Blog / Miluji naslouchání

Naslouchání není jen mlčet, poslouchat a čekat na řečníkovo nadechnutí, abychom rychle začaly chrlit, co si myslíme my. Naslouchání je tiché i uvnitř nás, dovolí nám nemyslet si nic.

Naslouchání nemá nic společného s ušima. A my ženy ho často zaměňujeme s pokyvováním hlavou a očekávám, že je od nás požadován náš pohled nebo názor. Ale o tom není naslouchání.

 

Když začneme naslouchat…

můžeme zjistit spoustu věcí, třeba i to, co nám ten kdo mluví, říká o nás samotných, ne tím co vypráví, ale tím, jak se nás jeho slova dotýkají. A možná, když budeme naslouchat, doputují k nám i informace, které by nám jinak unikly.

Miluji nasloucháníPro mě je to ve vztahu velká škola.

Naslouchat se totiž teprve učím. A jsem moc vděčná muži, který je po mém boku, protože lepšího učitele jsem si nemohla přát.

Moc nemluví. Nic neřeší, žije v přítomnosti a tím mě někdy pěkně vytáčí. Jenže když mu začnu naslouchat, slyším neskutečné věci.

Říká třeba, že je tu pro mě a poskytne mi teplo „Proč tak křečovitě držíš ten horký hrnek? Taky hřeju“ Nebo když se společensky unavená snažím o vtip a říkám „Už tě ani nevidím.“ a slyším jen „Zavři oči, uvidíš mě lépe“.

Pak si říkám kolik moc je ve mně cizích vzorců a pocitů, když mám nedůvěru k člověku, který vezme mou ruku do své, lehne si na záda, otevře hruď a bez sebemenšího zaváhání, jedním dechem rozfoukne moje obavy.

A že to co můžu pro ten vztah udělat víc, je jen víc milovat sama sebe, aby mohl mít vedle sebe Náčelník svou velkou ženu.

 

Hawk!

Veru D.

Další články v kategorii

Měsíc lásky Sebeláska Vaše příběhy Vztahy
Přidejte se do diskuze
  1. Jitka napsal:

    Moc pekne napsáno 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.