Blog / Když se žena o sebe stará, rodina tím netrpí

Máme-li samy sebe rády a pečujeme o sebe, jsme naplněné a spokojené

Díky tomu pak můžeme ostatním snáz a raději vyjít vstříc, děláme to s větší chutí a láskou – samy jsme láskou k sobě naplněné. Jakmile ale postavíme ostatní na první místo a snažíme se jim přizpůsobit bez ohledu na své potřeby, tak si často ani nevšimneme, kdy překračujeme tu jemnou hranici mezi chtěním a povinností, mezi láskou a obětí. A když žena příliš často překračuje své hranice, tak nejen že v sobě nemá žádné přebytky lásky, ale také sahá do svých energetických rezerv. Ty jednoho dne zcela vyčerpá.
Dostává se v důsledku toho do vnitřního konfliktu. Něco se v ní pere, ale většinou ona mlčí a občas vybuchne. Pravděpodobně si pak své chování vyčítá a takhle se točí v začarovaném kruhu klidně po celý život.

Taková žena se tedy pohybuje v extrémech – nepřirozeně se přizpůsobuje, a pak se zbytečně prudce brání.
Je přirozenou potřebou každého člověka žít svobodně, pečovat o sebe a dělat služby pro druhé dobrovolně. Pokud si to dovolí, může se pak také snáze a radši svému okolí přizpůsobit, Když si to zakazuje, tak ho každé přizpůsobení druhým může stát mnoho životní energie.
Když se žena rozhodne a začne pěstovat svou svobodu a pečovat o své potřeby, tak obvykle nedělá nic, co by bylo pro rodinu ohrožující a rodina nezažívá žádné skutečné příkoří.

Žena například:

  • Zajde si s kamarádkami na kávu.
  • Jde si zacvičit, jde na procházku a do sauny.
  • Jednou do roka chce na pár dní odjet sama bez rodiny na dovolenou.
  • Atd.

Pro rodinu to obvykle znamená pouze to, že např.:

  • Tatínek se víc zapojí do chodu rodiny a vyzvedne děti ze školy třeba dvakrát týdně on.
  • Tatínek udělá pár večeří za týden.
  • Děti dvě odpoledne nevyzvedne nikdo po obědě, ale zůstanou do pěti v družině.
  • Byt se nebude uklízet každý týden a také se úkoly v péči o domácnost rozdělí mezi všechny členy rodiny.
  • Nebudou vyžehlená bavlněná trička a prádlo na sušáku zůstane viset o něco déle.
  • Zrcadlo v koupelně bude trochu zacákané a umyvadlo trochu upatlané od zubní pasty.
  • atd.

Není to tak dramatické, že?

Žena spíš potřebuje sama sobě dovolit a umožnit péči o sebe.

Pak už je to jen otázka organizace, dohod v rodině, slevování nároků sama na sebe, přestat se snažit vše perfektně zvládnout, přijmout své limity a uvědomit si svoje potřeby. Rodina se změnou nemusí hned souhlasit, ale to nevadí, jemně a důsledně si žena může prosadit své potřeby a ostatní ji nejen začnou respektovat, ale začnou si jí dokonce víc vážit. Manžel i děti mohli perfektní servis považovat za samozřejmý, ale jestli žena chce, mohou se naučit si o něco slušně požádat, dokáží si maminku předcházet a hýčkat a dokáží i projevit vděk za její přítomnost, lásku a ochotu. Každá žena určuje sama, jak k ní její rodina přistupuje.

Co ženám stojí v cestě?

Ženy často rády drží kontrolu a rády se cítí nepostradatelné, což je pokroucený způsob, jak získávají lásku a potvrzení vlastní důležitosti. „Naše maminka je prostě nepostradatelná, co bychom bez ní dělali?“, mohou si říkat všichni v rodině. Tento pocit sice může být příjemný, ale stojí ženu mnoho času a energie, za vším stojí ona, za všechno ručí, musí udělat a zkontrolovat většinu věcí. Možná si také ráda občas zasoutěží se svým mužem, zařídí například něco rychleji, než se její muž stačí rozhoupat, ačkoli vůbec nezáleží na tom, jestli je to vyřízené dnes, nebo až za týden. Chce ukázat, že je lepší. A časem se začne hroutit, začne cítit, jak jí všichni nakládají, má pocit, že je všechno jen na ní, cítí se jako oběť. Už nevidí, že na tom přece začala stavět svou vlastní důležitost.
Aby si mohla jít si po svých, musí se smířit s tím, že i bez ní muž mnohé zvládne a děti si na ni ani na chvíli nevzpomenou, když doma není. Aby pochopila, že tatínkův způsob péče o děti je stejně skvělý, jako ten její a přestala se bát, že dětem uškodí pár dní o párku v rohlíku, zapomenutá čepice, nebo pozdní příchod do školy. Je třeba, aby přestala sloužit, platit a kontrolovat a cítila se důležitá a hodnotná, i když leží na gauči a ignoruje drobky na stole, nebo když její děti nosí domů trojky místo jedniček. Mnohé ženy se potřebují naučit, že nenesou odpovědnost za celý svět. A také, že nezáleží na tom, „co tomu říkají lidé“ 🙂

Co se mužům líbí?

