Blog / Největší ženské setkání očima Alice Kirš

Když jsem na začátku listopadu 2012 spouštěla projekt Ženy ženám, ani jsem netušila, že za 7 měsíců uvidí naše bezplatná videa více než 20 000 žen a do našeho prvního vzdělávacího 10-týdenního online programu jich vstoupí více než 400. Že dostanu stovky krásných emailů a zaujmu pozornost tisíce lidí. Že FB stránka Mám se ráda získá oblíbenost více jak 5500 fanoušků. To vše se stalo skutečností. Online, na internetu a bylo a je to super.

Co jsem však věděla už v listopadu bylo, že jen u internetu to neskončí.

Vy, kdo mě znáte, o mě víte, že jsem velký milovník a propagátor rovnováhy. Ve všem. Jak nahoře, tak dole. Jak uvnitř, tak venku. Jak online, tak offline. Tedy, jak ve virtuálním světě, tak i v tom materiálním, hmotném.

A tak se v mé hlavě hned v listopadu 2012 zrodila idea a přání to vše, co jsme vytvořili online, přenést i do živého setkání, živého eventu, kde budu mít možnost uvidět všechny ty tváře, které mi píšou děkovné emaily. Vidět ty všechny krásné ženy, které skrz online inspiraci projektu Ženy ženám našly sebe, svou vlastní cestu, posunuly se ve svých životech a začaly konečně zářit. To je to, co my ženy i naše okolí tolik potřebujeme, abychom byly spokojené a šťastné.

Toužila jsem dát těmto ženám prostor a možnost uvidět jedna druhou, uvidět nás členky projektu, šáhnout si na nás, přesvědčit se, že jsme obyčejné ženy z masa a kostí a prožít vše, co odvážně skrze obrazovku počítače šíříme do světa na vlastní kůži.

Naplánovali jsme termín. Duben se nám zdál velmi příhodný. A co místo…

Představovala jsem si krásné prostředí, ve kterém se všechny budeme cítit dobře, které podpoří naši ženskou podstatu, pohladí naši ženskou duši. Představa se brzy zhmotnila. Seděla jsem na obědě s kamarádkou na brněnském výstavišti a povídaly o všem možném. Po chvíli jí ke stolu přišel pozdravit sympatický mladík a povídal něco o Mahenově divadle. Zbystřila jsem. Když odešel, kamarádka mi řekla, že jeho přítelkyně pracuje právě v Mahenově divadle, které nedávno začalo své prostory pronajímát i k mimo divadelním akcím. Ach!! Národní divadlo Brno. Zlato. Rudý samet. Nádherné vysoké stropy a nádech elegance a vznešenosti. To je ono. Našli jsme vhodný termín, bylo domluveno.

Ok. Místo bychom měli a také kamarádku, která se ujala organizace. Zkušenosti jsme neměli v podstatě žádné, nájem za divadlo obrovský. I přesto jsem si řekla, že do toho jdu. A kdo bude celou akci moderovat? Já se svým strachem z vystupování rozhodně ne :). A tak jsem rozhodila sítě. Zachránila mě Jituška Ševčíková se svými úžasnými kontakty. „Koho bys chtěla? Aňu Geislerovou, Táňu Vilhelmovou…Simonu Babčákovou.“ Simona zarezonovala hodně. V době, kdy jsem ještě výjimečně pouštěla TV, byl seriál Comeback, ve kterém Simona hrála, jedním z důvodů ji pustit. To jsem se pak válela smíchy nad jejím osobitým a drsným humorem. Vážně mě bavila.

Aňa ani Táňa nabídku nepřijaly, obě těhotné. Simona kývla. Setkaly jsme se na večeři, kterou jsem v rámci Ženy ženám pořádala v Praze. Okamžitě jsme si potykaly a já byla příjemně překvapená, že je přesně taková, jak jí znám z televize. Přímá, vtipná a upovídaná. Bonusem pro mě bylo zjištění, že už několik let sama frčí v osobním rozvoji a pracuje na sobě. Takže i moderátorku jsem měla.

