Blog / Kde je ten pravý, ta pravá pro mě? Pravá láska a jak ji najít…

Propadáte beznaději v hledání svého vysněného partnera? Celoživotní pravá láska – je vůbec dosažitelná? Nechte se inspirovat mým vlastním příběhem…

Je totiž docela možné, že „láska“ je také „vaše téma“ a že se v mém příběhu najdete. A možná vám také pomůže návod, který fungoval pro mně. Pojďme tedy začít od začátku…

Možná si denně kladete otázky:

  • Kde jen mám najít toho pravého, tu pravou?
  • Existuje vůbec někdo takový, koho si přeji?
  • Kdy mě konečně potká láska mého života?

Prozradím vám jedno tajemství…

Životní lásku – zda-li ji najdete nebo ne, máte ve vlastní mysli a rukou…

Ráda vám ve zkratce prozradím svůj příběh, jak jsem našla svého pravého, má láska a co tomu předcházelo a návod na to, jak i vy můžete dosáhnout toho, že se láska objeví ve vašem životě…

 

Kde je můj princ na bílém koni?

Je mi 24 let, již dlouho jsem přemýšlela o svém vysněném princi na bílém koni… Ale on stále nepřicházel.

Kde je ten pravý, ta pravá pro mě?Říkala jsem si, vždyť nejsem tak náročná, chci pouze, aby mě potkala pravá láska.

Přeji si jen, aby moje láska byl hodný kluk, měl mě rád takovou jaká jsem, mohli jsme prožívat svůj život společně a měl podobné cíle do budoucna.

To si toho kladu tolik?

Za svůj život jsem poznala muže, kteří se ale zdaleka neblížili mému ideálu.

Třeba splňovali to, co jsem si přála – byli hodní, měli mě rádi, ale buď neměli žádné cíle do budoucna nebo tam zkrátka „nepřeskočila jiskra“.

Už jsem to chtěla vzdát, říkala si, tak co, prostě s někým budu žít a ono se to časem změní, zvykneme si na sebe. Ale pořád jsem se nechtěla vzdát myšlenky, že tu někde je.

 

Tajemství přitažlivosti…

Když mi jednou kamarádka pustila zajímavý film, jmenuje se Tajemství od Rhondy Byrne, jistě ho velká většina z vás znáte.

A tam bylo řečeno, pokud si něco přejete, žijte tak, jako byste to už měli.

A pokud po něčem toužíte, nalepte si obrázky toho, po čem prahnete, na místo, kam se denně díváte.

Tak jsem si říkala, buď to vyzkouším a bude to fungovat nebo ne. A tak jsem si mysl naprogramovala tak, jakoby už tu ten přítel byl, tady se mnou. Neměla jsem v hlavě přesný obrázek, jak by měl vypadat, protože mi na vzhledu až tak nezáleželo, ale o charakteru jsem měla jasno.

Napsala jsem si na kus papíru jaké vlastnosti má moje budoucí láska.

V hlavě mi probíhal film toho, co spolu zažíváme, jaké při tom mám pocity. Fyzicky jsem byla sama, ale duševně jsem ho cítila na každém kroku. Měla jsem i představu z jakého města by měl být.

Na své nástěnce vizí, kde si lepím obrázky toho, co si přeji jsem měla i dvojice spokojených, zamilovaných lidí, kteří se na sebe usmívají, jsou spokojení a viděla jsem tam sebe a JEHO.

 

S tímto vítězným postojem jsem proplouvala životem…

Ale moje láska se pořád nějak neobjevovala. „Tlačila jsem asi moc na pilu“, jelikož jsem typ člověka, co když to nemá hned, tak si myslí, že něco dělá špatně, ale ono to špatně nebylo, jen je potřeba všemu dát svůj čas.

A tak jsem čekala… A pomalu propadala v beznaděj, když v tom, to bylo v době, kdy už jsem to, zda přijde nebo ne, zcela vypustila z mysli, se OBJEVIL.

