Blog / Porod doma: Co fakt nedokážu pochopit

Věděla jsem, že budu rodit doma, pokud mně to příroda dovolí, a vůbec mě nenapadlo o své volbě přemýšlet jako o hazardérství. Oba máme s manželem vystudovanou Oxfordskou univerzitu a po důkladné analýze dostupných informací jsme se shodli, že tato volba nám dává největší smysl z hlediska zejména bezpečí pro mne i dítě.

Hezky to vystihuje oblíbená anglická formulka „pečlivě jsem zvážila rizika porodu doma, porovnala je s riziky porodu v nemocnici a nejsem ochotna riskovat svoje zdraví či zdraví mého dítěte tím, že bych rodila v nemocnici“.

V průběhu příprav na domácí porod jsme se ani jednou nepotkali s překvapenou, natož s negativní reakcí. Jak je to možné? Asi díky tomu, že jsme byli ve Velké Británii. Ale jak je možné, že to, co se v Británii považuje za běžnou a zodpovědnou volbu, je u nás v Čechách stále v lepším případě kontroverze?

Porod doma: Co fakt nedokážu pochopit

Argument, že naše zdravotnictví je lepší – omlouvám se předem – považuji za výmluvu, jelikož aspoň z mé osobní zkušenosti – ve všech možných zdravotnických oborech bych hodnotila britskou péči o stupeň výš. Samozřejmě, pokud „lepší“ posuzujeme dle počtu hodin přítomnosti doktora u porodu (i když není zrovna třeba), či dle intenzity využití farmakologických látek, tak asi Česká republika je mezi vítězi.

NHS – Národní Zdravotnická Služba ve Velké Británii jasně píše na svých stránkách:

„V Anglii, se asi 1 dítě z 50rodí doma. Pokud se rozhodnete rodit doma, bude vás podporovat porodní asistentka. Výhody porodu doma jsou, že:

  • budete v důvěrně známém prostředí a můžete­­­­­ se cítit více uvolněna a lépe zvládat porod
  • nemusíte narušovat průběh porodu odjezdem do porodnice
  • jestliže máte další děti, nebudete je muset nechávat samotné
  • nebudete muset být oddělena od svého partnera po porodu
  • máte větší šanci, ze budete rodit s porodní asistentkou, kterou jste poznala během těhotenství“*

Nejedná se o žádný spolek „šílených“ alternativních rodiček, ale o centrálního dodavatele zdravotnických služeb ve Velké Británii. Navíc v rodném listě je kolonka „Bydliště (pokud se liší od místa narození dítěte)“** – porod doma je považovaný tedy na normu.

Je možné, že v České republice matky neumějí rodit? Jak jinak vysvětlit ten obrovský rozdíl v přístupu k této volbě matky? A nebo to souvisí spíš s jistou příchutí socialistické mentality, která má tendenci se bránit svobodné vůli jedince?

 

Logika kolem těla

Nebo možná to má co do činění s prastarou otázkou ženského těla? Obzvlášť jeho reprodukčních orgánů… Není náš strach z domácích porodů z části jen neochota dovolit ženě skutečně si rozhodovat o vlastním těle? Stejně tak jak jsme to již řešili u potratu, znásilnění v manželství, a stále řešíme i v těch „pokrokových“ zemích. Porod je intimní epizoda v životě ženy, dle některých posudků dokonce i velice sexuální. Tak není normalizace násilí u porodu (psychického nátlaku a zásahu proti vůli matky) jen další forma stejného fenoménu – neschopnosti společnosti jako celku přijmout to, že ženské tělo patří jen ženě, a jen ona má rozhodovací práva?

 

Obrátíme se na statistiku

Dodnes jsem nedohledala žádný výzkum založený na spolehlivé metodologii, který by poukazoval na výrazně zvýšené riziko pro mámu či dítě při porodu doma u fyziologického těhotenství. Ale dohledala jsem spoustu výzkumů, které snad bez výjimky hlásí, že je bezpečnější pro mámu z hlediska pravděpodobnosti zásahu, poranění a instrumentálního porodu. Tak kde je zakopaný pes?***

Porod doma: Co fakt nedokážu pochopit

 

Co zdravotníkům chybí?

