Blog / Moontime – čas ticha, čas kouzel

Nedávno jsem vedla ženský seminář s názvem Rituál vnitřní panny. Součástí bylo také povídání o menstruačním cyklu a jednotlivých fázích, kterými každý měsíc procházíme. Sdílela jsem svůj příběh, který se stal pro mnohé ženy inspirací, a tak bych se o něj ráda podělila také se čtenářkami Ženy ženám.

 

Můj moontime příběh

Znala jsem velmi dobře ty nepříjemné ohlašovací bolesti, kdy se moje děloha začala svírat a tlačit v mém podbřišku. Trpěla jsem a měla jsem pocit, že je to normální. Byl to přece úděl žen, odměna za to, že mohou rodit děti, a tak je přece potřeba to vydržet. Nikdo se příliš nestaral, proč tomu tak je, ani se neptal, proč ve zdravém těle šílí tahle „bohyně bolesti“.

Pokaždé mi byl doporučen pouze lék proti bolesti, a pokud to půjde, také „klid na lůžku“. Prášky jsem odmítla brát a rozhodla jsem se prozkoumat právě onen klidný čas postelové oázy. Začala jsem každý měsíc držet tři dny ticha. Vypnula jsem mobilní telefon, neodpovídala na e-maily a čekala.

Čekala až „to“ přejde

Měla jsem hromadu času, tři dny bez knih, mobilů, počítačů je ohromně dlouhá doba. Nevěděla jsem co si počít a první den šílela neklidem a nespokojeností. Druhý den se vždy něco zlomilo. Objevovala jsem niterné impulsy k jemným pohybům pánví, očichávání různých vůní, které mi dělaly na podbřišek dobře, a vymezení se vůči určitým jídlům. Chodila jsem na náplavku krmit labutě a pozorovat nebe.

Třetí den jsem se stala meditací. Nořila jsem se hluboko do svých vnitřních světů a vědomě snila. Začala jsem psát básně a malovat svou menstruační krví. Usrkávala jsem červené víno a spojovala se s něčím, co mě přesahovalo a bylo větší než já. Bubnovala na šamanský buben a ve svých imaginacích brouzdala za archetypy klanových babiček z indiánských příběhů. Hladily mě, laskaly mě a já se rozpomínala na to, že menstruační cyklus byl kdysi posvátný.

Že je to právě menstruace, která mi umožňuje stáhnout se
ze světa venku do světa uvnitř a oplakávat starý měsíc.

Moontime - čas kouzel

 

Díky těmto pravidelným „časům ticha“
se z mé menstruace stal rituál

Začala jsem znovu vlastnit své tělo a ono se mnou spolupracovalo. A nejenom to. Vydávalo poklady inspirace, tvoření a nezměrné obrody v onom klidném ponoru k sobě samé. Po roce tohoto úvazku mé symptomy zmizely. Ale co bylo nejdůležitější – důvěřovala jsem svému tělu, sama sobě, klesla jsem zpět do svého těla se vším, co mi přinášelo…

 

Na závěr si dovolím krátké doporučení. Menstruace je obecně čas, kdy je vhodné svou energii a pozornost stáhnout dovnitř. Uvědomit si své vlastní potřeby, naslouchat vnitřnímu hlasu, intuici a učit se důvěře v tělesné impulsy. Můžete zkusit jíst lehce a zdravě, ideálně nepít alkohol ani nepožívat jiné omamné látky. Svým partnerům, manželům, přátelům vysvětlit, že na tři dny odcházíte do vašeho červeného stanu a nepřejete si být rušeny.

A tam můžete začít pozorovat své sny a touhy, kreslit, zpívat, tancovat, modlit se nebo se jen tak dívat z okna. Jsou to jakési periodické návraty domů.

Užijte si je a těšte se na to, co červená řeka přinese!

 

Barbora Nádvorníková ZemanováBarbora Nádvorníková Zemanová

Autorka výcviku v ženských rituálech Návrat Bohyně, zakladatelka projektu Měsíc v nás®, lektorka ženských seminářů a průvodkyně osobními rituály.

Téměř 10 let se věnuje práci se ženami a podporuje je na cestě k vědomému prožívání ženství, vlastního těla a cykličnosti. Pracuje formou osobních konstelací a individuálních rituálů. Ráda začleňuje ženské archetypy, smyslné vůně a využívá principy somatického prožívání a jemnou práci s tělem.

