Blog / Internetové děti

Jsem poměrně úspěšná žena. Již 22 let vedu vlastní firmu, vymýšlím a realizuji mnoho projektů. Takže si mohu dovolit v 50 letech odpočívat a dělat jen to, co mě baví.

Již nějaký čas jsme s manželem doufali, že nás naše tři děti obdaří vnoučaty. Dlouho to vypadalo, že se snad ani nedočkáme. Přemýšleli jsme i o možnosti vypsání nějaké prémie. A pak ejhle, během 3 let se nám narodili 3 vnoučátka.

Od té doby já koukám jako blázen. Vůbec jsem si nevšimla, jak se svět kolem mě za 25 let z gruntu změnil.

Připadá mi, že tím, že žena porodila, dosáhla něčeho, čeho ještě nikdy žádná jiná před ní. V této moderní době se již nerodí přirozenou cestou. Neboť ta je, jak si babičky jistě vzpomínají, dosti bolestivá. Takže jsem byla hodně trapná s otázkou, proč náš prvorozený vnuk přišel na svět císařským řezem. Dostalo se mi odpovědi, že to přeci maminku už 4 hodiny bolelo tak, že to opravdu nešlo vydržet. Takže ze tří vnoučat máme dva císaře. Asi se z nás stane nóbl rodina.

Ale ty pravé šoky přišly, až když začala vnoučata vyrůstat.

Ve třech měsících se jali našeho miláčka očkovat proti všem dětským nemocem, které si dovedete jen představit. Dobře, říkám si, alespoň ho ušetříme dvoudenních horeček a pupínků. Ale babi, to je velký omyl. Dítě přece onemocní, ale průběh bude prý mírnější. Hned po očkování chudák Honzík má 3 dny čtyřicítky. A to, i když dostal léky proti teplotě předem.

A co výchova? Hlavní zásada zní, dítě se nesmí do ničeho nutit, na všechno si přijde samo. A pro jistotu hned začneme od stravy. Přeci nebudeme vymýšlet, jaké šťávičky a polívečky každý den připravit. To vymysleli chytří lidé v laboratořích a zabalili to do krásně potištěných skleniček. Na štítku se dozvíte, že tato poněkud divně vypadající i chutnající hmota, má veškeré výživné hodnoty, které si dovedete jen představit. Já tomu opravdu věřím, jen mě trochu zaráží 6 měsíční záruční lhůta. Jak toho výrobci dosáhli? A opravdu neudělali někde chybu?

Po takto zdravém obědě přijde večeře. Zajásala jsem a chystala se vařit krupičnou kaši. Naštěstí jsem byla, s mlékem v jedné a dětskou krupičkou v druhé ruce, hned zatavena. Babi, kaše se přece vaří moderně. Ohřeješ v mikrovlnce vodu na 70 stupňů a zaliješ s ní tento prášek ( vypadal příšerně, byl šedý a nevoněl). Koukám jako blázen – vznikla krupicová kaše. Jen je mi tě Honzíčku trochu líto.

Samostatnou kapitolou je nočník. To naši mladí považují přímo za znásilňování a hrubé potlačování osobnosti dítěte. A výsledek? Honzík je opravdu moc spokojené tříleté dítě. Čůrá a kadí do plen s líbezným úsměvem. Ale ten smrad se opravdu dá čím dál tím hůř snášet. Ale ono na to, to dítě, snad přijde samo. Jen babička s dědečkem doufají, že dřív než půjde do školy.

Píšu tento článek, protože to musím už konečně někomu říci. A jak jistě uznáte, mluvit o tom s našimi mladými nemohu. Na to mám svoji rodinu příliš ráda.

Námětů by bylo na celou knihu, ale on by to asi stejně nikdo nečetl. Na internetu je přeci ten pravý svět a pravda. Ale zeptejte se někdy babiček.

Pro maminky, které takové nejsou, přikládám jeden recept.

Mateřídouškový sirup:

Naplňte 3 litrovou sklenici mateřídouškou i s natí. Zalijte dvěma litry převařené vody a nechte 24 hodin macerovat. Přeceďte tekutinu a svařte se dvěma kily cukru nebo medu. Na konec přidejte šťávu z 6 citrónů. Vše naplňte do lahviček.

V zimě, až bude vaše dítě mít rýmu a kašel, dejte mu dvě lžičky sirupu a přečtěte mu nějakou pěknou, českou pohádku. Určitě to pomůže.

Jarka Slepičková

Penzion Vladař

tel. 603 208 847

Další články v kategorii

Rodičovství Těhotenství, porody a mateřství Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze
  1. Hana napsal:

    plne s Vami souhlasim, dnesni moderni maminky, mne nekdy fascinuji co dokazi …..

  2. Radka napsal:

    Považuji se za dnešní moderní maminku, ale přesto mi váš článek mluví z duše. Maminky jsou dnes opravdu velmi různé. 🙂

    S tou mateřídouškou, to se vám to vaří, když v okolí roste. Jezdíme tam k vám na tábory, moc krásný klidný kraj.

