Blog / Co nás ve škole neučili

Jak se tak protloukám světem žen, ve svém novém, čerstvě proměněném pohledu na ženství, začínám objevovat roviny, které jsem dříve neviděla. Jednou z nich je rovina vědění, čili určitá vzdělanost. Mám na mysli vzdělanost v tom, kým jako ženy jsme a co to vlastně obnáší.

Dnes jsem se setkala s jednou kamarádkou, která je ještě o několik let starší než já a když jsme si povídaly o tom, co je nového, nemohla jsem nezmínit své nové objevy o své cykličnosti, přidala jsem trochu teorie o fázích menstruačního cyklu a vrcholem k tomu byl drobný tip, jak na menstruační bolesti (jde o radu z filmu Můj soukromý měsíc, která leckomu může připadat drobátko odvážná).

Kamarádka na mne koukala jako bych právě přiletěla z nějaké velmi vzdálené planety, měla na hlavě minimálně čtyři zelená tykadla a mluvila nějakou podivnou řečí. V tu chvíli jsem si uvědomila, že my ženy jedenadvacátého století žijící v „civilizovaných zemích“ máme jednu obrovskou nevýhodu. Do života jsme sice dostaly ženské tělo se všemi jeho měnícími se tvary a funkcemi, nikdo nám však k němu nedal návod. No a když člověk neví, nemá zdroje informací a prostor, kde by je následně sdílel, pak může mít pocit, že celé to ženské martýrium je vlastně za trest. Přála bych si Vám vidět překvapení a zároveň jistou úlevu v jejích očích, když jsem jí popisovala, jaké to kdysi bývalo (a někde daleko u přírodních národů možná stále ještě je), když se ženy během své menstruace scházely v červených stanech a mohly být v tichém rozjímání se sebou a druhými menstruujícími ženami a když že názor byl respektován jako názor někoho, kdo je hluboce napojen na intuici a moudré vědění, o němž nebylo pochyb. Všimla jsem si takové malinkaté jiskřičky v jejích očích, která mi napovídala, jak by se i ona někde hluboko uvnitř ráda napojila na svou přirozenost, znovu objevila své dary a začala si je užívat ve svůj prospěch i prospěch druhých.

Tahle situace mi dala jednu velikou odpověď a zároveň jedno velké poselství. Mám pocit, že tím, že tohle nějak vím, se mi úplně změnil život. Jako bych vyšplhala na vyšší palouček, odkud je úplně nový rozhled. Už nemůžu být stejná, už nemůžu jen sedět a poslouchat řeči o tom, jak je menstruace hrozná a jak se musí přetrpět. Vím, že jsem jedna z těch, které se začaly pohybovat a vlně svého cyklu a rozhodla jsem se rozšiřovat naše řady, co jen to půjde. Že to zní bláhově? To je možné, ale myslím si, že čím víc žen pochopí sebe samu, tím lépe se nám tady spolu bude žít. Co říkáte? Jdete do toho se mnou? 😉

PhDr. Lucie Lebdušková
klinická psycholožka
psychoterapie
hypnoterapie
systemické rodinné konstelace

Další články v kategorii

Menstruace a měsíční cyklus
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.