V roce 2014 spoluzaložila projekt na výrobu raw bio tyčinek Vivo Bar. Provádí ženské poutě na Krétu.

www.barboranadvornikova.cz

Další články v kategorii

Menstruace a měsíční cyklus
Přidejte se do diskuze
  1. Tereza Poláková napsal:

    Dobrý den.
    Chtěl a bych požádat o radu v podobě nějakých podnětů na téma menstruace v pracovním prostředí.
    Abych byla konkrétnější – má práce je prodávání v obchodním domě. Nemám to ráda, snažím se to změnit, avšak nějaký čas tam ještě budu muset být (výpovědní lhůta…). Je obtížné v tom prostředí vnímat. Neustále totiž hraje hlasitá hudba, nesmíme se s ostatními bavit, nesmí se také sedět, ani opřít a pít se může pouze v zázemí, kde mohu strávit jen nezbytně nutný čas. Dvanáct hodin tohoto je samo o sobě dost stresující.
    Když mám menstruaci, dokážu se dostat do sebe. Stávám se citlivější a intuitivnější, což vnímám jako skvělé. Bohužel to nefunguje v tom prostředí. Mám často potřebu být jen sama se sebou někde, kde je čerstvý vzduch a to je pravý opak toho, co jsem nucená v daný okamžik dělat. Cítím z toho tedy frustraci, která se na mě podepíše o to víc, jak jsem naladěná sama na sebe. Způsobuje mi to velké křeče, kvůli kterým jsou chvilky, kdy mám problém se udržet na nohou a nerozbrečet. Brát si na ty dny volno nemůžu, takže mi nezbývá, než to ještě párkrát přežít.
    Zajímá mě tedy, jestli by Vás nenapadl nějaký způsob, jak se sebou v takových chvílích pracovat, aby se mi ulevilo?
    T.P.

    • Vanda Bubenová napsal:

      To Tereza: Já osobně bych se snažila v práci, kterou nemám ráda právě v této době najít něco, co je na té práci přeci jen krásné – snaha pomáhat zákazníkům, usmívat se na na – oni to třeba vrátí…..

    • Šárka K. napsal:

      Milá Terezo,
      vypadá to, že to cítíte úplně správně, ještě párkrát to „přežít“. V tomhle případě může pomoci změnit pohled na „už jenom párkrát to přežít“. Zároveň, když takhle nesmírně dobře cítíte, co potřebujete, dopřejte si, alespoň po malých chvilkách to, co potřebujete (je to jako když se vyhladovělý alespoň trochu nají) a dopřejte si večery sama pro sebe, tak, jak je potřebujete. S plným vědomím, že takto vyvažujete tu nerovnováhu, a že jste již svou vnitřní sílu použila na to, abyste v příštím zaměstnání mohla prožívat moontime více v souladu se sebou. A klidně si dovolte „být mimo“ duší 😉

      S láskou,
      Šárka

  2. Lucie Šidlová napsal:

    Dobrý den,mám možná podobný dotaz – jak něco takového realizovat s dětmi? Dovedu si představit, že partner leccos pochopí, práci mám taky přizpůsobivou, ale co ty malé děti? (mám holčičku 3,5 a kluka téměř 2 roky) S nima opravdu občas nemám čas ani zajít na záchod….takže v moontime je to vlastně otázka náhody, jestli něco stihnu. menstruaci jsem navzdory dlouhému a plnému kojení dostala vždy docela brzo po porodu (poprvé 4 měs., podruhé snad 8měs.), kojím stále (už téměř 4 roky vkuse),l menstruaci mám opravdu silnou, naštěstí bezbolestnou. Nicméně o nějakém větším klidu v tomto období si zatím nechávám jen zdát a fakt nevím, jak bych ho mohla zařídit….

    • Petra S. napsal:

      Jak uz naznacila Sarka vyse, zkuste si najit chvilku pro sebe vecer. Dejte deti spat a nez sama „odpadnete“, zapalte si svicku a budte chvili v tichu, sama se sebou. Tak to delam ja, obykle mam vecer tak dve hodiny casu mezi tim, kdy dam prcka do postylky a nez jsem sama unavena a jdu spat. Vzdycky mi tenhle muj „silence time“ udela moc dobre, i kdyz to je treba jen ta hodinka pred spanim.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.