Blog / Pět milimetrů a jeden gram

Pět milimetrů, jeden gram a stáří zhruba 6 týdnů. To je dnešní definice lásky. Má definice – mé lásky. Je tam. Je tam. JE TAM! Je tam a bije jí srdíčko. Malá milimetrová šmouha, která vydává ten nejlíbeznější tlukot na světě.

Pregnant woman

Je překvapivě jednoduché, jak se dá svět proměnit z nehostinného místa plného strachu, obav a nepříjemných lidí na prostý ráj na zemi.

Jak mě někdo, koho jsem ještě neviděla ani nedržela v náručí, dokáže tak silně chytnout za srdce. Vím, proč se chystá na svět , a vím, proč si k tomu vybral nás. A stejně tak chápu proč se jeho předchůdce rozhodl odejít…

V červenci jsem se vdávala – šťastná a čerstvě těhotná  Milovala jsem každý okamžik svého bytí. Pak přišel srpen a samovolný potrat. Zhroutil se mi svět a s mrňouskem odešla i vůle být. Ráno jsem neměla důvod vstávat, večer jsem neměla důvod jít spát. Týrala jsem sebe sama a ani si nevšimla, že tím stejně týrám i svého milovaného muže. Muže, o kterém se píše v časopisech, muže, o kterém každá sní, muže, který je druhou polovinou mé duše. Vždycky pro mě byl vším a najednou jsem ho nevnímala. Tak hluboce jsem se ponořila do svého smutku, že jsem ho odstrčila stranou. Nedal se. Vydržel to. Podržel mě, pomáhal mi a miloval mě tak, že mi opět otevřel oči. Jen tak mimochodem mi v nejtěžších chvílích pomohl dokončit školu, protože podle jeho slov bych ji : „už nikdy nedodělala“. A pak mi to došlo.

Došlo mi, že jsem svoje štěstí vystavěla na chatrných základech a sama sebe přesvědčovala, že jsou dostatečně stabilní. Došlo mi, že hluboce miluju svého muže, ale pokud nebudu stejně milovat i sebe sama, kde kdo mě dostane na kolena a já se stáhnu do své ulity a budeme vedle sebe trpět, každý sám. A stejné by to bylo i s dítětem. Vystresovaná matka, která přenáší své mindráky na děti? To je moje noční můra… Vždycky jsem měla silnou podporu ve svém blízkém okolí, ale sama jsem si podkopávala nohy. A tak jsem začala objevovat to, co jsem dávno měla před nosem. Sebe, své pravé já, svoje nálady, svoje opravdové potřeby a přání, svého muže, jeho lásku ke mně a svojí lásku k němu. Hodila jsem starosti za hlavu a snažila se vnímat okolí pod novým úhlem pohledu. Nebyla to zrovna růžová cesta a rozhodně ještě neskončila. Ale něco se ve mně zlomilo. Nebo spíš něco přibylo. Objevil se pocit, že je všechno v pořádku, že to co mám a co žiju, je opravdové a dokonalé. Že dokážu milovat zase o kus víc a že ve svém životě podnikám další kroky ke svému já.

A v ten moment se v mém lůně zhmotnila láska ve své nejkrásnější podobě…

Děkuju Ti, cvrčku, že sis nás vybral za rodiče. Děkuju Ti, že jsi nás tak obdaroval. Víš, že pro tebe já i tvůj táta uděláme maximum pro to, aby pro tebe byl svět krásné místo. Jsi mým největším učitelem. Těším se na naše první setkání a těším se i na všechna další. Tvoje milující máma.

Hanka

Další články v kategorii

Měsíc lásky Těhotenství, porody a mateřství Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.