Možná je zakopán právě na druhé straně dialogu… u vzdělání porodníků. Viděl někdy porodník fyziologický porod bez žádných zákroků od začátku do konce? Možná, v lepším případě párkrát, kdysi dávno? A co vidí ze dne na den? Nejspíš patologie, urychlené, komplikované, instrumentální porody. Tak jak má uvěřit tomu, že to neslýchané zvíře – „přirozený porod“ – vůbec existuje? Natož domácí porod.

A možná se nám podaří jednou posunout jako společnost o velký krok dopředu, když si připustíme, že dítě „neodrodí“ lékař, ale vždy matka, ať už rodí kdekoli a s kýmkoli. Možná právě proto se tak bojíme domácích porodů – musely bychom vrátit zodpovědnost za porod zpět rodící – ženě.

Vrcholem je potom „neasistovaný“ domácí porod, který se v Anglii nazývá freebirth – tedy svobodný porod, a je opodstatněn tím, že „žena přebírá odpovědnost za svůj porod… a pokud žena nechce kontaktovat porodní asistentku, je to její právo tak učinit“ ****.

Většina žen stejně zvolí porodnici jako nejbezpečnější místo pro svůj porod, ale proč nám vadí možnost volby? (Připomínám, že mýtus o nebezpečí není statisticky opodstatněn.)

Na závěr pro ty, co se chystají psát komentáře typu „hazardérka s lidským životem“ či „pozavírat do blázince“ – prosím si, udělejte nejdříve vlastní průzkum, třeba vás výsledky překvapí.

 

Poznámky:

* „In England, about 1 baby in 50 is born at home. If you choose to give birth at home, a midwife will support you through your labour. Advantages of giving birth at home include: * you’ll be in familiar surroundings, and you may feel more relaxed and able to cope with your labour * you don’t have to interrupt your labour to go into hospital * if you have other children, you won’t have to leave them * you won’t have to be separated from your partner after the birth * you’re more likely to be looked after by the midwife you got to know during pregnancy.“ www.nhs.uk

** „Usual Address (if different from place of child’s birth)“

*** Jeden z největších výzkumů v oblasti bezpečí domácích porodů: de Jonge A, van der Goes BY, Ravelli ACJ et al. Perinatal mortality and morbidity in a nationwide cohort of 529 688 low-risk planned home and hospital births. BJOG, [Via online press release, 15 April 2009. Awaiting publication]

**** The NMC also provide advice on this issue. Saying: „Free or unassisted birth means a woman giving birth without medical or professional help. In Britain where its popularity is growing, it is legal as long as the birth is not attended or the responsibility for care is assumed or undertaken by an unqualified individual. An unqualified individual is a person who is not a registered doctor or midwife but acts in that capacity during birth. The woman assumes responsibility for her birth, but she may and can have her partner, relative or friend present in a supportive role. A midwife has no right to be at a baby’s birth and if a woman chooses not to contact or engage a midwife that is her right to do so.“ www.aims.org.uk

 

Lilia KhousnoutdinovaMgr. Lilia Khousnoutdinova
Vystudovala politologii a historii na univerzitě v Oxfordu a Gender & Development na London School of Economics. Dnes vede projekt Cesta Extaze a provází ženy na cestě k pochopení a uctění svého těla a jeho cyklů ve všech fázích reprodukčního života, a extatického žití pomocí přednášek, prožitkových seminářů a poznávacích zájezdů.

Jako dula a akreditovaná učitelka Active Birth vede kurzy předporodní přípravy a doprovází ženy u porodu. Je autorkou několika knih a provokativní kolekce šperků. Spoluzakladatelka prvního výcviku kněžek / ceremonialistek v ČR, kde se zaměřuje na rozvíjení ženského potenciálu a návrat přechodových rituálů.