Byl začátek února a my neměli jasno v programu. Takže brzda, stopka a nemožnost komunikovat akci do světa. Rozhodla jsem se jednat. Všem deseti speakerům, osmi ženám a dvou mužům (té stejné partě lidí, se kterou jsem vytvořila náš první vzdělávací program) jsem napsala 4 otázky, jasné a výstižné:

  • Hlavní myšlenka – popis tématu ve 3 větách.
  • Jaká změna se v životě ženy může odehrát, když váš vstup uslyší – Přínos do života ženy
  • Jaké otázky vaše téma řeší? Na jaké odpovídá – které ženy řeší?
  • Proč je to důležité – slyšet, vidět, začít na tom pracovat?

Do týdne jsem měla odpovědi, kamarádka Stáňa Mrázková napsala motivační dopis, který jsme spolu s emotivním videem, které jsem vytvořila vyvěsili na web a rozeslali pozvání do celé naší sítě žen. Reakce mi vyrazila dech, přihlášky cvrnkaly jedna za druhou a za pár dní jsme měli divadlo plné. To mě opravdu hodně povzbudilo a ujistilo, že tahle akce bude výjimečná.

Díky Bee Benkové jsem se dostala k Andree Vadkerti. Slovenské moderátorce, která měla velmi úspěšnou talkshow, obrovské zkušenosti s pořádáním tak velkých akcí především pro ženy a také s koučováním speakerů. Andrea byla skvělá. Nabídla mi možnost udělat pro mě a mé speakery celodenní workshop, kde s námi projde naše vystoupení, vytvoří nám strukturu a dramaturgii celého dne. Cítila jsem obrovskou vděčnost za seslání Andrei a ještě větší po dni, který jsme s ní strávili.

Vzala nás do hloubek nejen naší práce, ale především naší duše. Z každého z nás vytáhla to, co jsme právě potřebovali, ať už to byly naše brzdy, strachy a nebo naopak naše silné stránky a přednosti. U mě konkrétně otevřela dveře a zranění spojená se strachem veřejně vystupovat, postavit se za sebe, říci otevřeně světu, kdo jsem a jak to mám…tohle téma mám otevřené stále, cítím posuny, ale řečnit před tisíci lidmi mě zatím neláká :). Každopádně vím, kde mám slabinu a kam zaměřovat svou pozornost, kde potřebuji povyrůst.

Den D se blížil. Dárky od sponzorů byly nachystány, cattering domluven, kameramani a prodejní stánečky také. Tým ochotných brigádníků – mých kamarádů a rodiny – k registraci, do šaten taky. Vystupující zdravě nervozní a vzrušení zároveň. Vedle toho všeho já ve stavech pouštění veškerých očekávání s jediným cílem: užít si to, co to jen půjde.

Nejsem schopná popsat celý den do velkých detailů, mám ho slitý do směsice emocí a obrazů. Hodně barevných a živých. Moje přání se mi splnilo. S obrovským dojetím a nadšením jsem z lože vedle pódia sledovala své dítě, které postupně roste do přenádherné moudré, autentické a milující bytosti, která objímá a vyživuje svou silou všech 350 užaslých účastníků včetně mě.

S úctou jsem sledovala vystoupení všech mých milovaných a blízkých lidí. Bei, Davida, Báry, Šárky, Jitky, Lucky, Lili, Denisy, Dany a Richarda. Vnitřně jsem se hluboce klaněla jejich odvaze a moudrosti, která se z jejich projevů linula do srdcí, mozků i těl všech přítomných. Plakalo se, smálo se, dech se zatajoval, aha momenty přicházely, taky nechuť se zapojovat do sdílení a nebo naopak nadšení z této možnosti.

Každý dostal dárek. Tím nemyslím jen dárkovou tašku, dostal dárek v podobě obrovské inspirace zažité na vlastní kůži. Dárek transformace svého života. Dárek v podobě otevřených dvěří k nekonečným možnostem. Dárek v podobě nových setkání, přátelství. Dárek v podobě posílení z překonání strachu, studu, vystoupení z komfortní zóny. Dárek v podobě nových informací a vědomostí. Dárek v podobě péče o sebe, daní si velkého množství lásky.