Lépe řečeno napsal. Tou dobou jsem ještě měla vyvěšen inzerát k seznámení na jednom internetovém portále a svůj skype, na který mi reagoval. Pamatuju si na tu chvíli ještě teď, protože mi navrhl setkání, ale ne za dva dny, týden, ale hned.

Začala jsem se klepat, polil mě pot,
byla jsem nervózní a nevěděla, co odepsat.

Protože jsem mu říkala, že mám ráda nečekané akce, tak navrhl, zda se můžeme setkat za půl hodiny v jednom nákupním centru. Kývla jsem na pozvání a za půl hodiny stála jak opařená na určeném místě.

Víte, tohle jsem nedělala běžně, že bych hned reagovala kladně na pozvání na rande, ale v tomhle jsem cítila něco víc.

Kde je ten pravý, ta pravá pro mě?

 

A bylo to tak – pravá láska, pocit mě nezklamal…

Předtím, než jsme se poprvé viděli, jsem si říkala, že si ho nejdříve okouknu, protože na seznamce měl fotku jen obličeje, tak jsem se vzdálila z domluveného místa a čekala nedaleko. Když v tom se objevil, a nikdo mi nemusel říkat, zda je to on. Cítila jsem to.

Vzrušení lomcovalo celým mým tělem. On tam stál, telefon u ucha, v kožené bundě, byl mi víc než sympatický a to jsem s ním ještě ani nemluvila!

Poté mi volá, kde jsem, tak jsem se vydala jeho směrem. Proběhlo stručné seznámení a vydali jsme se posedět na kávu, abychom se mohli v klidu poznat.

 

Celou dobu jsem v hlavě jásala: TO JE ON, TO JE ON

Působil na mě klidným dojmem, sympaticky, jako inteligentní, chytrý muž. Celou dobu jsme si měli co říct, což jsem s jeho předchůdci neznala, alespoň ne v takové míře. Byl znalý života, rozvážný. Samé bonusy, které jsem si nemohla ani přát.

Když v tom mi v hlavě vyskočila myšlenka, kde je ten háček?

A tuto otázku jsem si neměla pokládat, protože směrem z kavárny jsem se dozvěděla, že už má pětileté dítě s bývalou partnerkou.

Tenkrát jsem viděla jeho dítě jako překážku, ale dnes vím, že právě prostřednictvím jeho syna jsem se mohla přesvědčit jaký doopravdy je, protože se o něj skvěle stará, rve se pro něj a nikdy by ho neopustil. Což mě, jakožto ženě, která vyrůstala bez svého otce, velmi imponovalo a dalo další důkaz o tom, jak skvělým bude otcem našich dětí. 😉

Dnes jsem moc vděčná za to, že jsem si na něj počkala,
protože každý den strávený s ním je unikát.

Doufám, že vám tento článek poskytl jakousi podporu v tom, abyste to nevzdávaly v cestě za svým osudovým partnerem a vydržely. On nebo Ona se objeví, ani se nenadějete a budete prožívat skvělý život.

Kde je ten pravý, ta pravá pro mě?

 

Na začátku jsem vám slíbila návod toho,
jak efektivněji můžete najít svého vysněného člověka:

  • definujte si, jaký by měl být, jeho charakter (vlastnosti), vzhled
  • vžijte se do pocitu, že už onen člověk žije vedle vás (popř. udělejte mu místo ve svém šatníku..)
  • umístěte si jeho přibližnou podobu na místa, kam se denně díváte (na ledničku, nástěnku, plochu v počítači..)
  • přehrávejte si ve své mysli film, co spolu zažíváte (jak cestujete do zahraničí, chodíte na ryby..)

 

Víte co nám může být útěchou? Že je to ve světě zařízeno tak skvěle, že pro každého je na světě ten druhý. Držím palce, ať se najdete brzy.