Upřímně, je upachtěná věčná hospodyně a věčná mamka sexy? Chvíli to je třeba jedno, ale dlouhodobě ne. Ženy si často nedovolí zjistit, co všechno pro ně muž rád udělá, co v domácnosti a kolem dětí zastane, aby jeho žena mohla o sebe pečovat. Když se mu žena stále líbí a těší se na ni, je pro něj důležitější její spokojenost, než vycíděná domácnost. Žena, která o sebe pečuje, pracuje na sobě, občas zatočí domácím rozpočtem na vlastní parádu a je spokojená a sebevědomá, muže nakonec zajímá víc, než ta spořivá, obětavá a věčně vyčerpaná. Do té první může být stále trochu zamilovaný a to ho baví.
Jak říká David Deida „hlavním úkolem ženy je kultivovat svou spokojenost“.

Lucie Kolaříková

www.bouzkova.cz

Další články v kategorii

Sebeláska
Přidejte se do diskuze
  1. KatkaV napsal:

    Občas to není o budování vlastní důležitosti, ale o tom, že na to je sama… a že volný večer v týdnu je velkým bojem – ne nevybojovatelným – ale nepříjemným, někdy i nereálným. Protože třeba manžel prostě není doma, nebo se vrací většinu týdne pozdě :-(. Boj o vlastní spokojenost je pak balancováním na hranici manželství či rozvodu 🙁

    • lucie bouzková napsal:

      Dobrý den Katko,
      snad se Vás nedotknu, že to říkám tak otevřeně, ale vystihla jste to přesně: může to opravdu být balancováním na hranici manželství a rozvodu. Chce to pevnou vůli a pevné nervy, takt a diplomacii. Měnit zaběhlé zvyky – železné košile – stojí víc, než zavádět zvyky nově. Bohužel ta složitost nemění nic na skutečnosti, že je důležité do toho šlápnout, pokud si to přejete mít jinak, nebo přetrpět, pokud si netroufnete. Článek je pro povzbuzení a dodání odvahy.
      Ať se Vám daří :-).

      LK

  2. Marie Bártlová napsal:

    Hezky se to čte, mnohé je pravda, ale… tak jako v celém životě se nic nesmí přehánět. Ani péče o rodinu, i když tam je to dané také tím, zda partner chce a nebo může pomáhat. Ani se podle mého názoru nesmí přehnat samosoustředění na sebe. Jsem už starší, asi mám víc zkušeností, jedno vím. Vše je strašně relaitivní a musí „sedět“ na tu mou rodinu.

  3. Jana napsal:

    Někdy se cítím strašně vyčerpaná a osamělá.Taky bych si udělala někdy volný den jen pro sebe, ale jsem na děti sama, tak čekám až budou trošku starší a budou schopné se o sebe postarat…je to prostě realita,muži nejsou bohužel často se svými dětmi a ženami 🙁

    • Rusalka napsal:

      Ale muzi mohou byt se svymi zenami a detmi. Jde jen o to stanovit si priority a prijmout ze napriklad nejakou dobu bude rodina zit z nizsich prijmu a holt si leccos nebudou moct dovolit ale budou spolu alespon dokud jsou deti velmi male.

      • Grace napsal:

        To zní velmi jednoduše, ale tak jednoduché to není. Kdyby fungoval, opravdu fungoval, trh s prac.místy, nabídka byla, tak snad. Takto, když je někdo pár měsíců bez práce, je moc rád, že nějakou našel. A nezlobte se, ale vidím to kolem sebe, téměř všude, se velmi zneužívá přetlaku. Jinými slovy. Denně v práci 10-12 hodin, práce i v sobotu a neděli, vše navíc neplacené. Nelíbí se ti to? Za tebou stojí 10 dalších zájemců, tak adié. Takže chlapi doma moc nejsou. Nemají moc na vybranou, když chtějí dnes rodinu uživit a zaplatit hypotéku. VeJ

    • lucie bouzková napsal:

