Blog / Partnerský vztah a nespoutaná divokost ženy. Jde to vůbec dohromady?

Doufám! Abych pravdu řekla, je to téma, které budu asi celý život prozkoumávat. Co mám na mysli?

… znáte ten pocit, kdy jste pouze sama se sebou a máte čas promlouvat se svou duší? Pár dní v roce, hodinu denně nebo několik měsíců v kuse? Promlouvat s duší stromů a přírody, dívat se do hlubin oceánu a nepozorovaně se nechat svádět přítomným okamžikem a plynutím? Přestat se zajímat o venkovní svět a vědomě se ponořit do toho vnitřního? Lovit poklady v temnotě nevědomí, přemáhat draky ve formě bolestí, nepříjemností a počátečních překážek a přitom dál plout díky synchronicitám?

Zničehonic se poté ve vás ozve hlas a začne na vás mluvit.

Jazykem starého, mytického světa.
Jazykem poezie, umění, pouště, moře a vizuálně tělesných obrazů.
Rozumíte jim. Dostáváte se do spojení s moudrým tělem a tělem Bohyně.

Chce se vám zpívat, tančit, plakat, smát se, milovat se se sebou a celým světem. Nebo se vám chce spát, odpočívat, meditovat a v tichu být. Vše je v pořádku. Vracíte se k sobě.

Partnerský vztah a nespoutaná divokost ženy. Jde to vůbec dohromady?

 

Návraty k ženství

Clarissa Pinkola Estés ve své přelomové knize „Ženy, které běhaly s vlky“ tento stav nazývá „periodickým návratem k nespoutanému ženství“. Mám tento výraz moc ráda. Obsahuje v sobě klíč.

Návraty musí být periodické. Ještě v čase, kdy máme zdravý „kožich“ a vracíme se, protože je to součástí naší ženské psychohygieny. Vracíme se ke zdroji, k archetypálnímu tělu ženství, domů.

Proč? Abychom načerpaly vody tvoření, omyly staré rány, odpočinuly si po dlouhém maratonu dětských obědů, stlaní postelí a vydělávání peněz či konání služby světu. Abychom mohly zářit ve své ženskosti pro své muže, děti a svět. Abychom opatrovaly krásu, křehkost a život na Zemi.

Často na to, jako ženy, zapomínáme.

Vztah je přece plný kompromisů, ale my je někdy děláme příliš snadno. Máme pocit, že naše studna životodárné vody je nevyčerpatelná a že budeme mít stále odkud brát. Je to právě tato studna, nádoba, grál, ve které teče láska, smyslnost, atraktivita, síla a schopnost oblažovat svou energií našeho milovaného muže. Jaká je to ale past, pokud si myslíme, že studna je bezedná…

 

Pokud se o ni přestaneme starat, začne vysychat…

Žena pomalinku, nenápadně ztrácí své vnitřní světlo a její duševní kůže jí začne opadávat. Zhubne nebo ztloustne, začnou jí padat vlasy, třepit se nehty, přestane být pro svého muže onou neodolatelnou múzou a pro své děti přítomnou maminkou. Ztrácí kontakt s životodárnou vodou svého grálu…

Někdy si toho ani nevšimne, jindy tahle ztráta trvá tak dlouho,
až začne svou „vodu“ hledat venku.

Prosí svého muže „prosím, naplň mne„, pláče u svých dětí „prosím, obejmi mě, ať mohu pocítit bezpodmínečnou lásku„, honí se za uznáním a dalším „poplácáním po rameni“ ve světě byznysu, aby aspoň na chvilku zažila pocit být vyživená. Jsou to pro ni ale ty správné zdroje?

Čím déle je hledá venku, tím hlouběji vysychá její ženský pramen. Představuji si to jako obrovský kmen stromu s živými kořeny. Každá žena se narodí napojená na svůj kořen, který je součástí velkého kmene Matky Země, velké Gaji. Každá máme skrze svou dělohu kontakt s dělohou Země, oním lůnem bohyně a místem znovuzrození.

Partnerský vztah a nespoutaná divokost ženy. Jde to vůbec dohromady?

 

Čím toto místo vyživit?

POZORNOSTÍ – přivádět pozornost do našeho těla, k našim potřebám, cítit a pojmenovat si VČAS, co skutečně potřebujeme a pak to učinit tak, aby to bylo v souladu. Ctít své hranice, svůj prostor pro sebe a místo, kdy s láskou říkáme NE a kdy sebe samy dáváme na první místo.

