Blog / K harmonickému vztahu skrze lekci podřizování se partnerovi

??????????????????????

První článek, který jsem měla pro Ženy ženám připravený, byl na téma: Ženská energie při budování harmonických vztahů. Byla jsem z něho nadšená, do té doby, než jsem ho dala přečíst sestře. Její kritika zněla asi takto: ,,Odborný, nudný, příliš detailní.‘‘ Když jsem se jí ptala, co by jí nejvíce zajímalo v oblasti vztahů, řekla mi, že mnoha vztahů se týká podřizování vlastního života partnerovi, namísto toho, abychom žili svůj skutečný život.

Bingo! Uvědomila jsem si, že je to vlastně i moje téma, takže mám alespoň příležitost se nad tím více zamyslet, otevřít se a možná tak oslovit i další ženy, kterých se to týká.

Je jistě mnoho případů, kdy člověk žije životem někoho jiného. Otec či matka mohou žít životem budoucích úspěchů svého dítěte více, nežli svým vlastním. Dítě může žít životem svých autoritativních rodičů. Zaměstnanec ve fabrice může žít touto živitelskou rolí natolik vážně, že zapomíná na své vlastní původní přání stát se umělcem. Můžeme žít tím, co ve skutečnosti nechceme a sami se tak obelhávat. A tato lež se skrývá i v našich partnerských vztazích, pokud nežijeme svým vlastním životem, svým opravdovým Já.

Zamilujeme se a je to krásné, bláznivé, vášnivé. Nedokážeme to ovládat. Po čase přijde vystřízlivění, neboť toho druhého už důvěrně známe a už nám nemůže poskytnout nic nového. Naopak se na protějšku objevují více chyby a slabiny, které se nám nelíbí. Vztah se stává čím dál tím víc nudnějším, stereotypnějším a hádavějším. My však toužíme znovu po lásce, vášni a oživení.

V této části pak mohou nastat dva scénáře: buď budeme hledat toto oživení ve stále nových a nových vztazích, které neberou konce nebo můžeme s partnerem zůstat a podřizovat své vlastní štěstí uvadajícímu partnerskému vztahu a to vše jen díky našim strachům. V obou případech nenastane happy end, jestliže sami nežijeme svůj život dostatečně pravdivě a s hlubokým poznáním svého Já.

V prvním případě se totiž stane to, že ačkoliv budeme chodit ze vztahu do vztahu, žádný partner nás dost neuspokojí. Pokaždé se na tom druhém objeví chyby. Neustále budou vznikat nějaké nové konflikty a nakonec nám zbudou otázky typu: Jak je možné, že žádný vztah pro mě není dost dobrý? Proč opravdově nemiluju? Proč mi všechny vztahy ztroskotají? Proč nemohu žít jednoduše šťastně? Pravým úkolem těchto otázek však je, aby nás dovedly k poctivému podívání se na sebe a opravdovému sebepoznání.

V druhém případě jsme sice v nefungujícím vztahu, ale sami si šlapeme po štěstí, pokud nechceme vidět a řešit konflikty. Jsme nešťastní, ale obáváme se něco změnit. Ovládá nás přespříliš strachů a obav, nehledě na to, že už jsme si na takový život zvykli. A tak uvízneme na místě. Začneme si myslet, že proto, aby nám to s partnerem klapalo, nehádali se a byl klid, mu uděláme, co mu na očích vidíme. V případě žen: uvaříme oblíbená jídla, vypereme, uklidíme, začneme více cvičit (abychom se partnerovi líbily), pomilujeme se (i když se nám nechce), staneme se fanynkami jeho oblíbeného (nám nic neříkajícího) sportovního týmu či kapely, začneme provozovat jeho oblíbený koníček (ačkoliv naším vůbec není) a také podřizujeme náš čas partnerovi, atd. A nyní opět mohou nastat dva scénáře:

V prvém se může stát, že protějšek sice může ocenit Vaši snahu, ovšem zásadní konflikty budou přetrvávat dál, i přes toto všechno Vaše úsilí, které jste do toho vložili. V druhém, bude Váš drahý/á nejšťastnější pod sluncem za cenu, že Vás tato neupřímná snaha unaví a začnete se ptát: ,,A co já? Co moje potřeby, koníčky, nenaplněné touhy?‘‘ Vaše polovička možná spokojená bude, za to vy se stanete časem ještě více nešťastnými a to jen proto, abyste potom všem zjistili, že v první řadě musíte naplňovat svoje vlastní touhy a přání. Konflikty v partnerství Vás budou neustále tlačit k tomu, abyste si nakonec položili nejdůležitější otázky pro Váš budoucí šťastný a naplněný život a těmi jsou: ,,Kde dělám ve vztahu chybu já? Kdo jsem vlastně já? Co jsou mé opravdové touhy a přání?‘‘ Pokud začnete zaměřovat opravdu pozornost k sobě, poznáte své kladné i záporné stránky a začnete s nimi konstruktivně nakládat, časem uvidíte, jak vztah s partnerem jednoduše odráží (zrcadlí) Váš pokrok na sobě. Pokud budete svého partnera obviňovat (jak je nemožný, že opět zapomenul, nevyzvednul, nenakoupil,…), obviní Vás on při první příležitostí nazpátek. Naopak při Vaší upřímné pochvale se Vám opět vrátí upřímný kompliment. Chce to jen trochu cviku naučit se vnímat to, jakým způsobem Vám protějšek zrcadlí Váš vlastní přístup k sobě, Vaše postoje a hodnoty.

A jak to všechno můžu vědět, když se sama kolikrát ve vztahu přizpůsobuji? Mám to štěstí, že ač je mi pouhých 23 let, už pár roků se zabývám vnitřním rozvojem a poznávání sebe sama. Čistě teoreticky s tím vším co vím, bych mohla žít šťastné a naplněné vztahy. Ale častokrát, i když v hlavě víme, nedokážeme přes obavy věci hned realizovat. A já rozhodně nejsem dokonalá. Snažím se postupovat pomalu, ale jistě a nevzdávat to! Vím totiž, že to, za čím půjdu, to dokážu, stejně jako to dokážete Vy! A také vím, že existují páry, které takovým harmonickým a vědomým vztahem žijí a od kterých se můžeme mnoho učit.

Proto děkuji za opravdovost, s jakou žije úspěšný pár jako je Alice a David Kirš. Díky za Váš krásný a autentický vztah, který nám Všem může být inspirujícím příkladem.

S láskou,

Veronika 🙂

Další články v kategorii

Vaše příběhy Vztahy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.