Studovala po světě zejména u Michel Odenta, Janet Balaskas, Davida Deidy, Sarah Buckley, Penny Simkin, Kathy Jones, Eleny Tonetti a Lynnei Shrief, a neustále se dále vzdělává.

Pravidelně provází ženy i muže na cestách po posvátných pohanských místech v Anglii, ve Francii a nově i v Asii. Jejími semináři za posledních 6 let prošlo přes 3000 žen. Dnes žije převážně v indickém Dillí, odkud cestuje střídavě do Bhútánu a Evropy.

www.lilia.cz / www.cestaextaze.cz / www.mistsofavalon.cz

Další články v kategorii

Těhotenství, porody a mateřství
Přidejte se do diskuze
  1. Marta Kolštromová napsal:

    Keby som nemala istotu, ze zvladnem porodit doma,tak to nerobim.Uz len pohodove tehotenstvo uplne bez tazkosti , oproti prvemu pred 9r ma v tom utvrdilo. Bola som otvorena aj prevozu do nemocnice v pripade komplikacii, ktore sa neukazali pri porode ale az po nom, pri vybavovani po uradoch. Neabsolvovala som specialnu pripravu u PA,tak ma odmietla sprevadzat pri domacom porode. Duly sa bali ist so mnou do fakultnej nemocnice v Martine,ze ich tam neuznavaju. Ani ja by som tam nesla. Nakoniec som mala na telefone porodnu babicu, dve duly a pri porode kamosku a ocina. Zvladli sme to uzasne a nebyt tych byrokratov ,tak si uzivame aj bezproblemove sestonedelie. Dodnes nechapem ako to zvladaju bez EPI zeny „normalne rodiace v nemocnicnej polohe. Brrr

  2. Václava Majorová napsal:

    Zdravím všechny nastávající matky a všechny ženy, které sem píší i čtou tyto stránky. Já sama jsem se narodila v Podolí v porodnici. Moje dvě děti se narodili také v pražských porodnicích. Můj syn s mojí snachou se rozhodli pro domácí porod v r. 2010. Chodili do kurzů a měli také porodní asistentku, kterou si platili. Když na snachu přišly bolesti, tak zavolali porodní asistentku, která jim nebyla k ničemu, jen jim asi po třech hodinách doporučila jet do porodnice.
    Jeli do Neratovické porodnice v noci z Prahy 3, dojeli naštěstí v pořádku, tam se ještě snažili normálně porodit, ale nešlo to. V 5 hodin ráno se rozhodli lékaři pro císařský řez. Moje vnučka vážila skoro 5 kg.Díky včasnému zásahu lékařů byla snacha v pořádku a vnučka moje taky. Můj vnuk se narodil v r. 2012 a to také v mimopražské porodnici, normální cestou. Vážil 4,5 kg. To už syn i snacha ani nepřemýšleli o porodu doma a rovnou si vybrali porodnici, kde bude rodit.
    V nemocnici má ta rodička v každém případě rychlou pomoc. Já sama se zabývám léčitelstvím od roku 2002 a umím hodně léčebných metod, ale domácí porod bych nikomu nedoporučovala. Vyhodíte zbytečně peníze za nějaké kurzy a za asistentku a pak stejně musíte do porodnice. Rodí se stále více dětí s větší porodní váhou než dříve a tam to kolikrát je o život té rodičky. A podívejte se do statistik kolik procent rodiček při porodech doma umíralo a jak se ta úmrtnost zastavila po tom co ženy mají možnost rodit v porodnicích. http://www.sebeleceni-poradna.cz

