Blog / Kdo všechno může za mojí neplodnost

Za celou tu dobu, kdy jsem se snažila otěhotnět, jsem našla mnoho důvodů, proč to nejde.

Začalo to neprůchodnými vejcovody. To je opravdu prokazatelný, logický a naprosto objektivní důvod, proč mi nešlo přirozeně otěhotnět. Navíc lékařsky potvrzený. Avšak ani po roce, ani po dvou letech, ba dokonce ani po třech letech od operace, při které mi zprůchodnili jeden vejcovod, stále nejsem těhotná. Vejcovodama už to asi nebude.

Jídlo. V určité fázi naší cesty za dítětem jsem díky brouzdání na internetu pochopila, že jsou moje zdravotní problémy způsobeny cukrem, bílou moukou, masem, mléčnými produkty a vším co nepochází z přírody nebo je nějak zpracované. A tak v mém životě nastalo období protikvasinkové diety a makrobiotiky. Většinu dne jsem skákala kolem plotny, abych připravila naprosto nezávadná přírodní jídla plná vlákniny a minerálů. Bylo potřeba vyčistit moje tělo od usazenin a připravit ho na nový život. Podařilo se mi k tomu přesvědčit i mého muže. Kontrolovala jsem všechno, co mělo vstoupit do našich těl. Alkohol, káva, jakékoli cukry byly naprosté tabu. Logiku to mělo, ale díky svému fanatickému pojetí jsem se stala otrokem jídla a to nebylo dobře. Když jsem na sobě začala pracovat, nějakým zázračným způsobem jsem se od mého vynuceného způsobu stravování začala postupně odchylovat. Začaly odcházet i zdravotní problémy a to i s tím, že si užívám čokoládové dorty s dvojitým kapučínem 🙂

Nepravidelná menstruace, bolestivá ovulace a kvasinkové infekce se také zdály být na dlouho dobu docela dobrým důvodem. Libovala jsem si v tom, že můžu všem tvrdit, že dokud nebudu mít pravidelnou menstruaci a kvalitní ovulaci, tak mít dítě prostě nemůžu. Avšak díky všem transformačním seminářům a kurzům, zaměřených na rozkvétání ženství, které jsem za poslední roky absolvovala, se moje menstruace zpravidelnila, ovulace zkvalitnila a kvasinkové infekce jsou téměř ty tam. Potvrdila mi to i moje gynekoložka, takže mému početí z lékařského hlediska nic nebrání.

Na řadu přišel můj muž. Tedy to, že nebyl dost muž. Začala jsem ho tlačit, ať s tím kouká něco udělat. Jak už to tak bývá, tlak na jedné straně vyvolává odpuzování na straně druhé a tak mi po nějaké době došlo, že tudy cesta nevede, a že budu muset svého muže přijmout takového, jaký je. Pochopila jsem, že je vlastně báječný, mužný a hlavně plodný. Paradoxně jsem ho začala vidět víc jako muže, až když jsem na něj přestala tlačit.

Zodpovědnosti za to, že nemáme dítě, se nevyhnula ani moje máma, tchýně a širší rodina mého muže. Následoval náš příliš malý byt a v poslední fázi jsem se pokusila hodit vinu i na našeho psa. Po tom, co jsem si však postupně zpracovala jednotlivá témata a uvědomila si, že nikdo z výše zmíněných vinu nenese, mi došly výmluvy. Musela jsem se zeptat sama sebe, proč nemám dítě. Bylo léto, seděla jsem v kavárně se svou báječnou sestřenicí a sdělovala jí své pocity. A pak mi to došlo. Já vlastně dítě nechci. Teď ho nechci. Najednou jsem objevila Ameriku! Celou dobu to bylo ve mně, až mi nezbylo nic jiného, než si to přiznat a převzít zodpovědnost za to, co se mi děje. Nevím ještě, proč to tak je, ale vím, že až přijde ten správný čas, dozvím se to.

Bylo pro mě společensky přijatelnější tvrdit „nedaří se mi otěhotnět“ nebo „nemůžu mít dítě“. Byla jsem chudinka, všichni mě litovali a to mi dělalo dobře. Ono totiž říct „Uvědomila jsem si, že teď dítě nechci“ mě stálo hodně času a musela jsem k tomu najít pořádnou dávku odvahy. Ať to zní jakkoli, ohromně se mi ulevilo. Teď jsem svobodná.

Své srdce vám s láskou otevírá

Veronika Kubátová

www.veronikakubatova.cz

Další články v kategorii

Těhotenství, porody a mateřství Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze
  1. HankaF. napsal:

    Je to skvělé, když si člověk dokáže přiznat pravdu. Najednou mu spadnou brýle, vidí věci takové, jaké jsou. Problémy neexistují. (Problém -> můžu s ním něco dělat? ano – pak to není problém, ne – nemá cenu se trápit, není to problém)
    Hodně lidí se jen vymlouvá, a nepřipouští si, jak to je. Tak Vám držím palce, tohle je prostě super 🙂

    • Zuzka napsal:

      A opravdu existuje situace, se kterou nemohu nic dělat? 🙂

      • HankaF. napsal:

        no, třeba rozchod, který bere druhá strana jako definitivní 🙂 Nemoci nic udělat v tomto případě znamená – nemoci toho dotyčného přesvědčit, ať si to rozmyslí. jsou lidé, kteří se s tím pak nemůžou vyrovnat. a kdyby ten fakt prostě přijali, tak můžou jít dál, a ne stát na místě a trápit se, a vinit lidi okolo ze svého nezdaru. příklad z mého okolí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.