Blog / Pohádkový princ

Depositphotos_3570142_xsZazvonil zvonec a pohádky byl konec…. Ne, pozor na něco jsem přeci zapomněla, viďte? Ano. Byla přeci nejdřív veliká svatba a princ s princeznou spolu žili šťastně a dlouho. Tolik krásných pohádkových příběhů končí touto větou. I já jsem vyrostla mezi těmito krásnými pohádkovými příběhy a nikdo mi již nevyprávěl co se děje dál. Pravda v některých pohádkách je ještě zmíňka o tom, že princezně a princovi se narodilo děťátko, někdy i dvě najednou :o) Ale více se již v knížkách nedozvíme.

Krásný, idilický konec pohádky, který je jak se všichni v dospělosti dozvíme, teprve začátkem princezniny a princovi společné, partnerské cesty.

Proto jsem i já hledala prince na bílém koni, který by mě vzal do náruče jakožto princeznu a vykročil se mnou před svědky nejbližších do společného života. Často jsem plakala do polštáře a ptala se sama sebe. Proč stále ten pravý princ do mého života nepřichází? Bylo mi již 21let. Kamarádky poznávaly víc než jednoho prince a já ve svých představách neustále viděla toho svého jedinečného a hlavně věrného prince, který by se po krátké známosti neohlížel po jiných sukních. A musím říci, že přání se nám všem skutečně může splnit! Potkala jsem o pět let staršího prince, který se mi moc a moc zamlouval a já jemu. A tak se skutečně o tři roky později konala na našem dvorečku svatba jako v pohádce :o)

Šťastná se slzami v očích, pohupujíc se u oltáře ze strany na stranu jsem si v těch něžných pohádkových šatech vzala svého prince. Tak a tady již pohádky pomalu končí. Měly by se však psát dál….! Co teď, co nám život přinese? Ano první překážky a nedorozumění, první chvilky zoufalství. Z očí mi spadly růžové brýle. Koho jsem si to jen vzala? Vždyť jsme každý tak ůplně jiný! Já se vyvíjím a chci jít svou vysněnou životní cestou a princovi se to nelíbí??? Dává mi to dost jasně najevo. Já však nechci ustoupit a potlačit svoje potřeby a touhy. Hledáme kompromis a při usmiřování počneme své první děťátko. Tak a je to tu, teď už zřejmě není cesty zpět. Mám obrovskou radost z holčičky, která se nám za devět měsíců narodila a zároveň cítím tu velikou sílu okamžiku. Teď už musím svého prince opravdu přijmout se vším všudy. Rodinu s děťátkem bych nikdy nechtěla rozbít. Na svět přišla po dalších třech letech i druhá princezna Laduška a já vím, že musím vydržet. I přesto, že jsme tak jiní! Každý máme svůj pohled na svět, ale oba silně milujeme, sebe i naše princezničky. Jen kdybychom měli k ruce ještě nějaký manuál jak tu společnou cestu zvládnout. Abychom si navzájem příliš neubližovali a tím neubližovali svým dětem.

Ale pozor, přání se přeci plní a to všem, kdo si PŘEJÍ :o) Vždyť ten manuál právě vznikl?! Děkuji Šárce a Zdeňkovi za jejich krásný nápad vytvořit projet o partnerské lásce :o) Moc si přeji být jeho součástí!

Lída K.

Další články v kategorii

Měsíc lásky Vaše příběhy Vztahy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.