      Chápu to tak, že s tatínkem dětí nežijete. Je jasné, že to je složitější situace, ale je důležité si svoje přání udělat změnu uvědomovat, protože jedině tak se Vám může postupně manifestovat. Samo od sebe se to nezmění nikdy, ani když budou děti větší, když to nebudete posilovat v sobě.
      Otázka je, jestli byste děti „dala z ruky“, kdyby je třeba chtěl otec do střídavé péče, nebo je chtěl mít častěji. Jestli byste přijala, že např. jeho nová partnerka a on s nimi tráví čas, zatímco Vy relaxujete. Píšu o trochu ožehavých věcech záměrně proto, abyste si všimla, zda jste opravdu otevřená času pro sebe, nebo si dáváte případná omezení ve formě podmínek, za jakých se to musí odehrát. Třeba ty výše uvedené příklady nejsou Vašimi omezeními, ale můžete podvědomě dávat jiná omezení. Protože nikdy není náhoda, že jsme v situaci, ve které jsme.
      Teď možná naštvu řadu žen, ale opravdu je to ženino zcela nevědomé tvoření své reality, kterým třeba kopíruje vzory v rodině. Maminka dřela ve fabrice, dcera bude dřít taky, a zvolí nevědomky třeba ten způsob, že je na všechno sama, má manžela, kterého děti moc nebaví, který má hlavně své koníčky, apod.
      Zkrátka je uvnitř něco nastavené směrem k dřině. A to je třeba přenastavit, protože každá žena si zaslouží být spokojená a ne jen uondaná. Článek je tu k povzbuzení k tomuto kroku :-).

      LK

    • Alena napsal:

      Naprosto Té chápu, také jsem v té situaci, ale už na konci, mě děti už jsou „konečně“ velké. Jestli jsi s nimi sama, zřejmě máš i hluboko do kapsy a rozmýšlíš si, zda kafe s kamarádkou či dětem sešit do školy. Vydrž, pokud se Ti naskytne příležitost někam si vyjít, taj ji využij a pokud takové příležitosti nemáš, tak nelituj, i děti a jejich pokroky a úspěchy poskytují radost, která Tě nabije baterie a dodá sil. Moc držím pěsti, abys to zvládala finančně i psychicky, Alena

  4. Eva napsal:

    Paní Jana,čeká až budou děti starší,některé čekáme až budeme mít normální práci.No a moje zkušenost?Až budou děti starší zase o ně budete mít starost.Máte 12 hodinovou pracovní dobu ať rodinka vypomůže,bude to dětem,manželovi a nakonec i vám k užitku.Moje děti jsou díky tomu samostatnější a vím,že kdyby se se mnou něco stalo,dokážou se o sebe postarata tím i o tatínka.Mám totiž pocit že mám děti tři a ne dvě.Mám to štěstí,že mám 8 hodinovou pracovní dobu,ale když přijdu domů děti už jsou venku a vidím je až večer.A to už si udělají jídlo a úkoly sami.Do práce dojíždím,takže to vlastně ani jinak nejde.Tím vším sem chtěla říct,že hledáme spíše výmluvy ,protože když uděláme něco pro sebe,tak co by na to řeklo naše okolí.Prostě čas pro sebe si uděláme,ale musíme chtít.Píši o svých vlastních zkušenostech a vím,že když se chce tak to jde.Vždyť svým příkladem takhle vychováváme své děti a jdeme jim příkladem.Přece z nich nechceme mít vynervované uzlíčky.

  5. Michaela napsal:

    Dobrý večer, děkuji za článek, především za Vaše slova, že „ženy se potřebují naučit, že nenesou odpovědnost za celý svět.“ Po porodu jsem mívala občas okamžiky, kdy jsem cítila přetlak a potřebovala jsem „změnit vzduch“. V těch chvílích jsem manžela a dcerku nechala doma a odjela jsem na hodinu, na dvě pryč. Ani tak nezáleželo na tom, kam jedu, většinou jsem dojela do obchodního centra, nevadili mi lidé kolem mě, jen jsem potřebovala být v jiném prostředí a „sama“, nechtěla jsem nic řešit, prostě jsem si užívala svou samotu. Samozřejmě jsem ze začátku mívala pocity viny, že nechávám malou doma samotnou a co si bez maminky počne,ale velmi brzy jsem zjistila, že malá to bez maminky zvládne úplně klidně a normálně, tatínek zvládne nakrmit a přebalit a že tyhle chvíle jsou důležité i pro ně,aby taky měli možnost užít si sebe navzájem. A na kafe s kamarádkami taky došlo, nejdřív s dcerou (dokud byla ležící miminko, což jí moc dlouho nevydrželo) a teď se scházíme jako za starých časů, dodržujeme pravidlo „první čtvrtek v měsíci“ a je to moc fajn. Malá to bez maminky zvládne a tatínek se postará, vykoupe, přebalí, nakrmí a uloží do postýlky. A já se vracím plná energie a spokojená. Tyhle chvíle jsou pro mě opravdu důležité, na pár hodin se necítím jen jako matka, ale taky jako žena a přítelkyně.

  6. Marie napsal:

    Dobrý večer, no a co tchýně??? Patřím mezi ženy které dělají vše co můžou pro rodinu, a pak příjde tchýně a sbírá mi hračky a smetí po podlaze jako bych v životě neuklízela, ano ona do svých 55 let vařila tak jednou za měsíc, a pak příjde k nám a skládá mi deky ze kterých si děcka těsně před tím vyráběli lodě.
    Držím pěsti všem, které chtějí být hlavně spokojené, tedy i sobě. děkuji za článek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.