  3. Eva P. napsal:

    Tak trošku úsměvné… Jen si dovolím podotknout, že pokud vyrobíte zeleninové nebo masozeleninové pyré, nesolené, protože proč bych maličkému dítěti měla cpát sůl, také nechutná nic moc. Mám možnost srovnání, občas jsem po hotovém jídle od Hami také sáhla, a většinou vařila sama.
    Méně úsměvná už je zmínka o plenkách ve třech letech, to už je opravdu na pováženou a sama nevím, jak bych toto řešila. Mohu jenom přidat další srovnání ze svého života mateřského: dcera byla naučena nenosit plenky mou tchýní, když jí byl rok a třičtvrtě a já byla v nemocnici před a po porodu jejího brášky. Bylo to za cenu mnoha pomočených punčocháčků a koberce a gauče (ty pleny měla pro jistotu, na nočník chodila)… a za cenu toho, že se dokázala v noci počůrávat ještě v šesti letech.
    Syn, u kterého jsem toto už měla ve vlastní režii, projevil velice brzo po nočníku chuť chodit na záchod a plenky byly suché tak často, že jsem je přestala dávat. Nechala jsem to i přes tlaky ze strany rodiny na něm, nenutila jsem ho, okolo nočníku nebyl vůbec žádný stres. Byl v pohodě a neměl žádné pozdější problémy s pomočováním.
    Nevím, v jakém věku přesně jsme tohoto stavu dosáhli, ale naprosto jistě před třetím rokem.

    Kdyby to někdo chtěl vědět kvůli srovnávání výchovných zvyklostí, mým dětem je teď 15 a 17 let a ani já se už nepočítám se svými 46 lety mezi mladice.

  4. Eva P. napsal:

    Ještě dodatek – půlroční záruční doba je pro dětskou výživu nízká nebo vysoká? Když udělám domácí sterilovaný kompot, zeleninový salát nebo marmeládu, bez újmy ho jíme i po delší době, takže mi uniká, jestli jde v článku o ironii nebo ne.

    • Katka K. napsal:

      Ironie.. bohužel.. celý článek je v tom nádechu, že ta mladá maminka je podle babičky úplně nemožná..

      • Eva P. napsal:

        Já s tou babičkou souhlasím v tom, že krmit dítě převážně průmyslově zpracovanou stravou není dobré. Také jsem to s tím nepřeháněla. Není to dobré ani pro dospělé.
        Na druhou stranu, kdybych dala jen na rady své maminky, babičky svých dětí, tak budu děti od čtvrtého měsíce cpát potenciálně alergizující stravou a způsobím jejich předčasné odstavení. Zaplať Pánbůh za knihy prof. Matějčka a za naši osvícenou dětskou lékařku, která mě podpořila v mé snaze, i když moje děti byly v celé poradně nejhubenější a nejméně navlečené :), za což se maminka styděla.
        Vzít si poučení odjinud než z rodiny bývá někdy dobře. Jen to musí člověk pobrat s rozumem a nebýt příliš pohodlný.
        Záměrně se zdržuji komentáře k porodu a císařskému řezu, to je subjektivní věc, kterou nemám právo posuzovat.

  5. Katka K. napsal:

    Tenhle článek se mi vůbec nelíbí,.. Je škoda té „jízlivosti“, která se nese téměř celým článkem.. a je z toho cítit, že snachu (myslím že Honzíkova máma je snachou, ne dcerou..)nemusíte.. Za sebe můžu říci, že i já jsem mladou matkou,.. obě děti jsem rodila normálně, ale kašičky jsem dítěti dávala, protože jsem si v té době myslela, že je to to nejlepší.. (teď už ne, protože kašičky obsahují kravské mléko a to není nic pro lidi).. Stejně tak jsme občas na cestu i koupili skleničku s obědem a věřili, že dítěti neškodíme (nejsou chem. konzervované, ale sterilované) atd..
    Myslím že když se na dítě díváme jako na chudáka, na kterém je pácháno velké a nespravedlivé příkoří, tak že tím mu opravdu nepomůžeme..

  6. Vladka napsal:

    Materidouskovy sirup ok, jinak je clanek smutny. Zbytecna jizlivost a ironie. Myslim, ze dnesni maminky jdou spise jinou cestou, není potřeba paušalizovat. Mam dve deti. Dokonce druhé dite mělo byt rozeno doma, pak z toho byl akutni cisar. Ještě dnes je mi lito, jak me lékařka na porodnim sale odsuzovala, ze dnes ty matky nerodi prirozene. Bylo to necitlive, nemohla jsem mluvit, nemela moznost se hajit a vůbec to bylo neeticke. Tak trosku si rikam, ze ani ta „Honzikova maminka“ nevi, co se o ni tady říká a nemůže se bránit. Nocnik je věc individualni. Je to citliva věc, praktikujeme bezplenkovku ale s laskou a bez nactiutrhani. Od dvou let jsou deti bez plin i v noci. A taky mi tchyne a pratchyne radivala věci – nejdříve byli proti latkovkam, pak proti bezplenkovce atd., mamy si hold nekdy musí ustat svoje.:-) Kazdopadne jim v tom preji hodne sily. A myslim, ze i pani autorka to vlastne myslela dobře.

  7. HankaF. napsal:

    Kamarádky se mi rozrodily 🙂 a naštěstí jsme zdá se my třicátnice z jednoho města rozumné. žádný takový případ ze svého blízkého okolí neznám. popisovaný styl výchovy mi přijde divný. Za každou cenu hodili rodiče stranou lety prověřené rady, chtějí vše dělat jinak, ale ono jak víme nové neznamená vždy lepší.

  8. renata napsal:

    Aaaa paní autorka je tchýně, kterou bych nechtěla ani za nic. Upozorňuji, že jídla vařím i několikrát denně čerstvá, naše děti jsou odplenkované před rokem a půl, očkování nemáme ani to povinné atd…, takže se mnou by možná paní Slepičková v mnohém souhlasila, ale já bych se s takovou babu jízlivou, nepříjemnou, chytračkou nejchytřejší stýkat nechtěla…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.