ochranu před možným opuštěním. Takovou zkušenost ale nemám, tudíž nemohu soudit. Spíše jsem hledala jaký rituál ještě v naší společnosti zůstal.

Nějakým způsobem se všude píše o fyzické stránce věci, ne o té psychické.

Při studiu různých zahraničních materiálů jsem narazila i na fakt, že některé dívky si zvolí přijít o svou nevinnost s někým jiným než se svým stálým partnerem, aby nezatížily dlouhodobý vztah negativními emocemi. Musím přiznat, že pro mě to opravdu byl psychický kotrmelec, kdy jsem byla nešťastná ze ztráty nevinnosti. Já předtím vždy samostatná, divoká a odvážná, jsem najednou byla absolutně zranitelná, vydaná na milost svému partnerovi, na kterého jsem se v té době ani nedokázala podívat. Chtěla jsem se s tím vyrovnat. Začala jsem zkoumat své pocity a odkud pramení. Dospěla jsem k závěru, že bolest pramenila ze stavu, kdy jsem nechtěla přijmout do svého života změnu ani muže.

Musela jsem si toho spoustu ve své hlavě, srdci a těle srovnat. Mentálně jsem přijala zodpovědnost za své rozhodnutí prožít s tímto mužem tady a teď své poprvé. V srdci jsem totiž věděla, že to je on a nikdo jiný. Učila jsem se také poslouchat více svoje tělo, co říká, co si přeje, což se učím dodnes. Také se těším až zažiji kromě prvního sexu i první vědomé milování s romantikou, se svíčkami, hudbou a hlavně pomalými, vědomými dotyky v bezpečném prostoru, kdy tam budeme jenom pro sebe.

Nakonec bych chtěla zmínit ještě jednu důležitou věc. Být pannou i v pozdějším věku by pro žádnou ženu nemělo být stigma ani důvod proč vyhledávat náhodné známosti, aby se toho „zbavily“. Znám kolem sebe pár žen, které litovaly jak a kdy přišly o panenství. Bavila jsem se však i s několika, které čekaly i do pozdějšího věku a o to více ke spojení přistupovaly vědomě, s úctou k sobě, k partnerovi. Podle médií či nátlaku od vrstevníků to vypadá, že kdo je v 18 ještě panna není normální. Je to naprosto individuální, ale pokud cítíte, že něco děláte jen kvůli někomu nebo společenskému nátlaku, zkuste se zeptat svého srdce, jestli to opravdu tak chcete.

Tomu pravému partnerovi, se kterým budete budovat láskyplný vztah plný porozumění i vášně, budou vaše malé či velké zkušenosti naprosto ukradeny.

Anna

Pokud se Vás toto téma dotýká, můžete mi anonymně napsat na seirenes@seznam.cz. Myslela jsem si kdysi, že jsem opravdu poslední panna na světě a před světem jsem předstírala, že samozřejmě již mám za sebou jisté zkušenosti. Člověk se v tom může cítit velmi sám, než přijde na to, že je vlastně jen jedním z mnoha 🙂

Další články v kategorii

Sexualita a intimita Vaše příběhy Vztahy
Přidejte se do diskuze
  1. Anežka napsal:

    Docela zajímavý článek o tom, že ztráta panenství v dospělosti má docela vliv na naší budoucnost.

    • Eva P. napsal:

      Já bych řekla, že to má vliv i ve věku nedospělém. To, za jakých okolností přijdeme o panenství, docela jistě musí ovlivnit naše vnímání mužů a sexu.

  2. Zuzka :) napsal:

    Ahojte tento článek je moc pěkný jsem zajímvá jak to bude u mně

  3. Maky napsal:

    Mě je 25 a sem ještě panna.

    • Marcus napsal:

      Supeeeer! 😀 Já mám 36 vypadám skvěle, starám se o sebe, jsem sečtělý a inteligentní a jsem muž a jsem stále panic 😮 Možná přece jen není něco se mnou v pořádku? 😀

  4. Katka napsal:

    Ahoj , mám takový dotaz. Dneska jsem měla první sex s klukem a při tom sexu to vůbec nebolelo, bylo vše ok ale když bylo po všem, začala jsem mít křeče jak při menstruaci, je pravda, že to mám každou chvíli dostat, tak jestli je to z toho, nebo jestli je normální, že po prvním sexu můžou být bolesti. ps. je mi 16, žádná třináctka)) jinak po prášku na bolest to přestalo:) Díky za radu:)

  5. jennifer napsal:

    ahoj 🙂
    přišla jsem o svoje pannenství nedávno..
    než to tady rozepíšu,chci už říct,že je mi 15 let 🙂
    Přišla jsem o to s klukem,kterého jsem nemilovala a nemiluji.
    Jestli toho lituji? Upřímě mohu říct,že ani tolik ne,protože v tu danou chvíli jsem to zkrátka chtěla.
    Než jsme k tomu úplně došli,řekla jsem mu,že jsem ještě panna. Pouze se usmál a řekl „neboj nebude to bolet“ když do mě vniknul,tak mě to hrozně bolelo. Řekla jsem mu,že mě to bolí ..,tak chvilku ve mě byl,ale nechýbal se..,což mi pomohlo si na to zvyknout.Ještě bych chtěla říct,že při našem pohlavním styku jsme vystřídali tři polohy. Můj sex,byl velice nudný.. opravdu nudný..,chtěla jsem si u toho napsat smsku. Tak hrozně jsem se nudila a přála si ať už to skončí. Přišlo mi to jako věčnost. Když už byl hotový,tak mě nic nebolelo byla jsem v pohodě,ale druhý den? Myslela jsem,že se půjdu zabít. Jak tady už paní psala „nechtěla jsem ho ani vidět“ cítila jsem to podobně. I přesto,že jsem ho znala 4 roky,ipřestože byl a je hodný a nikdy by žádný neublížil,byl pro mě momentálně to nejhorší co mě potkalo.Zapoměla jsem dodat,ve školách,doma rodiče,nám vždy říkali jedině s kondomem.Já jsem vždy chtěla s kondomem,ale můj první styk byl bez.
    Bolelo mě celý den břicho..,celý den jsem byla jako vyměněná…jako bych to nebyla už já. Ano je mi pouhých 15 za pár měsíců 16 let a jsem nezkušená a „prd“ o tom vím,pouze jsem se chtěla podělit o moje poprvé 🙂

  6. Agnes napsal:

    Je mi skoro 35 a svoje poprvé jsem zažila teprve před pár dny. Jsem hezká a chytrá a proto jsem panenstvi chtěla dát tomu pravému. Teprve teď jsem cítila tu touhu a bezpečí,které jsem potřebovala. Na poprvé se to nepovedlo a strašně to bolelo. Když se to nakonec povedlo,tak jsem nemohla vnímat nic jiného než bolest,ale díky důvěře v onoho muže nelituji,i když by nakonec nebyl mým manželem:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.