Blog / Něco, co mi chybělo, ale už to mám

Oč jednodušší by byl můj život, kdyby mi moje máma v dětství pověděla, jaké to je být ženou, co to obnáší, co to přináší a jaké dary jsou v tom skryty. To je ale potíž, ani jí to nikdo neřekl. I její máma měla pocit, že být ženou je prostě jen stav, který se mírně liší od toho mužského v tom, že kromě toho, že pracujeme, se také tak nějak staráme o děti, domácnost, o muže a ještě nám k tomu jednou za měsíc není dobře, ale že se to dá vydržet a přežít. Ano, takový přístup měly ženy v mojí rodině k tomu, že jsou Ženy. A myslím, že nejsme jediná rodina tohoto druhu, bohužel.

Když jsem dostala první menstruaci, přišla jsem za babičkou, ona mi řekla – to nevadí a druhý den koupila balík těch šílených vatových vložek. Pak přijela moje máma, viděla vložky a říkala: teda, chudinko, tak už to máš taky, teď už to budeš muset přežít až do přechodu. Nějak mi úplně nebylo jasné, proč bych měla být chudinka, ale jak jsem se dívala kolem sebe a slyšela samá negativa svého nového stavu, naznala jsem, že to tak asi je, když to všichni říkají.

Ty méně odvážné spolužačky se ve svých dnech stranily kolektivu a doufaly, že jim nikde neprosákne krev, případně že nikdo nepozná, že „to zrovna mají“. Ty více odvážné spolužačky začaly propagovat, jak je to super nosit tampony, že můžeš dělat všechno, co v Normálních dnech. Aha, další poznatek – tyhle dny nejsou normální. To je dobré vědět. Takže jsem si to teď mohla prožívat i já. No, nebylo to bůhvíco, zejména když mě to někdy bolelo, ale dalo se to zvládnout i bez léků na bolest (které dostávaly od svých maminek některé moje spolužačky), takže jsem to vlastně brala, jako normální součást života. Neměla jsem potřebu to nějak zveřejňovat, ani nějak dramatizovat, ale ani nijak hanit. Přišlo mi to jako moje součást, a čím jsem byla starší, tím více mi menstruace přišla „užitečná“ a přirozená.

Od kamaráda Indiána jsem slyšela, že během menstruace se tělo ženy čistí (na rozdíl od mužů, kteří za stejným účelem musí chodit do potní chýše), v nějakém časopise jsem se dočetla, že během menstruace žena spotřebuje více kalorií na vnitřní procesy, takže svým způsobem vlastně hubne a tím hlavním pro mě byl s přibývajícími lety fakt, že díky menstruačnímu cyklu můžeme mít děti. Tímhle že se lišíme od mužů a že tohle nám třeba i můžou závidět (do té doby jsem pořád jen slyšela, že jim my závidíme penis. No, myslím, že tady to Freud trochu přepískl 😉 )

Muži nikdy nezažijí ten pocit, jaké to je, když jim v bříšku roste miminko, když kope, když se rodí, když pak saje, tohle všechno je jim nepřístupno a nám naopak dáno.

Vnímám to jako velký zázrak a dar, mít tuhle výhodu, takže se moc ráda každý měsíc očistím, „zhubnu“ a ještě budu vědět, že skrze mne přichází na svět nový život. To za to rozhodně stojí 😉
PhDr. Lucie Lebdušková
klinická psycholožka
psychoterapie
hypnoterapie
systemické rodinné konstelace

Další články v kategorii

Menstruace a měsíční cyklus Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze
  1. HankaF. napsal:

    Tak to je moc hezky napsáno. Myslím, že i tu bolest při menstruaci by měly ženy a dívky mnohem menší, kdyby se s tím smířily a nebraly TO jako něco otravného, nebo dokonce nechutného. Já sama, když jsem se před rokem konečně s menstruací smířila, ve svých osmadvaceti!!, od té doby bolestí vůbec netrpím. Myslím, že to není náhoda. Dámy, mějte se rády, je krásné být na Světě, je krásné být tím, kým jsme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.