Blog / Moudra v oblasti lásky, aneb generál po bitvě srdečně zdraví

Romantic cyclingPravdou je, že minulý vztah jsem neukočírovala docela zdárně. Vlastně jsem se dopustila velkého množství chyb. Teď jsem ale strašně chytrá a zkušená (ironické pousmání autorky), takže vím naprosto přesně, co se dalo udělat lépe. Těžko říct, zda by výsledek byl jiný a je to nyní v zásadě jedno. Minulost je rozumné nechat spinkat. Je však potřeba poučit se z ní. Takže mám teď nasazení pravého generála po bitvě. Té předchozí. Prohrané. Přičemž na zádech si nesu plnou nůši mouder. Zřejmě je na vině dvojka bílého, že se cítím v kondici rozsévat poučky o tom, jak na to, aby vztah vzkvétal a nerozpadl se jako ten hrad z písku.

˜˜˜

Vsuvka: Nedávno jsem se ptala babi na recept na šťastný a dlouhodobý vztah. Při příležitosti jejího x-tého výročí s dědou. Děda zrovna nebyl přítomen a tak se babi navzdory očekávání rozpovídala o tom, že teď už chápe, že neměla tolik pracovat a měla něco nechat i ostatním (dědovi). V ten moment děda vplul do pokoje s vysavačem, aby odklidil škody, jež napáchala bujará rodinná oslava. A demonstroval tak s naprostou elegancí, v čem tkví onen tajuplný recept.

˜˜˜

Na své pomyslné cestě po životních horách a údolích jsem dospěla k závěru, že aby vztah vydržel, je zapotřebí šikovně namíchat několik základních ingrediencí. A tím vydržel nemyslím jen bezduché přežívání bok po boku. Aby vydrželi dva lidé vedle sebe, není to totiž žádná alchymie. Stačí jen hodně silný zvyk, potažmo hodně silný strach ze samoty nebo dalších důsledků opuštění (ne)milované osoby. Jenže nám jde přece o to mít vztah dlouhodobě šťastný, veselý a bezva, no ne? 🙂 Co je tedy k tomu dle mého skromného názoru zapotřebí?

Abyste to měli v hlavě v pořádku 🙂
(a měli se rádi)

První bod je základ, od něhož se odvíjí vše ostatní. Základní esence, na níž vše stojí (nebo padá). Šťastný vztah tvoří šťastní lidé. Pravdou je, že většina z nás je „poznamenána“ vším tím, co jsme si nastřádali v průběhu života – výchovou, zkušenostmi, zklamáními, „pravdami“ o nás samých, kterými nás častuje štědré okolí. Mnohdy v sobě máme „nepořádek“, kloudně nevíme, co (koho) vlastně chceme. Ve vztazích vybublávají na povrch naše nezpracované bolesti. Vše je okořeněno tím, že k sobě často nemáme pozitivní vztah. Pokud však nemáme laskavý a vyrovnaný vztah k sobě samým, těžko takový vztah můžeme budovat s někým jiným. Zkrátka stojí za to na sobě makat, pořádně si v sobě „uklidit“ a dovolit si mít se rádi se vším všudy.

Vědomě na vztahu pracovat

Každodenní život přináší jednu delikátní past. Nepozorovaně nás svádí do zajetých kolejí. Na denní bázi plníme sérii pracovních a dalších povinností. Přichází rutina, vztah pomalu vysychá a postupně se na něm usazuje silná vrstva všednosti. „Vysychání“ si navíc nemusíme dlouho všimnout. Je to kontinuální a nenápadný proces.
Stejně jako naše tělo potřebuje živiny, i vztah potřebuje „občerstvovat“ tím, že si občas dopřejeme něco, co zkrátka neděláme den co den. Ohledně „práce na vztahu“ je přitom klíčové slovo „vědomě“. Uvědomujeme si, co chceme, jaký vztah chceme a cíleně jej budujeme tak, abychom se v něm cítili dobře. Oba.

Prostě růst!

Bod velice intimně související s předchozím. Mám za to, že „osobní rozvoj“ je základním předpokladem, jak udržet vztah dlouhodobě živý a vitální. Jak se měníme a vyvíjíme my sami, tak se mění i naše okolí. Nechceme-li každý týden měnit účes, je tohle jediný způsob (který znám), jak být pro toho druhého „stále novým“. Prokazujeme tím navíc skvělou službu sami sobě. A co je podstatné, růst musí oba. Když je jeden v sedmém patře, zatímco druhý za ním vlaje v jedničce, bude to prostě drhnout. Zákonitě. Taky je užitečné růst podobným směrem, navzájem se obohacovat a inspirovat. Což samozřejmě neznamená, že musíme louskat stejné knížky a pravidelně každý den meditovat. Nástroje mohou být různé, směr ale podobný. Když jeden půjde doprava a druhý doleva, nemusí se možná ve finále potkat.

Komunikovat

Tedy nepřepokládat, že druhý si domyslí, co chceme a potřebujeme (nedomyslí). Jednoduše to sdělit a sdílet. Způsobem, kterému partner/ka rozumí. Naučit se komunikovat i o věcech, které nám zrovna nevoní. Nezametat je pod koberec, protože o ně beztak dříve nebo později zakopneme.

Mít notnou dávku smyslu pro humor

Umět se společně zasmát. Přehazovat si zleva zprava ironické poznámky, vtipkovat a nebrat všechno tak (strašně smrtelně) vážně. Dát dostatečný prostor radosti, která umí vyživovat od kořínků až po konečky. Mít nadhled. A hlavně se ze všeho hned nestavět na uši.

Spíš větší než malé množství intimity

Intimitou není myšlen jen sex, ale obecně vzájemné „něžné“ kontakty. Držet se za ruku, obejmout se, pohladit se. Být kontaktní. Nechovat se jako brácha se ségrou nebo jako dva kámoši, kteří se večer sešli u piva. Teda nic proti večernímu posezení u piva :).

Pro ocenění nechodit nikdy daleko

V začátcích vztahu je každý úžasný a bezva. Přes růžové brýle nevidíme nic než skvělost protějšku a nebojíme se dát to najevo. Jenže růžové brýle nevydrží na nose věčně a my najednou vidíme, že on není dokonalý (Bože?!). Ocenění se postupně stává nedostatkovým zbožím.Už zkrátka není tak bezva. Nebo je? Jen to nevidíme? Kritika vesele začíná stravovat vztah. A to je škoda. Nejde samozřejmě o to nevyjádřit se, pokud se nám něco nelíbí, jde o to nezapomenout se vzájemně sem tam ocenit.

Monika

Další články v kategorii

Měsíc lásky Vaše příběhy Vztahy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.