  3. Věra Jindrová napsal:

    Můj příspěvěk nebude in.Jsem původně zdravotní sestra a maturovala jsem z porodnictví.V roce 1987 se začínalo velice diskutovat o přirozených porodech a byla jediná specializovaná porodnice v ČR v Klášterci nad Ohří.Vychovávána léčitelkami ovšem s vysokou školou,jsem také měla pocit,že mi do toho lékař nemá čím přispět.Můj první porod byl překotný a začal prudkým krvácením,kdy po 20 minutách bylo po všem.Díky mé babičce,lékařce léčitelce,jsem přežila já i můj syn.Sanitka stačila dojet včas a závěr byl na operačním sále.Celý život pracuji se ženami a moje kolegyně měla 2x help syndrom,kdy jde o minuty matce i dítěti.Pokaždé v jiném měsíci.Přes všechny výhrady k porodní péči s porody doma nesouhlasím a považuji to za hazardérství s nezodpovědností vůči všem zůčastněným.

  4. Marie napsal:

    Je zajímavé, že všechny zdejší řvounky o tom, jaký je domácí porod hazard ani nenapadne srovnat statistiky jednotlivých zemí. Tam, kde jsou domácí porody v normální nabídce státní péče, je mateřská i novorozenecká úmrtnost velmi srovnatelná s českou a není žádná pravda, že v ČR jsou větší odborníci, kteří svou nemocniční péčí chrání ženu víc než např. Island nebo Německo, kde jsou domácí porody proplácené pojišťovnou. Záleží totiž na návaznosti a propracovanosti péče, nikoliv na místě porodu. Já jsem rodila doma v Německu a neměla bych za Česko, hlavně ne za odsuzovačky typu „porodddomajehazard“, které ani neví, co řádná porodní péče doma obnáší.

  5. DITA napsal:

    Taky bych rekla,ze rozhodnuti je na kazde matce.Abych pravdu rekla mne pri porodnich bolestech bylo jedno,kde jsem.Taky kazda zena ma porod uplne jiny a proto se neda srovnavat a posuzovat.Kdyz rodite poprve tak nevite co vas ceka a proto jsem dala prednost nemocnici.Nebudu radeji popisovat provizorni nemocnici, kde jsem rodila(Spanelsko),ale kdyz se soustredite na to rozdychat kontrakce opravdu je vam jedno kde jste.Ja davam nemocnici prednost jenom kvuli rizikum, ktere muzou nastat.Samozdrejmne jsou zemne,kde zeny rodi jenom doma,ale nasledky byvaji horsi.No a v nemocnici si nepripuste nekdy neprijemne sestry nebo doktory a soustredte se na sve. Odrodila jsem dve a v nemocnici a u druheho to bylo daloko lepsi.A kdo se rozhodne rodit doma at rodi! Ja bych to neriskovala, kdybych nemusela.Ziji roky v zahranici a ted momentalne v Maroku a tady zeny odrodili 10 deti doma, ale reknou vam bez do nemocnice, kdyz muzes………

  6. Tila napsal:

    Jak by bylo fajn, kdyby nás nechaly rodit normálně a klidně v nemocnici. Nenutily mě lehat si na záda a tlačit – dodneška nad tím kroutím hlavou. Proč nás lékaři k tomu nutí ? Nevíte ? Proč mě lékař nastřihne a nakonec sešije „mírně nakřivo“? Nevíte ?
    Mám zdravé děti. Sama jsem zdravá a fyzicky v pořádku. V papírech dokonce mám napsáno spontální porod !

    Jen v době kdy jsem čekala své děti jsem se nezajímala o jinou možnost porodu. Jak by taky. Gynekolog – lékař vám tohle neřekne. Prostě NORMA v ČR – porodnice a hotovo. Žádná další varianta. A navíc s vámi zachází a mluví jako by jste najednou nebyla svéprávná. Nevíte proč ?
    A nedávno mě pobavil nadpis v novinách:“Porodníci v roce 2013 porodili…..“ Aha už nerodí ženy, ale porodníci. Nesvědčí to o něčem ?
    Úcta k ženskému tělu a porodu jako takovému. A nemám problém rodit v porodnici, doma ….nebo tam kde budou ke mě – dítěti přistupovat láskyplně.

