Blog / Kolik žen je skutečně spokojeno se svojí postavou?

Je skutečně tolik žen, které prožívají některou z poruch příjmu potravy?

Někdy si pokládám otázku, zda je opravdu tolik žen, které se potýkají s bulimií, které se trápí kvůli jídlu. Je skutečně tolik žen, které nejsou spojeny se svým tělem? Se sebou samotnou?

A vždycky, když si říkám, třeba toho není tolik, třeba to je jen moje zaměřené vidění, tak vždy se setkám s potvrzením, že tomu skutečně tak je. Že tyto problémy jsou rozšířenější, než se zdá. Hlavně ty, které jsou spojeny se zvracením. Což je logické, protože s tím se nikdo nechlubí. Za to se každá velmi stydí, což jen prohlubuje její stav odsouzení sebe samotné. Včera při jednání s jednou úspěšnou ženou, čerstvou maminkou (hledám objekt v přírodě, kde bych vytvořila Dům bezpečí pro tyto ženy), jsem si ověřila, že toto skutečně zažívá mnoho dívek a žen.

Žena se mi svěřila, že se sama se zvracením jídla potkala, dokonce se tehdy svěřila rodičům – kteří ji sdělili, že to nic není. Odmítli se tím zabývat, což v ní vyvolalo velké nepochopení. Protože moc dobře věděla a to si uvědomuje každá – že není normální ani zdravé sníst najednou mnoho jídla a jít to vyzvrátit. Každý, kdo to někdy zažil – třeba při nemoci, tak ví, že to není přirozený stav. Tato žena mi potvrdila i další poznatek. Že skončit se zvracením – neb je tam možnost pořádně se najíst a zase se toho zbavit – že není jen tak jednoduché. Jí to trvalo sedm let. Mně osobně deset. Mám klientku, která zvrací 20 let, večer co večer. Doba kolem deseti let je průměr.

Mluvím na různých místech a pak za mnou chodí ženy. Většinou jednotlivě a špitají mi, že také měly období, kdy zvracely nebo nejedly – na některých se to pozná i po letech, že prošly obdobím anorexie. Z některých cítím, že stále nejsou úplně srovnané. Ale žijí. Některé mají i děti. Bulimičky většinou nepoznáte, protože potrava tělem projde, tak si tělo stejně něco vezme a ony mají normální postavu či lehkou nadváhu.

Vidím na přednáškách ve školách, které dívky se ošívají. Kterým moje slova sahají až do duše. Vidím, o kterých to vědí kamarádky, když se jejich pohledy otočí na jednu z nich. Mluvím o tom, že může v jejich životě nastat doba, kdy budou vystaveny velkému tlaku, ať už to jsou speciální školy, náročný partner, škodolibá kamarádka, parta posedlá dietami v zaměstnání. O rodičích ani nemluvě. Že základ potíží vzniká v podhoubí rodiny, ať už se rodiče snaží, jak umí, to je již dokázané.

Ovšem tyto poruchy jsou vrchol ledovce. Co to množství žen, které nejsou spokojeny se svým tělem? Jistě některé si jen zanadávají, ale jsou v klidu. Jiné to sice obtěžuje, ale vyřeší to občasným omezením jídla, jednorázovou dietou či detoxikací. Jiné se znovu a znovu vrhají na jídelníčky, diety, cvičení. Ano, tělu skutečně nedělá dobře velká nadváha. Bolí z toho klouby, namáhá se srdce, pokud si chci svůj život užít, tak něco pro pohyblivost a váhu je třeba udělat.

Jak na vás působí představa, že byste měla ráda svoje tělo? Vždy? Přes skutečnou lásku k sobě lze jít k tělu i jeho úpravě jinak. Ne kvůli tomu, že si někdo myslí (třeba vy), že blbě vypadáte. Ale jen kvůli tomu, abyste se cítila dobře. Aby Vám osobně bylo fajn. Že se cítíte dobře, jen když je na váze 50 kg? Jen když se nacpete do těchto kalhot? Jak je to tedy skutečně s vaším sebepřijetím? Dokážete se mít ráda jen tehdy, když jste štíhlá, jen když jste podle své představy? A co když to nelze momentálně splnit? Necháte si svůj život, náladu ovlivnit něčím takovým jako je číslo na váze?

Jakmile se dokážete cítit dobře jen za nějakých podmínek, tak máte ještě stále práci na tom, jak se mít ráda bezpodmínečně. Pokud se máte ráda pro to, co jste uvnitř, tak si nijak neubližujete – tedy ani výčitkami. Proč je to tak důležité? Spokojená žena, spokojená matka, rodina. Nehledě na to, že svou nespokojenost, náročnost a hodnocení předáváme svým dětem. Není už čas z podobných programů vystoupit i kvůli nim? Celá tato doba, reklamy, barbíny, se snaží původně kulatý tvar ženy nacpat do hranaté a úzké krabičky. Naše přirozeně oblé tvary, které vždy představovaly symbol plodnosti, jsou najednou nevítané.

Vtip je v tom, že to dovolujeme. Ale nemusíme.

Pokud víte o někom, kdo občas spořádá velké množství jídla a pak je delší dobu na toaletě, předejte mu, jí můj kontakt. Nejsem zachránce, ale mohu být podporou – právě proto, že jí neodsoudím. Tyto stavy není jednoduché přerušit, je to závislost, u které není zrovna cesta abstinence.

Magda Křepelková

www.zenyvpohode.cz

Další články v kategorii

Sebeláska Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.