Blog / Jednou takhle v létě

Před nedávnem jsem se vrátila z místa klidu, harmonie, dynamiky a síly. Kdo někdy byl v Toskánsku mi nejspíš dobře rozumí. Kdo ještě srdce Itálie nenavštívil dovolte mi pár slov nejen o něm, ale jaký můj osobní příběh se k tomu váže..

Vrátím-li se o několik měsíců zpět, viděla jsem film „Pod toskánským sluncem“, možná ho také znáte a doslova mne očaroval. Shlédla jsem mnoho krásných filmů o nádherných místech, ale toto bylo něco jiného, týkalo se to přímo mě a mého manžela. Věděla jsem, že tam musíme jet, bylo to silné a hluboké, že otázka peněz a další „pozemských“ záležitostí musela jít stranou.

A tak jsem si přála, přála jsem si opravdu hodně a jednoho večera se to stalo. Nemohla jsem spát a brouzdala po internetu a uviděla nabídku pronájmu krásného malého kamenného toskánského domečku přímo v jeho srdci poblíž Florencie.

Onen objekt se však nacházel mimo města obklopený lesy a kopci. Nádhera. I přes pochybnosti jsem to tajně objednala a přichystala manželovi překvapení. Věděla jsem, že tam musíme jet, v tu dobu jsem netušila proč, ale to už to vím…

Jen, co jsme přijeli, nemohla jsem věřit svým očím a zejména svým pocitům. Vše bylo mnohem krásnější než na obrázku, avšak mé pocity. Bylo to něco jako – „tak jsem se sem konečně vrátila“, jako bych tam už byla a žila. Vše bylo tak kouzelné, mystické a známé. Domeček byl krásný, malý, „náš“. Koukali jsme na olivové háje, jejichž barva a síla se nám prolínala i do snů. V dálce vysoké zelené kopce a hluboké lesy, z nichž každou noci vycházely zvuky nejrůznější zvěře. Každé ráno, když jsme snídali pod akátem vítaly nás cikády, krkavci a naše věrná kamarádka ještěrka, která byla úžasně krotká … 🙂

Oba dva jsem najednou cítili, že se nám lépe dýchá, vnímá a žije. Snadněji jsme usínali a rychleji se probouzeli. Více si povídali a stejně tak si rozuměli i v tichosti, kdy každý meditoval po svém. Hráli si jako děti a vnímali jeden druhého silněji.

To, jak jsme si vychutnávali snídaně, s láskou připravovali večeře a následné hodování bylo vskutku obřadem. Já si v tyto nejobyčejnější okamžiky opět uvědomila, tak toto je život. Takový může být každý den, ať jsme kdekoliv. Takový ho může mít každý člověk. Vychutnávání si přítomného okamžiku, bez probírání minulosti a s vírou v pozitivní budoucnost, to je ten svět, který chceme mít a proto ho máme…

To jaké nápady se mi tam rodily a s jakou lehkostí jsem věděla, jak je uskutečnit se mi jen potvrdilo při mém návratu domů. Ne nadarmo jsme byli obklopeni olivovou barvou, která je v symbolice barev a čaker takovým mostem mezi tím, jací jsme, naší individualitou a tím, co cítíme ve svém srdci, co chceme předávat. Olivová barva je právě tou, která nám pomáhá při nových začátcích a radí nám, jakým způsobem realizovat svá přání a cíle. A věřte mi, vše naprosto sedí a funguje, jen se tomu otevřít a chtít.

Poslední dva roky byly pro mne velice významné. Každý rok je důležitý, každý den, okamžik, avšak tyto dva jsem se tzv. úplně probudila. Zjistila jsem, co je mé poslání, co mě dělá šťastnou a co mi škodí, jak mohu alespoň trochu pomáhat dělat šťastné a zdravé ostatní a jak talenty své i ostatních realizovat. Obzvláště poslední rok byl silný, ne vždy jednoduchý, ale byl a je neuvěřitelně krásný. Toto místo mi vdechlo novou sílu, inspiraci, cit a dynamiku na mé cestě. Velice mě těší, že ve stejné fázi je i můj velký podporovatel a rádce, můj muž. 🙂

Někdy je potřeba odjet pryč, někam se možná i vrátit, aby to, co člověk zná a třeba i praktikuje, začal opravdu hluboce cítit a důvěřovat tomu ve svém vlastním středu…

Děkuji místu umění, zastavení se, zvířat, přírody a mnoho nových italských přátel, kteří mě rok od roku učí více žít a milovat…

S láskou a přáním hezkých chvil

Jana HruškováJana Hrušková
lektorka, celostní terapeutka, tvůrkyně, mentorka

www.vivaenergia.cz

facebook/uzivejme.si

 

 

Další články v kategorii

Inspirace Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.