Mějte na mysli, pokud to tak chcete, stane se to. 🙂

Protože ve dvou se to lépe táhne.

 

Prima den přeje

Romča
Propojte se se mnou přes facebook…

Další články v kategorii

Vaše příběhy Vztahy
Přidejte se do diskuze
  1. Nerisa napsal:

    Moc krásný článek a díky za něj! Dodává naději a to je potřeba 🙂

    Kupodivu jsem přišla ke své lásce trochu podobně. Tou dobou už jsem byla tak nějak zahořklá, na hledání lásky se vykašlala a veškeré své požadavky snížila na: aby mě přitahoval a já jeho. Nedělala jsem si už ani naděje na vážný vztah, přesto jsem se občas zasnila, jak to my ženy děláváme a představovala si, jak mě objímá a společně usínáme a jak se spolu smějeme a jak mi rozumí. Ještě, než jsem to hledání vzdala, jsem si právě také napsala takový seznam kvalit budoucího partnera. Tajemství jsem znala už pár let a do té doby nic, i když to vylepšilo zas jiné oblasti mého života.
    No a jednoho dne, když jsem hrála svou oblíbenou hru přes internet, jsem se setkala s jedním hráčem. Dlouho jsme si psali, ale jelikož měl přítelkyni a bydlel přes půl Moravy daleko, rovnou jsem si odmítla na něj myslet. Přesto byl skvělý a rozuměli jsme si neuvěřitelně a jednou mi sám řekl, co jsem už cítila dlouho – že má pocit, jako by mě znal odjakživa, jako bychom byli nějak spojení. I přes přítelkyni a vzdálenost jsme se dohodli, že se sejdeme. Měla jsem za ním přijet přes tu půlku Moravy, že si někam vyjdeme a pak u něj můžu přespat, kvůli té dálce. Bylo to riskantní, ale kupodivu jsem neměla vůbec strach. Věděla jsem, že mi neublíží. A taky že ne, byl dokonalý gentleman a celý víkend se mě ani nedotkl :)Příští víkend už to bylo jiné a pak se také rozešel s přítelkyní, ale vídali jsme se jen 1-2x za měsíc, protože jako podnikatel měl hodně práce.
    A dál? Začalo se to kazit. Já byla pořád tak nějak rozpolcená, od dětství i z minulých lásek nesoucí blok „ten, koho miluji, je ke mně chladný“. A on se tak začal chovat. Já mu to začala vyčítat. Odtahovali jsme se až došlo k rozchodu. Už jsou to tři měsíce a miluji ho pořád stejně jako první den a ještě pořád spolu hrajeme a bavíme se, jako na začátku. A nevím co dál.
    Nicméně… před několika týdny jsem našla ten papírek, kde jsem si dřív napsala vlastnosti svého vysněného partnera 😀 a světe div se, dokonale to na něho sedělo. Tajemství je úžasné 🙂

    • Romčulka napsal:

      Ahoj Neriso, děkuji za poklonu a i Vám moc díky za vaši reakci a příběh 🙂 je to úžasné, jak se podobná tomu mému. Je to zvláštní, i já jsem si vzala z minulosti spousty bloků, které trošku nabourávají náš vztah, ale on je tak úžasný, že vše překonáváme.. 🙂 pomáhá mi moc. Ano, ženy, slečny, mladé paní, hlavně mějte víru, to je jediné, co můžu poradit, nikdy to nevzdávejte, nejhorší je si říct, že to takhle budete mít už do smrti, že nebudete šťastné, není to tak – jen proto, že nepřišel ve chvíli, kdy jste si ho přály. Věřte, že čekání se vyplatí, protože potom ho potkáte a budete o víc rády, že jste si na něj počkaly a nebyly s nějakým „blbcem“. Držím palce všem. Ať žije Tajemství. :)) Budu ráda za další příspěvky vás těch, které mohly okusit toho krásného pocitu „vítězství“ z trpělivosti.

