Blog / Nejsem mašina, JSEM ŽENA

468x60-02.jpg

Jako ženy milujeme dávat. Dávání a hlavně starost a péče o druhé nám přináší hluboké potěšení. Údajně naše ženské tělo produkuje velmi zdravé hormony, když dáváme. Dávání je základem ženskosti, ženské energie.

Ale co se děje, když jen dáváme, dáváme, dáváme, dáváme, dáváme, dáváme, dáváme?

Stáváme se vyprahlé a zahořklé. Vnitřně nespokojené a především vyčerpané.

Přestáváme se usmívat, přestává nám být příjemná společnost druhých lidí, nemáme chuť na sex, nechce se nám ráno vstávát z postele, život přestává dávat smysl.

Tohle je i můj případ. Přesně tohle se mi děje. Začala jsem se ptát proč? Proč, když všechno mám: skvělý vztah, báječnou rodinu, dům, super práci, peníze i možnosti, se cítím vyčerpaně a prázdně?

Napadalo mě: Proč jsem unavená z cestování, po kterém jsem vždycky tak toužila? Proč když jsem se svým koněm, nezažívám to, co jsem zažívala, když jsem byla malá? Takovou tu čistou radost z bytí? Proč chci být sama, kdykoliv k nám přijde nějaká návštěva, i přesto, že to jsou lidé, které mám ráda? Proč nechci nikoho ani vidět? Proč mi přestalo jít odpočívání? Proč jen tak si lehnout s knížkou nebo i bez ní je pro mě najednou problém? Proč pořád cítím ten zvláštní neklid?

Odpověď přišla: protože se rozdávám a protože mi tolik záleží na tom, aby lidé kolem mě byli šťastní. Manžel, rodina, kamarádi a všichni kolem mých projektů.

Pak zapomínám na sebe. Nežiju. To proto mám pak myšlenky se na všechno vykašlat, na všechny se vyprdnout, zavřít se doma a měsíc nic nedělat. Nikomu nic nedávat. Nebýt v kontaktu s okolním světem. Jenže to není řešení…je to jen druhý extrém…

Uvědomila jsem si, že řešením není přestat dávat. Řešením je naučit se přijímat. Naučit se především tančit mezi dáváním a přijímáním.

Je čas si vzpomenout, jak moc je přijímání důležité. Je to jakoby svaly zapomněly, jak mají pracovat. My, západní ženy, jsme se naučily vytvářet obranné štíty kolem našich těl, které nám brání přijímat. Snad možná proto, abychom se necítily slabé, zranitelné, nicotné? Tyhle štíty nám brání přijímat. Přijímat lásku. Přijímat výživu. Přijímat krásu. Přijímat potěšení a radost ze života. Přijímat samy sebe.

Bez odpočinku, relaxace, radostného tvoření, užívání si sexu, vychutnávání si a oceňování vlastních úspěchů, péče o sebe a vytváření si dostatku času na sebe a své vlastní potřeby, se z nás stávají jen výkonné mašiny. Mašiny, které se ženou za dalším dáváním, cíly a výkony…mně moje kamarádka například vytestovala, že aktuálně jedu na 300%, není to šílené?

A tak před sebe i Vás, milé ženy, stavím výzvu:

Začít si tvořit ve svém životě řád. S řádem totiž věci fungují. Řád v tom, že stejně tak, jak budeme dávát, budeme stejně i přijímat. Že tolik času, který věnujeme pomoci a podpoře druhým, věnujeme i péči o sebe. Že tolik času, kolik strávíme v tom vnějším světě, strávíme i tam uvnitř, u sebe, ve svém těle, srdci, duši. Výzvu, že se naučíme a budeme respektovat své pocity a vlastní potřeby. Zkrátka, budeme neustále dbát na rovnovánu a to, abychom se cítily dobře.

A že si každá povinně napíšeme na cedulku, kterou si nalepíme na zrcadlo v koupelně nebo na počítač:

Nejsem mašina, jsem žena!

Žena, která ctí rovnováhu mezi přijímáním a dáváním.

Hawk

Alice

PS: Nejdůležitější přijímání je přijímání sama sebe. Pokud se máme rády a milujeme se takové jaké jsme, většinou je velmi těžké vychýlit se z rovnováhy :). Pokud chcete posílit přijímání a lásku k sobě, přestat se cítit vyčerpaně a bez života, zvu vás na úžasný ženský „sebeláskový“ seminář. Více o semináři ZDE.

468x60-01.jpg

Další články v kategorii

Sebeláska Ženy ženám
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.