Já jsem dostala hned několik dárků. Měla jsem možnost uvidět svou maminku, sestru, kamarádky nadšené, dojaté a vnitřně velmi obohacené. Potykala jsem si tam po šesti letech se svou tchýní. Poobjímala se s desítkami žen, jejichž oči zářily přesně tak, jak jsem o tom snila. Uvědomila jsem si, že moje přání, vize a ideje se zhmotňují opravdu hodně rychle a vždycky předčí má očekávání a hlavně, že věci vždycky dopadnou dobře :). Hodně dobře!

Bez mužů by to nešlo.

Pochopila jsem jakou sílu má, když se ženy a muži spojí, co všechno úžasné mohou spolu vytvořit. Bez chlapů a jejich přítomnosti tam by to bylo celé takové poloviční. Bez super techniků, zvukařů, kameramanů, bez mého vlastního muže Davida, který tam řídil chod technických věcí, podporoval mě a ještě vystupoval na pódiu. Bez Janka Poláka, který za mnou na závěr přišel do lože a řekl mi: „Aličko, dobře se kolem sebe rozhlédni, to jsi ty.“ Bez Richarda Vojíka, bez kterého bych nikdy já ani ostatní muži a ženy nepoznali sílu polarit našich pohlaví, sílu naší rozdílnosti.

Ani bez Simony by to nešlo.

Nikdy jsem nezažila vtipnější a trefnější moderovaní, než jaké předvedla Simona. Se svými osobními zkušenostmi a charismatickou osobností dala celému dni nálepku: Nezapomenutelný den. Někdo z vystupujících mi o pauze řekl: „Simona nám do dnešního dne sedla jak prdel na hrnec.“ Ano. Amen 🙂

Bez tance a pohybu by to nešlo.

Smála jsem se na celé kolo a nadšeně tleskala, když jsem před vystoupením Denisy Palečkové viděla celé Mahenovo divadlo tančit, vlnit boky, zpívat a tleskat. Tohle ještě určitě v minulosti nezažilo a já jsem ráda, že jsme to tomu skvostnému prostoru mohli dopřát :). Tančilo se i po přestávkách, tančily Bohyně uvnitř nás…tanec prostě nesměl na ženské akci chybět.

Večer se nachýlil a s ním přišel závěr celého dne a mých pět minut na pódiu. Byla jsem nervozní, nevěděla do poslední chvíle, co řeknu, ale jít jsem tam chtěla. A tak jsem šla, spolu se všemi mými milovanými a prostě něco řekla…hlavně ze srdce poděkovala za to, že si mohu plnit své sny a pak už jen dojatě hleděla do všech těch tleskajících tváří a vychutnávala si ten obrovský úspěch.

A pak se zase tančilo. A tančilo a tančilo…na pódiu. Mimo něj. Objímalo. Plakalo a děkovalo…všem za všechno!

Sen se mi splnil. Rovnováha nastala. A já jsem pocítila, co velkého a smysluplného jsem společně se skvělými lidmi za těch 5 měsíců vytvořila. Kolika lidem to pomohlo, změnili díky tomu svůj život, což mělo dopad i na jejich okolí…pozitivní doufám :).

Celý den jsme natočili a udělali z něj velmi povedené DVD. Díky němu si teď mohu tento úspěch připomínat, ty co tam byly znovu prožívat a doprožívat strávené chvíle v divadle a ty, co tam nebyly se mohou skrze obrazovku STÁT ŽENOU, KTEROU CHTĚJÍ VE SVÉM ŽIVOTĚ VIDĚT. ŽENY ŽENÁM ŽIVĚ JIM TO UMOŽNÍ.…má tu moc a sílu měnit životy mnoha žen a naplňovat jejich představy o štěstí a spokojenosti.

Alice Kirš

PS: A kdy je v plánu další výjimečné Ženy ženám ŽIVĚ? Mrkni sem >>>

Další články v kategorii

Ženy ženám
Přidejte se do diskuze
  1. Irena M. napsal:

    Mockrát děkuji, že dáváte i takovéto dárky zdarma! Sama jsem mívala takovou vizi o nějakém projektu pro ženy, je to potřeba…Děkuji za veškeré Vaše e-maily, které si ráda pročítám, seberozvoje mě hodně zajímá, ale nějak mi nejde … Krásné dny Vám všem přeje Irena M.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.