Blog / Pohádka o jedné hodné holce

Už jste to někdy slyšely: „Musíš být hodná holčička a nezlobit.“? Určitě ano.

Říkali nám to rodiče, prarodiče i paní učitelky a to od chvíle, kdy jsme zkoušely projevovat vlastní vůli. A pak pořád, až do dospělosti a určitě v jiné podobě i později. Všichni nám vkládali do hlavy myšlenku, že „být hodná“, je to nejlepší.

Určitě jste se dostaly do situace, kdy jste chtěly udělat něco, podle svého, ale myšlenku na vlastní názor a vlastní jednání obratem provázel nepříjemný pocit, výčitka.

Nebo proti vám stál někdo, kdo v životě o hodných holkách neslyšel a použil zbraně, které jste neznaly. A bylo to tu znovu: „Tohle není správné, to hodné holky nedělají“ a raději jste mu šly z cesty.

 

Ale co vlastně hodné holky dělají?

Je mi 48 let a můj profesní život připomíná rozbouřené moře. Vystudovala jsem vysokou školu, obor, který mě ani moc nezajímal.

Pohádka o jedné hodné holceStudia mi šla hladce a promovala jsem už vdaná a s ročním dítětem. Za nedlouho přišlo na svět další dítě a pak jsem začala řešit, co se svou profesí. Obor, který jsem vystudovala, mne nelákal a tak jsem začala hledat svoji cestu.

Nejdřív jsem začala učit, to mě hodně bavilo. Jenže když jsme se přestěhovali do jiného města, místo ve škole jsem nesehnala. Zkusila jsem dělat něco jiného a skončila v IT. Nejdřív jako lektorka, pak jako konzultantka a nakonec jsem řídila zavádění informačního systému u zákazníků.

Byla to práce náročná, ale hodně zajímavá.

Měla jsem velkou zodpovědnost, řídila práci konzultantů, programátorů, obchodníky i zákaznickou podporu. Když to vypadalo, že je všechno dokonalé, tak přišel zlom. Majitel firmu prodal a noví vlastníci začali měnit personální obsazení. A čistka začala odshora, takže jsem šla první.

 

A co myslíte, že udělala hodná holka?

Popsala všechny procesy ve firmě, dala pokyny kolegům, jak mají pokračovat, aby firma běžela dál, zavřela dveře a odešla. Bez problémů, beze scén, v klidu.

Pak se mi nějakou dobu nedařilo najít práci, která by mě těšila, tak jsem se pustila do podnikání. Otevřela jsem si školičku, ve které jsem učila práci na počítačích a časem jsem měla i jazykové kurzy.

Souběžně s kurzy jsem měla zajištěné hlídání dětí a zdálo se, že se firma rozjede. Jenže pak přišlo těžké období, zákazníků ubývalo, škola si na sebe nevydělala a mně docházely peníze. Neměla jsem žádný náhradní plán a tak jsem to zabalila a začala jsem pro jednu firmu dělat obchodníka.

 

A zase mě práce bavila…

Jenže po čtyřech letech jsem byla úplně vysílená. Hodně jsem jezdila, nestíhala jsem pečovat o stávající zákazníky a hledat další, kolotoč se točil čím dál rychleji. Snažila jsem se všem vyhovět a večerní a víkendové vysedávání u počítače bylo běžné. Na rodinu a koníčky už vůbec nezbýval čas.

V té době jsem se přihlásila do výběrového řízení na pozici obchodní ředitelky ve firmě v blízkém městě a vyhrála. Bylo rozhodnuto, půjdu dělat kariéru.

Ve firmě jsem pracovala 2,5 roku a ze začátku to bylo hodně těžké. Výrobní program mi nic neříkal a kolegové i zákazníci mě snadno opili rohlíkem. Když jsem tohle zvládla, tak odešel ředitel divize a na jeho místo nastoupila mladá kolegyně. Proč se na to místo tak usilovně tlačila, nevím, protože v době jmenování do funkce jí zbýval měsíc do nástupu na mateřskou. A protože jsem byla funkčně za ní nejvýš, požádal mě majitel firmy, abych na přechodnou dobu převzala i její pozici.

Pohádka o jedné hodné holce

 

Tušila jsem, že to není úplně v pořádku,
ale jako správná hodná holka jsem mu vyhověla.

Roli sehrálo i to, že mi kolegyně tvrdila, že doma rozhodně zůstat nechce, že má zajištěné hlídání a do 3 měsíců je zpátky. Nestalo se. K tomu se přidala skutečnost, že mi při odchodu zatajila řadu informací, které jsem k zastupování potřebovala a já pak narážela na řadu zbytečných překážek.

Po půl roce takového vysilujícího provizória jsem se začala ptát, jak to bude dál.

