Blog / Láska očima muže

Láska jako zadání k projevu tvůrčí činnosti je velice široké téma. O zamilovanosti bych mohl psát, kdyby mi bylo patnáct let. Tento věk jsem už však překonal téměř dvojnásobně. O milenectví také něco vím, ale to myslím není pro nikoho nic nového. S mým pojetím sebelásky Vás dnes seznamovat nebudu. Ale láska partnerská, to je pěkné téma pro všechny.

Na začátku se chci pouze představit jako obyčejný člověk, co žije svůj obyčejný život. Jdu svojí cestou, která se opírá o moji, a s porovnáním nás všech, velmi omezenou zkušenost se životem.

Couple at sunrise

Dnes píši svůj první článek pro veřejnost. A to na popud mé milované. Když už jsem se ale pustil do sdílení s Vámi, tak se vším všudy.

Láska je hodně probírané téma a přitom je nám všem dobře známá. Jako děti jsme naplno prožívaly lásku k rodičům, ve středním věku ji prožíváme ke svému partnerovi a ve stáří ke svým potomkům. Celý náš život nás doprovází. Ačkoli je zcela zdarma, je natolik křehká, že není vždy snadné ji dostávat ani dávat, natož v její nejčistší podobě.

Láska není ani symbol, ani definice. Je to cit. A je to cit, který jsme schopni sdílet s ostatními jen v momentě, kdy nalezneme sami sebe. To proto je tak opředena tajemstvími.

Jak ale popsat skutečnou partnerskou lásku? Jde to, ale porozumí jen lidé, kteří ji již prožili a prožívají. Pro zbytek je to hezká inspirace a určitě si zaslouží své místo jako jeden z životních cílů.

V zamilovanosti nevidíme svého partnera v jeho skutečné podobě. Na to se známe příliš krátce, abychom ho mohli milovat v jeho úplnosti. V období, kdy jsme zamilovaní, milujeme spíše své ideály, které promítáme do naší nové známosti a bez ohledu na cokoli, je v něm vidíme. To podle mne skutečná láska není ani zdaleka.

Partnerství, tak jak ho pozoruji v praktickém životě kolem sebe, je spíše o soužití dvou lidí, kteří se spolu naučili žít. Partnerský život, jak je dnes prezentován, mi lásku také moc nepřipomíná. Průměrný vztah dnešních lidí je spíše o hledání a vyzdvihování nedostatků na tom druhém. Jestliže u svého partnera hledám pouze to, v čem neplní má očekávání, pak lásku teprve hledám.

Každá mince má dvě strany, rovnováhu tvoří protipóly. A abychom si byli schopni uvědomit, co to láska je, je dobré vědět i to, co láska není.

Tak a teď bychom se mohli konečně dostat k tomu, co to láska skutečně je. Po tom dlouhém úvodu se to už docela hodí, že?

Mám svoji partnerku, kterou miluji. Mohl bych Vám tu psát její úžasné vlastnosti, co na ní obdivuji, ale to bych nepsal o lásce. Psal bych o jednom konkrétním člověku.

Láska je dokonce natolik křehká a pocitová věc, že není lehké ji zcela zřetelně a čistě uchopit slovy. Ale pokusím se o to, jak nejlépe dovedu.

Partnerská láska spočívá v tom, že milujete bezpodmínečně. Bezpodmínečně milovat znamená, že milujte svého partnera bez zdůrazňování podmínek, za kterých jste ochotni ho milovat. Milovat znamená neomezovat, milovat znamená dávat prostor, milovat znamená nikoho nenutit být podle mých představ. Láska znamená přirozenost.

Každý se během svého života rozvíjíme, jdeme kupředu. Rozvoj znamená růst a růst představuje svobodu volby. Růst je jako košatý strom. Jak rosteme, šplháme vzhůru a podle toho, jak se rozvíjíme, lezeme po větvích. Náš strom má ale hodně větví a každá se dále větví a zase větví. Je to přirozený proces, je to smysl života.

Partnerská láska znamená růst vedle sebe. Růst vedle sebe svobodně, bez omezení kýmkoli a přesto přirozeně, ruku v ruce. Láska znamená šplhat po tomto stromě vedle sebe, aniž by jeden druhého nutil volit stejnou větev.

Samozřejmě život je jako houpačka, každý občas zaškobrtne, a právě proto je tu hned vedle ten druhý, aby nás podepřel a my nespadli. Pokud budeme každý na jiné straně koruny stromu, těžko se pak dokážeme vzájemně podepírat.

Já lásku své partnerce dávám a zároveň cítím, že ji dostávám. Cítím, jak vedle sebe rosteme, zcela přirozeně a zcela v souladu jeden s druhým.

Nikdy jí neřeknu „buď taková“ nebo „neděláš tohle, tak jak chci já“. To už by nebyla láska. Jakmile začnete někoho nutit, aby se choval podle Vás, začne se ta křehká a jemná láska bortit. Tím nastává začátek konce. A pokud nejsem schopen druhého akceptovat v jeho přirozenosti nebo naopak on bude potlačovat mne, potom se možná v té naší koruně už natolik od sebe vzdalujeme, že je možná lepší poohlédnout se po někom, kdo je o něco blíž.

Nechci Vám popisovat lásku jako dokonalý idol. Láska je krásná, naplňující a rozhodně smysluplná. Na druhou stranu ji lze lehce ztratit a pak už se někdy těžce znovu nachází.

Láska je to, co nás hřeje kdesi uvnitř. Láska je pocit bezpečí, blízkosti a naplněnosti. A stejně jako je láska krásná, stejně tak je křehká.

Každá mince má dvě strany, vzpomínáte? A udržet si lásku je zhruba stejně těžké jako udržovat oheň. Něco pro to musíte dělat, ale jako u čehokoli jiného, tak i u lásky platí, je-li to přirozené, nestojí to vůbec žádnou energii, ba naopak.

Pokud z Vás láska přirozeně vyzařuje, potom Vás nic nestojí a zároveň je tím hřejivým plamínkem uvnitř. Láska je tím nejhezčím a nejčistším vyjádřením života. A právě proto, že ji všichni tak moc chceme, ji tak často slepě zaměňujeme za úplně jiné věci. Ale to je už na každém z nás, jak je ochotný podívat se skutečně upřímně sám do sebe.

O lásce bylo a bezpochyby bude napsáno ještě spousta knih. Jestli Vás toto téma skutečně zajímá, pak lásku ale nehledejte v knihách. Hledejte ji sami v sobě, pouze tam vše začíná a také končí.

V těchto pár odstavcích jsem se s Vámi ve stručnosti podělil o mé pojetí partnerské lásky. Na úplný závěr Vám děkuji za pozornost a přeji hezký zbytek dne i života.

Jakub

Další články v kategorii

Vaše příběhy Vztahy
Přidejte se do diskuze
  1. Adéla napsal:

    krásně napsané i prožité

  2. Pavlína napsal:

    Jakube, nádherně popsáno.

  3. Hana napsal:

    Jakube, děkuji. Moc jste mi/nám pomohl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.