  2. Andy napsal:

    Ahoj, už jsem sama skoro sedm let.Moje doslova listopadová romance byla sice úžasná, ale trvala jen krátce. Od té doby, zase nikde nikdo. Mám napsaný seznam povahových rysů, ale onen muž nikde. Oči mám otevřené, čekám. Nevím ,jestli to není tím, že se chodím jen do práce, do obchodu, bruslit a domů.Zřejmě se na této trase nevyskytuje.

    • Romčulka napsal:

      ahojky Andy 🙂
      někdy přijdou do našeho života lidé, kteří v naší přítomnosti mají strávit jen nějaký čas, aby nás něčím obohatili, ale nemáme s nimi být do konce života..
      A proč na něj nenarazit právě v obchodě nebo na bruslení? Neztrácejte naději. Hlavně nemějte oči vyloženě „na štopkách“, to si to vynucujete. Zkuste to na pár týdnů hodit úplně za hlavu, nemyslet na to, kde byste na něj mohla narazit a kde je, jestli je to zrovna tento muž se kterým se bavíte v obchodě. Já to měla taky tak, oči dokořán a on nepřicházel, ale až teprve, kdy jsem to hodila za hlavu, přestala se na to soustředit, tak to přišlo 😉

      Za zkoušku nic nedáte. Každý na objevení máme svůj čas, někomu to funguje hned, že je jeho přání vyslyšeno, někomu déle 🙂 ale když člověk vytrvá, úspěch se dostaví a to ve všech oblastech, ne jen v oblasti lásky 🙂

      příjemný den, Romča
      PS: snad vám moje slova pomůžou

  3. David napsal:

    vždycky je na Světě ten podle vašich představ… akorát je daleko nebo tam kde ho nejmíň hledáte 🙁
    Jinak to byl vážně pěknj příběh 🙂

  4. Fialka napsal:

    Je to pěkný pžíběh, bohužel já si to takhle napsala…v 21. Pak na to zapomněla. Nic. Přesně vše splňuji dle návodu, ale objevili se jen „ti nepraví“ :-/ a pak jsem cítila, že je čas na dítě, jenže ani to se nesplnilo. Už je to přes 5 let a stále kolem sebe nacházím jen takové, kteří si chtějí užít a vztah ne, tak nevím, přála jsem si (a stále přeji) úplný opak 🙂 Jednu dobu jsem to fakt vypustila úplně – kdyby to fungovalo, už by se obejvil. A jelikož na toho pravého nechci čekat do 30 a déle, to už je podle mne na děti pozdě, budu svobodnou matkou, no třeba se objeví poté. Ale zkrátka pozitivita, která mne obklopovala, jak to všem funguje, nebyla zrovna mnou potvrzena. A to mám hodně známých, spoustu akcí, dost příležitostí, sportovních zážitků s ostatními i společenské akce, prostě některým nám to asi nefunguje, jak by mělo (nebo až třeba za 10 let a jaksi to už na dítě bude pozdě).

    • Katka Svobodová napsal:

      Fialko, během toho čekání je potřeba trochu na sobě „zamakat“ – a tím myslím začít vnímat sebe sama a co se děje, jaké jsou opakující se vzorce v životě, které věci „kazí“… ono tajemství funguje, ale je potřeba tomu jít naproti různými cestami 😉 nejen dostatkem příležitostí k seznámení, ale i vědomějším přístupem k sobě a životu 😉 Všechno je pro nás připraveno, jen si pro to sáhnout 😉

    • Chris napsal:

      Pakliže se nám v životě nedaří věci tak, jak si přejeme, je to vždy jen a pouze NAŠE chyba! My sami jsme ze 100 % zodpovědní za veškeré lidi, události a věci, jež nás v životě potkávají. Chybu laskavě hledejte u sebe, zákon přitažlivosti funguje vždy perfektně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.