A bylo. Pan ředitel zavelel kolegyni nástup do práce a ona, zřejmě poháněna penězi, poslechla. Hlídání zajištěné neměla a tak si dítě brala do firmy. Později jsem se dozvěděla, že s ním chodila po dílně a všem ukazovala, jak kvůli mé neochotě zahřívat jí dál židli ona i dítě strádají.

Následovaly více či méně skryté útoky a pomluvy, které vyústily k tomu, že jsem dala výpověď. A zase zafungovala hodná holka. Zpracovala předávací protokol, ve kterém přesně popsala, co a jak je potřeba ve firmě dělat, vyklidila kancelář a v klidu odešla.

 

Možná si teď říkáte, že tohle už není „hodná“, ale „blbá“

Pohledem zpět musím souhlasit, ale v dané chvíli mi mé vychování velelo nedělat potíže a zmetkovi uhnout. Teď už vím, že jsem měla slečnu vypráskat, použít stejné zbraně, ale kdo jste se někdy do podobné situace dostali, tak víte, jak je to těžké.

A co dál? Konečně jsem se zeptala sama sebe, kudy opravdu vede moje cesta. Zvažovala jsem řadu možností a bylo to náročné rozhodování. Nakonec jsem se vrátila k myšlence na vlastní firmu. Poučená minulou zkušeností, jsem sepsala podnikatelský plán, pozjišťovala si řadu informací o oboru, do kterého jsem se chtěla pustit.

Pohádka o jedné hodné holce

 

Teď už jsem na své podnikatelské cestě

A i když není každý den svátek, nemám strach. Je to hlavně proto, že jsem si vše pečlivě promyslela a naplánovala. Mám finanční plán, vím, čeho musím kdy dosáhnout a mnohem líp poznávám blížící se rizika i příležitosti.

Díky Miliónovému impériu Davida Kirše jsem teď ještě o kus dál. Objevila jsem, že tahle moje zkušenost může pomoct ostatním. Že nejsem zdaleka jediná, kdo se v podnikání spálil a přitom ví, že zaměstnancem být nechce. Našla jsem v sobě to, čím mohu pomáhat ostatním a svoji zkušenost se začátky podnikání poskytuji všem, kdo se rozhodli podnikat.

Nevěřím, že potíže s „hodnou holkou“ mám jen já.

Určitě je nás spousta, kdo narážíme na lidi s hroší kůží, kteří nás dokážou převálcovat. A možná to není jen problém naší generace, které nevyrostla v dostatečně dravé době.

Já jsem se rozhodla tu svoji „hodnou holku“ nechat žít a zmetkům se vyhýbat. Živím se sama, zodpovídám sama sobě, ale určitě jsou i jiná řešení.

Napište mi o nich.
Napište, kde všude vás „hodná holka“ dostala do potíží a jak jste si s tím poradili v zaměstnání, v rodině, ve společnosti.

 

Monika Černá

Další články v kategorii

Práce a podnikání Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze
  1. Zdenka napsal:

    Dobrý den,
    celý život s tímto žiju. Už tolikrát mi bylo ze sebe špatně, že dovolím, aby se ke mně lidi takto chovaly. Přesto nedokážu nebýt HODNÁ HOLKA.

    • Monika napsal:

      Dobrý den Zdenko,
      být hodná holka není špatné. Špatné je chování těch okolo, kteří hodné lidi využívají. Rozdíl mezi nimi a námi je v tom, že oni umí víc myslet na sebe. Musela jsem se naučit poznat situaci, kdy to, že jsem hodná, někdo zneužívá a zeptat se sama sebe, jestli mu to chci umožnit. Pokud se takhle zamyslíte dřív, než necháte „hodnou holku“ jednat místo sebe, bude změna vlastního chování jednodušší. Když se hodné holky těm druhým nepostaví, jak to bude po čase na světě vypadat?

    • Katka napsal:

      Milá Zdenko,
      i já jsem s tím dlouho žila. Píšete to moc dobře – to Vy dovolíte, aby se k Vám lidé chovali tak, jak se chovají. To znamená, že záleží JEN na Vás. To byl můj případ – do té doby než jsem se rozhodla vykročit na cestu změny. Jsem na této cestě už několik let a žije se mi čím dál lépe a svobodněji. Mohu jedině doporučit :). Ale je to „fuška“, změna nepřijde sama od sebe.
      Je v pořádku, pokud je žena „hodná holka“ a vyhovuje jí to – ale Vy píšete, že Vám bylo ze sebe už mnohokrát špatně a tak si dovolím udělat závěr, že Vám zřejmě tento stav nevyhovuje. Pokud mohu nějak pomoci, přidávám kontakt: konecnak@email.cz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.