Blog / Dneska jsem sama sebou

Dneska jsem sama sebou…ne že bych se nesnažila zavolat všem možným kamarádkám (a zaplácnout tento jedinečný moment mého tady a teď něčím zcela logickým, příjemným a zvenčí), ale žádná z nich najednou nemůže a já zůstala ve svém prostoru sama.

Není to takové to sama, kdy se cítíte, že jste zůstala jediná na světě a že Vás nikdo nemá rád. Je to takové to sama, kdy jste se sebou a máte prostor pro pozornost věnovanou sama Sobě.

Před chvílí jsem si dovolila utéct od vybalování krabic ze stěhování a šla si oholit nohy. Řekly byste si možná – má práci, měla by vybalovat, aby to tam měla konečně hotové (to jsem si před chvílí říkala i já), ale pak mi najednou v rámci mého duševního zdraví zablikala někde vzadu kontrolka a nějaký hlas uvnitř mi řekl – dej si pauzu.

Zklidni se a udělej něco pro sebe

Cokoli, při čem se prostě budeš cítit líp. A najednou jsem si uvědomila, že jsem si nevěnovala pozornost už pěkně dlouho. Že je mi úplně jedno, že jsem zaprášená, unavená, s kruhy pod očima a neoholenýma nohama. Tak mě napadlo, že to, co teď pro sebe můžu udělat, je sednout si a udělat nějakou „blbost“, která mne zase vrátí zpátky mezi lidi.

A je to tu – popadla jsem strojek, zalezla si do nejzazšího koutu našeho nového neuklizeného bytu a jedu. A jak jsem tak využila tento zcela jedinečný moment bytí sama se sebou, najednou jako bych otevřela dveře nějakému vnitřnímu toku informací, který mi začal „sypat“ zprávy z mého nitra.

Vzpomněla jsem si, jak je fajn říkat si podporující afirmace, které se mi najednou valily do hlavy a do úst a úplně mi změnily náladu, vzpomněla jsem si na skvělý film, který už dlouho odkládám a najednou jsem se viděla očima své vnitřní mámy – někoho, kdo mě má rád a komu záleží na tom, aby mi bylo dobře a kdo se na mě dívá a říká – pojď ke mně, já Tě obejmu, jsem tady pro Tebe, u mě vždycky najdeš otevřenou náruč, já se o tebe postarám, jsi v bezpečí a milovaná….

Tak pro tenhle pocit jsem si šla přes odklánění pozornosti k telefonům kamarádkám, přes hledání nejjednodušších úkonů, pro to, abych si otevřela prostor uvnitř a konečně po dlouhé době dala šanci svojí vnitřní mámě mě, která mě nesoudí a bezmezně miluje takovou, jaká jsem! A která dá pozor, aby o mě bylo správně postaráno, vždyť stačí jen naslouchat….

Doporučuji Vám všem, dejte si prostor, sedněte si a podívejte se na sebe očima milující mámy, které záleží na tom, aby Vám bylo dobře. Co byste udělaly? Jděte do toho a užijte si to!

S láskou Lucie

PhDr. Lucie Lebdušková
*klinická psycholožka*
*psychoterapeutka a **hypnoterapeutka*
*lektorka systemických rodinných konstelací*

www.systemickekonstelace.com

Další články v kategorii

Sebeláska Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.