    • Katka Svobodová napsal:

      To je zajímavý postřeh s těmi porodníky… ale ukazuje to, kam se posunula odpovědnost za porod… některé ženy k tomu i tak mohou přistupovat, protože stále málo z nás má takovou důvěru v proces a sebe sama… a tady jsme zase a opět u sebelásky – pěstovat sebelásku a důvěru ve své tělo, a postupně změníme i přístup k rození dětí (nejen náš osobní) a třeba už pak nebudou muset psát takhle pitomé titulky v časopisech 😀

    • Eva napsal:

      Rodila jsem v porodnici v pražských Vinohradech a také na to nemám moc pěkné vzpomínky. Přišlo mi, že ze mě dělali hloupou. Jako by znali mé tělo lépe než já. Byla jsem na prohlídce v den termínu porodu a lékař mi tvrdil, že už budu rodit. Mě to moc nepřišlo. Bolesti jsem sice měla. Ale né až tak zvláštní. Poslal mě na přípravu. Dali mi nějakou injekci na uvolnění svalů atd. V místnosti vedle mě zrovna prováděli císařský řez a dveře měli otevřené. Ta paní měla úplně fialové nohy a vypadala jako mrtvá. Začala jsem se bát. Po chvíli do místnosti kde jsem byla já donesli lavor plný krve a začali se v něm prehrabovat. Stáli ode mě nanejvýš 2m. To už jsem zdřevěněla a strachy se mi klepali nohy. Bylo asi 17h a do nemocnice jsem přišla už ráno. Neustále mě monitorovali a kontrolovali. Okolo půlnoci se rozhodli mi dát vyvolávací injekci. Řekla jsem, že jí nechci. Sestra se na mě podívala, řekla že po ní budu jen spát a pichla mi jí. Bylo mi po ní zle. Motal se mi svět a neudržela jsem se na nohou ani po 7 hodinách po injekci. Nehledě na to, že když jsem se ráno domotávala na toaletu, byla mokrá podlaha a já uklouzla. Naštěstí jsem se chytila lehátka a překulila se na něj.
      Několik hodin jsem poslouchala „hekání“ ostatních žen a přístroj na monitorování srdce. Bylo to příšerné, slyšela jsem to v hlavě ještě čtyři dny. Po těch sedmi hodinách po injekci se lékařka rozhodla píchnout mi plodovou vodu. To jsem také nechtěla, ale moc se mě neptali. Po nějaké době nastali větší bolesti a sestry mě nutili jít do sprchy, sprchovat si břicho. Na cestu do sprch jsem se vůbec necítila, ale nikoho to nezajímalo. Tam jsem dostala ještě větší bolesti a stěží jsem se dostala zpátky do porodní místnosti. Při porodu mi dali glukózu. Byla jsem moc unavená a hladová. Tlačili mi na břicho, aby dítě šlo rychleji ven. Také mě nastřihli a podle jejich slov špatně. Civělo na mě asi 10lidi. I když jsem podepisovala, že u porodu nechci žádné čumili. Bylo to dost nepříjemné. Po porodu syn neplakal dlouhou dobu, byl úplně fialový a prochladlý. Nikdo mi nechtěl říct co s ním dělají. Ale byla jsem šťastná, když jsem ho konečně slyšela plakat a dali mi ho do náruče. Ukázalo se, že placenta také nechce ven, tak mi jí opět pomohli vytlačit. Pobyt v nemocnici také nebyl moc příjemný. Po porodu jsem nespala čtyři dny. Měla jsem obrovské zimnice a slyšiny. Připadala jsem si jak blázen. První moc doma to na mě všechno nadlo… Za dva měsíce mě to opět čeká. Tentokrát v jiné porodnici. Doufám, že na nás budou brát více ohled. Aby jsme z nemocnice neodcházeli zase se špatnou zkušeností.
      Porod doma mě napadnul bohužel až teď. Kdyby to bylo dříve. Tak tuto možnost využiji.

