Blog / Od baletních krůčků k maratonským běhům

Útlá dívka s dlouhými vlasy svázanými v ohonu a načechranou sukýnkou dotancovává poslední sloku písničky: „Zima je tady!“ Dívky už stojí v baletním postoji, ale ona si místo toho opět klekne…a tak trochu vyčuhuje v davu baletek jako malý rebel. Hraje basketbal, stává se volejbalistkou, kulturistkou, roztleskávačkou, tancuje společenské tance…až ji jednou tělocvikář postaví na 1500 metrů a ona je zaběhne za 00:05:55 bez běžecké přípravy…a? Baví jí to.

A tak jsem začala zhruba v patnácti běhat. Z malého kolečka kolem přerovského rybníka se stala postupně osmikilometrová běžecká trasa. Říci tehdejší Viki, že jednou poběží maraton, asi by se zasmála od plic a běžela od vás rychle pryč. Na dlouhé trasy mě nalákal až tatínek. Pamatuji si, že prvně jsem se z trasy do Grymova a zpět (cca 14 km) vracela s pocitem, že už nikdy víc. Ale touha být lepší, dosáhnout výš, nebát se překonat překážky, mě nakonec stejně přemohla. A jak se ještě lépe namotivovat? Položit před sebe další výzvu. Olomoucký půlmaraton. Ten se stal naší rodinnou tradicí, kterou běháme s tatínkem společně od jeho založení.

Běh pro mě není, a mám pocit, že nikdy ani nebyl, jen sportem. Je součástí mě samé. Když běžím, neběží jen moje nohy, ale i mé srdce. Při běhu se stávám sama sobě trenérem, psychologem, motivujícím koučem i fanouškem. Jednou jsem se ptala své maminky, co na mě vidí jako největší přednost. Na chvíli se zamyslela a pak mi říká: „Zodpovědnost.“ Až po čase mi došlo, jak málo jsem její odpověď a tuto vlastnost docenila. Vše je o přístupu člověka k životu, ke sportu, ke všemu, co dělá. Udělat chybu, poučit se a příště zaběhnout lépe. Ač jsem de facto hobík, šestkrát týdně trénuju, ať prší, sněží, fouká vítr – nazuju botasky a jdu běhat. Mám běžecký plán, literaturu, sportovní měřiče, výživu. Ale hlavně stále věřím ve své sny. Vím, že pokud nebudu tvrdě makat, můžu si místo 42 kilometrů běhat 42 metrů někde na ovále.

Přešlapuješ na místě bez cíle? Ten, kdo nezná cíl, nemůže vyrazit na cestu. Proto mám svou nástěnku přání jako koláž všeho, co chci ze srdce dosáhnout v tomto roce. A pokaždé, když mám pocit, že snad celý svět jde proti mně, podívám se na ni, nasbírám trochu nové motivace a zkouším to znova a znova, až uspěju. Běh mě naučil nikdy se nevzdávat, být trpělivá, jít si za svým cílem a nepřestávat věřit. Jednou z věcí na mé nástěnce je právě i Pražský maraton. Znáš ten pocit, kdy už vidíš modrý koberec a víš, že od splnění snu tě dělí jen pár kroků uběhnutých po něm do cíle? Je to štěstí – štěstí na n-tou nebo úleva? Přicházející únava a zároveň nekonečná radost? Nadšení, hrdost ze sebe samé? Je těžké to vyjádřit slovy – maraton je třeba zažít!

Co bude dál? Je ve hvězdách 🙂 , ale ve svých představách stojím na atletickém stadionu, píšťalku kolem krku, kolem mne spousta malých dětí, které trénuji. Vedu je, aby byly lepší, poháním je za jejich sny, a když je opouští poslední špetka motivace, jsem tam pro ně, abych jim pomohla jít opět dál a neustávat. To je jeden z mých dalších snů, který mě žene dopředu.

Píšu tento článek na cestě vlakem z Pražského maratonu zpět domů. Moje nohy jsou unavené, ale uvnitř se cítím tak šťastná, že mám po dlouhé době pocit jako bych zářila. Mimoděk se usmívám na lidi ve vlaku. Zvládla jsem to, o čem jsem dříve ani nesnila. Chci vám všem, kteří čtete tyto řádky, poděkovat, že jsem se o svou radost, motivaci, nikdy nekončící úsilí mohla v pár větách s vámi podělit a doufám, že se jednou potkáme na některém z maratonů. Jděte za svými sny, ať jsou jakékoliv a začněte se mnou tam, kde jiní svou cestu končí.

Viktorie Sládková

Další články v kategorii

Inspirace Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze
  1. Ejee napsal:

    Viki, děkuju za sdílení a inspiraci! Tvůj článek mě dojal. Držím pěsti, taky pomalinku vykračuju za svými sny… Tak ať nikdy neopustíš krajinu svých snů (a třeba se někdy potkáme v Přerově kolem Bečvy 🙂

    • Viktorie Sládková napsal:

      Jsem ráda, že Tě můj článek inspiroval. Třeba jednou, podobně jako ve filmu Forrest Gump, dáme všichni okruh kolem Bečvy;-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.