ŽENSKOU SPOLEČNOSTÍ – přitáhnout si k sobě kruh podobně naladěných žen, které ti budou na tvé cestě „sestrami“. Láskyplnými i nemilosrdnými. Když uvidí, že už jsi příliš daleko od pramene, upozorní tě a když stále neslyšíš, přitáhnou tě v zubech zpět. Nikdy není pozdě zavolat na ztrácející se ženu a nikdy není pozdě přijít ke studně pít!

PERIODICKY SE NAVRACET – vytvořit si zvyk, prázdná okénka v diáři, která budou věnována vyživování divoké podstaty ženství a snění. Výt, tvořit, malovat, zpívat, dívat se, spát, tančit svou divokou píseň těla. Promluvit o něm s blízkými a láskyplně je připravit na tvé pravidelné cesty do samoty nebo do kruhu žen.

 

Jaké místo má MUŽ v těchto souvislostech?

Ztrácí tě nebo tě zas a znovu získává obrozenou životodárnou vodou? Chce tě mít pro sebe nebo tě s láskou pouští? Ví, že když přijdeš dobrovolně, dáváš mu tu největší lásku? Jak si tohle místo vlastně udržet v každodenním partnerském vztahu?!?

Máme v sobě nějaký špatný vzorec, který nám říká „buď a nebo“.

Buď jsi ve vztahu a tím pádem žiješ v krabičce, kterou společnost považuje za správnou, nebo jsi svobodná a můžeš si divočet jak chceš. Tenhle rozštěp v naší mysli nás extrémně oslabuje. Hledejme, prosím, způsoby, jak jej měnit! Jak si zachovat svou „vlčí kůži“ a křídla a přitom se jako žena smět odevzdat muži a lásce, kterou pro sebe vzájemně mají. Mám dojem, že pokud si žena svá „křídla“ udrží, získávají tím oba.

Partnerský vztah a nespoutaná divokost ženy. Jde to vůbec dohromady?

 

Nedávno jsem se potkala se svými přáteli, kteří jsou spolu přes 10 let a nedávno se jim narodila dcera. Maminka – kamarádka je plně zaměstnaná holčičkou, kterou ještě kojí a se svým mužem pochopitelně přenastavují svůj partnerský vztah. Mohu říct, že úspěšně, a je radost se na ně dívat.

Její „životodárná voda“ jí vytéká z prsou, aby nasytila jejich mládě. Na víc zrovna moc nemá. Každý vztah, který si prošel narozením dítěte, se musí dříve nebo později potýkat s úbytkem pozornosti a přenastavením priorit. Někteří muži tento bod zlomu nevydrží a ačkoliv zůstávají věrnými partnery a milujícími rodiči, jakoby se „vypnou“.

Jiskřivá polarita mizí a ani jeden neví, jak ji znovu získat.

Jiní si hledají únik v práci, u milenek, nových koníčků atd. Mám za to, že si hledají náhradní kontakt s onou ženskou „vodou“, která umí oblažit mužský princip a inspirovat.

Kamarád – tatínek mi v rozhovoru začal vyprávět o jeho nové lásce – oceánu. Začal surfovat a oceán ho učí plynutí, čekání a milování se s vlnami. Učí ho pokoře a přijímání toho, co je. Změnil se nepopsatelně. Vyzařuje z něj klid a pohoda. Aha! On si to vzal přímo!! Napojil se na archetypální sílu ženské polarity a tou je oceán!

 

Tenhle článek píšu z ostrova Nusa Lembongan, kde jsem dnes první den úplně sama. Jsem již měsíc na Bali a jeho sousedním ostrově společně se svým milovaným partnerem, který dnes brzy ráno odplul.

Ačkoliv jsem se při mávání u lodě nemohla ubránit slzám dojetí, něco ve mně se nepopsatelně začalo chvět nadšením a těšením se z nastalé samoty. Čtyři dny na ostrově, jenom sama pro sebe.

Najít zpět svůj pramen a napít se každou buňkou svého těla.

JÁSÁM a miluji!

 

Barbora Nádvorníková ZemanováBarbora Nádvorníková Zemanová

Autorka výcviku v ženských rituálech Návrat Bohyně, zakladatelka projektu Měsíc v nás®, lektorka ženských seminářů a průvodkyně osobními rituály.

Téměř 10 let se věnuje práci se ženami a podporuje je na cestě k vědomému prožívání ženství, vlastního těla a cykličnosti. Pracuje formou osobních konstelací a individuálních rituálů. Ráda začleňuje ženské archetypy, smyslné vůně a využívá principy somatického prožívání a jemnou práci s tělem.

V roce 2014 spoluzaložila projekt na výrobu raw bio tyčinek Vivo Bar. Provádí ženské poutě na Krétu.

www.barboranadvornikova.cz

Další články v kategorii

Sebeláska Vztahy Ženské kruhy a rituály
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.