  7. Tereza napsal:

    Mohl by Vás zajímat článek http://echo24.cz/a/it7EV/svoboda-rodte-doma-ale-s-porodnikem-a-pediatrem. Potom by si porod doma samozřejmě nikdo dovolit nemohl.

  8. Hanka napsal:

    Znám mnoho žen co porodili doma a bez problémů ale věřím, že nemocnice může zachránit když je potřeba. Mě osobně se nejvíce líbí alternativa porodních domů v areálu nemocnice, kde je rodičkám vycházeno vstříc v přístupu k porodu i v dalších požadavcích, prostředí je domácí, příjemné a klidné. Kéž by takových porodních domů přibylo více 🙂

  9. Alicia napsal:

    Svoje třetí dítě jsem porodila doma. Od mého předchozího porodu přešlo 13 let a já jsem nenašla odvahu opět rodit v porodnici. Proti mým předchozím porodům v porodnici, kde byla jediným světlým bodem pouze radost z dítěte, bych neváhala svoji zkušenost s domácím porodem celkově označit za úžasnou. U porodu byla kromě mého muže také porodní asistentka, měli jsme v ní oba velikou důvěru, ale sama se chovala velice diskrétně. Byla hlavně naší jistotou, že vše probíhá bez komplikací a vůbec jsem nepochybovala, že kdyby nějaké nastaly, stihla bych včas dojet do nemocnice. Můj muž mi stále opakuje, jak je na mě hrdý, že jsem se pro porod doma rozhodla a zvládla ho. Moji důvěře ve svoje schopnosti tato zkušenost také určitě prospěla a nemluvím o tom, jaké je pro nás pro všechny nádherné být ve společnosti miminka nedotčeného porodním traumatem. Také mě těší, že moje starší děti viděly, že porod není nic, z čeho je potřeba mít strach, ale vyžaduje hlavně úctu.

  10. Martina napsal:

    Každá maminka, která se rozhodne rodit doma, musí počítat i s tím, že můžou přijít komplikace, kdy dítě nebo i matka bude potřebovat okamžitý zásah lékaře, ano rodit doma je určitě komfortnější než v porodnici, ale za to riziko to podle mě nestojí, můj porod byl dlouhý a bohužel se dítě narodilo s krvácením do mozku nebýt urychleného zásahu lékařů, byl by dnes syn postiženy nebo možná vůbec nebyl, já zde nechci nikoho strašit, tohle se stává málo kdy, ale stává a s těmito riziky musí počítat každá maminka, ze muže potřebovat lékařský zákrok, kde budou rozhodovat minuty

  11. Kristýna napsal:

    Hezký večer,
    pročítám si kometáře a u některých mi to můj rozum nebere. Když čtu například okamžitý zásah lékařů, tak si vybavuji svoji koliku ledvin, která je velice bolestivá a ještě když přijde v době těhotenství.
    Všichni ti lékaři mi ukázují a to několikrát za život jací jsou odborníci.
    Nikdo nevěděl co mi je. Urologie mě nechala čekat několik hodin v bolestech, než došlo na sono ledvin. Po sonu mi bylo zjištěno, že údajně mi miminko naléhá na k ledvinám a utlačuje.
    Další den jsem nedostala żádné utišující léky, proč také, že ?! Když mi nic není. Bolestí jsem téměř lezla po stěně.
    Protože se věnuji mentálním technikám jako je Silvova metoda, ale i alternativní metody a podobné jsem sebrala všechnu sílu a v noci začala působit sama na sebe. Druhý den jsem lékařům vytřela zrak vymočením několika kamínků.
    Dnes si dovolím tvrdit, že je to pro mě parta hlupáků, nic víc. Později kryjí jeden druhého, lžou, říkají naprosté bludy.
    Takže za mě porod doma ano, pokud okolo sebe máte báječné lidi, kteří jsou pozitivní a podporující.
    Když si člověk dokáže sám pomoci od kopliky ledvin, tak dokáže opravdu vše 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.