Blog / Jak být ženou v pohodě?

Nechtějte být jiná, než ve skutečnosti jste.

A nabízí se otázka – víte, kdo ve skutečnosti jste? Víte co si přejete, po čem toužíte, co vám dělá dobře, co milujete?

Většinou dobře víme, co nechceme. Ovšem pokud se stále soustředíme na to, co nechceme, tak tomu dáváme energii, to znamená, ve skutečnosti podporujeme tento svůj směr.

Hledejte tedy, co jste vy.
Co jsou vaše vášně, vaše radosti?

Dovolte si být slabá, když se cítíte mizerně, tak to neschovávejte. Nemusíme být pořád skvělé, usměvavé, a pozitivní. Buďte prostě tak, jak se v té chvíli cítíte. V tento moment mají k vám lidi blíž. Nehrajte si na siláka. Není potřeba být stále v síle. Hlavní je vědět, že ji mám, že ji mohu kdykoliv použít.

Síla neznamená tvrdost. Vaší sílou může být i vaše slabost či zranitelnost. Přirozenost. A čím víc jste samy sebou – tím méně jste zranitelné. A přitom nemusíte být v tvrdém ochranném krunýři. Naopak. Měkkost a otevřenost vám pomůže dělat věci lehce bez násilí. Přirozeně plynout životem. A protože to, co máme uvnitř, se nám dostává i navenek. Tak čím víc budete vnitřně v pohodě, tím „lepší“ lidi budete potkávat.

Pracujte na tom, být maximálně šťastná.

Jak být ženou v pohodě?

 

Dělejte si drobné i větší radosti na všech frontách. Pracovně, vztahově, tělesně. Když jsme šťastné, nemusíme už vůbec nic. Stačí jen být a ostatním dáte úplně nejvíc. Zdá se Vám to sobecké? A k čemu je nespokojená a utahaná matka?

Často se vymlouváme – nemohu toto, mám rodinu, děti, povinnosti. Jedinou skutečnou povinnost mám ale jen sama k sobě. Jen já jsem zodpovědná za svůj život, za své zdraví.

Můj úkol tady na zemi je – být šťastná.

Pak dělám krásné věci, píšu dobré texty, dovedu líp naslouchat, při práci s lidmi jim předám maximum. Pokud to máte jinak, napište…

 

Magda Křepelková

Psychosomatika
Autorka příběhových knih
www.magdakrepelkova.cz

 

Další články v kategorii

Inspirace Sebeláska
Přidejte se do diskuze
  1. Sylvie napsal:

    Děkuju Magdo za fajn článek.Přesně tohle jsem teď potřebovala číst.Jsem na MD se 4.dítětem, včera jsem měla pocit, že se fakt zblázním, že další hádky dětí nezvládnu a křik batolete mě vyžene do lesů.I když hodně věcí jsem na sobě změnila, pořád cítím mužský imperativ- všechno stihnout a zvládat.Teď jsem bez dětí a jdu si napustit vanu. Děkuju.

  2. Jarmila napsal:

    Milá Magdo,máte svatou pravdu.Já jsem se starala asi 4 roky o rodiče a na sebe jsem neměla vůbec žádný čas,uvařit,napéct,uklidit jezdit s rodiči po doktorech a ted jsem v invalidním důchodu s chronickou lymfacitární leukemií-po 3 chemoterapiích a nemohu se z toho vymotat-nevím jak dál,ted jsem nastoupila do kursu Neurorestadu,jsme ted 5.lekci,tak uvidím co se bude dít-doufám,že zázraky :-)moc Vás zdravím Jarmila

  3. Alena B. napsal:

    I ja se pripojuji do diskuze k tomuto tematu. Pocitac me bojkotuje o(odmita psat hacky a carky, ale ja se nedam a pisu bez nich…).
    Resim podobne tema jako pani Sona (a jiste mnoho dalsich zen). Moje maminka byla vzdy neco jako „otrok pro vsechny“ (anebo taky „holka pro vsechno“…) a ja uz mnoho let jdu v jejich slepejich. Prestoze mam VS vzdelani, roky delam v domacnosti poskoka. No, verim (doufam), ze bude lip. I ja jsem prosla fazi prace podle knihy Louise L.Hay Miluj svuj zivot (afirmace na zrcadlo „Mam te rada, Alenko“ Moc to nezabralo, rekla bych, ale nevzdavam to. Muj hlavni problem je totiz UNAVA (z prilis mnoha povinnosti) a od toho se pak odviji vse ostatni. Ale verim, ze Cestu najdu. Pani Sona zminila, ze touzi se venovat vytvarnemu umeni a ze si na to tezko hleda prostor. Ja to mam zase tak, ze mam naprosto jasne smerovani k psani a muj muz, kdyz me sem tam „nacapa“, jak neco pisu, rikava s despektem neco v tom smyslu:…“zase pises ty svoje (nesmyslne) cancy“. No, je to zarazejici a tim vic to vidim: PSANI je neco jako moje seberealizace a on to srazi. To prece o necem vypovida ?…Ja jsem pevne presvedcena, ze lidi jsou nase „zrcadla“ a ze to JA sama mam v sobe despekt vuci sobe, vuci tomu BYT SAMA SEBE. Az to v sobe VYLECIM, bude lip. Pracuji ted s knihou Lecebny kod od Alexe Loyda, tak verim, ze se ty veci postupne zmeni. Hlavne to nevzdavat. Pry „spravne pojmenovani problemu v sobe obsahuje zarodek reseni“, tak ja ten problem vidim (NEMAM SE DOST RADA a MALO O SEBE PECUJI) a s tim uz se da prece (postupne, krok za krokem) neco delat. Zdravim Vas srdecne, vsechny zeny-„spolubojovnice“ (za lepsi svet pro zeny…a vlastne i pro muze a pro deti, ze jo…my prece prejem to nejlepsi i tem druhym) a NEVZDAVEJTE TO, holky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.