Blog / Jak být autentická ve svém vnějším projevu?

Dnes je velmi často skloňované slovo AUTENTICKÝ.

Znamená to, že náš vnitřní pocit a naše vnější vyzařování jsou v souladu a že lidé kolem nás cítí, že vyzařujeme soulad celé naší bytosti.

Jak být autentická ve svém projevuJsem módní návrhářka s kreativním talentem a tato práce mě velmi baví… ale posledních deset let jsem v ní přestávala nacházet hluboké naplnění, které jsem k ní celý život cítila. Ale zároveň jsem vnímala vnitřní, prohlubující se nespokojenost z určité povrchnosti tohoto povolání. Věděla jsem, že dosavadní pojetí módy musí projít zásadní transformací, protože slepé následování a upřednostňování trendů v jednotlivých sezónách zavání dogmatem a především popírá lidskou autenticitu.

Jak můžeme být přirozeně autentičtí, když nám někdo říká, co máme nosit na podzim a co na jaře? To, že trendy nejsou naprosto umělým výtvorem návrhářů si povíme někdy jindy. Ale podstatné je, že v tom máme chaos. Co máme tedy nosit, abychom byli přirozeně své a v souladu se svým nitrem?

Líbí se mi moc citát jednoho muže, který se zabývá osobním růstem. Na otázku Jak bude vypadat žena budoucnosti? Odpověděl:

Bude se spoléhat na své smysly, svou intuici, svůj šestý smysl. Ženy se musí zbavit toho absurdního ideálu krásy, který stvořili módní návrháři. Musí se zbavit stavu, kdy ženy samy sebe nemají rády, pokud tomu vytýčenému ideálu neodpovídají. Musí se naučit mít rády samy sebe takové, jaké jsou, pak je takové budou mít rádi i muži.

V těch několika větách je skryto nesmírně vzácné poselství, které je vzácné právě proto, že bylo řečeno mužem. My ženy totiž, když se zamilujeme, umíme přímo nemožné. Když nám náš miláček řekne: moc se mi líbíš v úzkých sukních a když máš k nim lodičky, máš takové sexy nohy… a my je pak nosíme jen proto, že se to právě Jemu líbí.

Jednou se mě ptala slečna na přednášce, jestli jsem byla vždy sama sebou – prostě takhle autentická, jako to umím teď? Reagovala na moji oblíbenou větu, kterou popisuji, jak já setrvávám ve své autenticitě – moje práce je kreativní a protože pracuji léta v módě, kde se střídají barvy a různé styly každou sezónu, tak návrháři volí přirozeně velmi jednoduchý styl a černou barvu, která nepodléhá nikdy žádným trendům, takže je vidíte většinou v úplně obyčejných černých svetrech nebo tričkách a v džínách. Nejsem výjimkou, miluju černé svetry a džíny a v mém šatníku téměř nic jiného nenajdete. Takže takhle jsem autentická. Na přednášce jsem tehdy řekla, že kdyby se náš pan prezident rozhodl, že se nechá konečně pořádně a odborně „vystajlovat“ paní Havlíčkovou, tak bych k němu jela tak, jak jsem oblečená běžně – v džínách a v černém svetru. Protože to je moje práce.

Kdybych jela na Hrad na nějakou slavnostní událost,
pak bych zvolila černé kalhoty a černé sako.
Tohle jsem totiž já.

Ale i k tomuto mému stylu vedla klikatá cesta. Když mi bylo přes dvacet, poprvé jsem se vážně zamilovala a začala chodit se svým Honzou – fotografem, kterého jsem si později vzala. Byla to pro mě naprosto nová situace – do té doby jsem byla rebelkou, která se velmi výstředně oblékala a bylo mi jedno, co si o mě kdo myslí. Jenže teď jsem byla najednou slečna s partnerem a společnou domácností. Takovou roli jsem ještě nikdy nezažila a tak jsem převzala to, co jsem viděla u mé starší sestry, která už byla vdaná – stala jsem se stejně jako ona avantgardní. Nosila jsem batikované šaty, barvila jsem si mušelín v čaji a šila si nádherné volné šaty s bavlněnou krajkou, nosila avantgardní kabelky.. Prostě jsem hrála roli, kterou jsem do té doby nezažila a protože se mi líbilo manželství mé sestry, tak jsem hrála na chvíli stejnou roli… Naštěstí jen na chvíli. Můj Honza nebyl žádný avantgarďák a tak jsem brzy začala být zase sama sebou ve svých černých svetrech a džínách.

Honza sice nebyl avantgarďák, ale bohém byl tělem i duší a když jsem se po letech rozvedla, tak jsem měla bohémů vážně plné kecky. „Teď hledám zodpovědného, zabezpečeného muže, který se bude starat o mě, ne já o něho“ řekla jsem si a jak jsem řekla, tak jsem našla.

Elegantního ekonoma, který byl velmi zodpovědný… a já, jak byla zamilovaná, tak jsem začala hrát roli zodpovědné, elegatní dámy. Kostýmky, hedvábné šátky, korále kolem krku, zlaté velké náušnice, krásné lodičky, lakované kabelky… Vydržela jsem to rok… déle to nešlo. Tenkrát jsem nevnímala, co dělám. Přišlo mi to naprosto normální, chtěla jsem být jako on, krásně oblečená, nalíčená, krásně načesaná, upravená.. Po roce jsme se rozešli. Já prý začala příliš vystrkovat růžky a začala jsem se chovat jinak než jsem se chovala, když mě poznal… A já se vrátila zase ke svým džínám a svetrům. A najednou mi bylo zase dobře.

Jsem za tyto zkušenosti nesmírně vděčná. Protože jen díky nim, jsem dokázala analyzovat role, které jsem zahrála. Role – mně nepřirozené, které logicky musely z mého života odejít.

Dnes jsem autentická a jsem za to nesmírně vděčná.

Neměnila bych s nikým na světě. Každou sezónu tvořím sto nádherných modelů v různých barvách, dezénech a střizích – je to moje milovaná práce, kterou tvořím srdíčkem. Ale v mé skříni zůstávají jen moje oblíbené svetry, trička a džíny. V černé, tmavěmodré a čokoládově hnědé – to jsou moje oblíbené barvy, ve kterých se cítím dobře a sluší mi.

Každá z nás má svůj styl, který je přirozený, každá máme jen několik barevných tónů, které nám nejvíc sluší. Nemusíme mít v šatníku vše, co v dané sezóně vymyslí návrháři. Je nádherné vnímat každou sezónu ty stovky různých stylově naprosto odlišných modelů, z kterých si můžeme vybírat. A vybrat si právě oblečení ve svém stylovém typu.

Najít svůj vlastní styl a barevnost je nesmírně obohacující zážitek,
z něhož budete mít radost a užitek celý svůj život.

 

Táňa Havlíčková

www.tanahavlickova.cz

Další články v kategorii

Inspirace Móda a krása
Přidejte se do diskuze
  1. Zdenka napsal:

    Mluvíte mi ze srdce. I když určitě autenticky nepůsobím a hledám se, tak vaše příspěvky říkají opravdu to, na co jsem již v minulosti myslela. Děkuji za ně.

  2. Lucie napsal:

    A já si vždycky na nákupech říkám, jestli by nebylo na čase koupit i něco jiného než béžového či tmavě modrého 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.