Blog / Co nás ve škole neučili: JAK POMÁHAT, ANEB PROČ TZV. „DOBRÉ RADY“ NEFUNGUJÍ

Už jsi někdy slyšela větu: „Měla bys….“, „No já, na tvém místě,….“, atd.?

Jaký při tom zažíváš pocit?

PROČ NERADIT?

Možná proto:

  • že se budete se méně hádat. Mnoho hádek vzniká proto, že druhým lidem vnucujeme náš názor. Proto, že si myslíme, že my víme, co je pro něj nejlepší.
  • že když poradíte a dopadne to dobře, druhý člověk se na vás stává závislým – a ne vždy budete mít v zásobě „dobrou radu“. Když radíte, přebíráte zodpovědnost za druhé.
  • že když poradíte a nedopadne to dobře, kdo bude obviněn? Zkus hádat.

A PROČ TEDY „DOBRÉ RADY“ NEFUNGUJÍ? OBZVLÁŠTĚ TY NEVYŽÁDANÉ?

1. Nejsme na místě našeho kamaráda, kamarádky.

Ani nemůžeme být. Narodil se jinde. Má jiné rodiče. Jiné geny. Jiné znalosti. Jiné zkušenosti. Jiné možnosti. Jiné dovednosti…

2. Nemáme k dispozici všechny informace.

Z mnoha důvodů. Ani nemůžeme mít všechny informace. I kdybychom chtěli. To co nám ten člověk neřekne, prostě nemůžeme vědět. A to, co nám řekne, je jen jeho vlastní pohled na realitu

3. Nevíme, co všechno ten člověk už vyzkoušel, co mu funguje a co ne.

4. Co je pro jednoho medem, pro druhého jedem.

JAK TEDY POMÁHAT A PŘITOM NERADIT?

Znáte to. Sedíte s kamarádem nebo kamarádkou v hospůdce (pro zjednodušení budu dále používat jako kamaráda/kamarádku písmenko B). B si začne stěžovat (na manžela, práci, děti)…Sotva začne, přispěcháte se svým příběhem („jo to znám, to se mi včera stalo taky“ a už povídáte vy), hodnocením (je to blbec) anebo „dobrou radou“ („vykašli se na něj“, „musíš být přísnější“….). Asi dobře nebo méně dobře pokecáme…ale pomůžeme?

Pomoc velkým P je v tom, dát druhému prostor, aby řešení na svou situaci našel on. PROTOŽE JEN TEN U KOHO „PROBLÉM“ VZNIKL U TOHO SE NACHÁZÍ ŘEŠENÍ. Jen ten má všechny informace a zdroje k řešení.

Mně se nejvíce osvědčilo, když jsem se naučila NASLOUCHAT A PTÁT SE. Tak pomáháme druhému člověku uvolnit se, uspořádat si myšlenky a pomoci mu hledat JEHO VLASTNÍ ŘEŠENÍ.

Naslouchání a otázky jsou fajn nástrojem pomoci. Ale ne každý tyto nástroje umí používat. Ze školy máme totiž zažito, že na každou otázku musíme znát odpověď a úspěšně to aplikujeme do života. Kdo rychleji odpoví , vyhraje. Ve škole možná, ne ve vztazích.

Pojďme se podívat co se děje v našich hlavách, když nám druhý něco povídá:

  • analyzujeme situaci z našeho pohledu a máme tendenci tyhle názory hned ventilovat (máme tendence skákat do řeči)
  • přemýšlíme, co na to řekneme, abychom se ukázali, že taky máme názor – stejný, v horším případě opačný (protože pak se zpravidla pohádáme)
  • tím jak přemýšlíme o situaci jen z našeho pohledu, slyšíme jen to, co nám do našeho výkladu skutečnosti zapadá
  • mozek vytváří spojení s našimi zkušenostmi a odvádí pozornost k našim podobným zážitkům, o kterých se nám chce mluvit
  • někdy spěcháme, zlehčujeme, zabýváme se něčím jiným, nedáváme pozor, takže nám část slov uniká….

JAK MŮŽETE PRACOVAT NA SOBĚ A JAK NASLOUCHÁNÍ TRÉNOVAT?

Můžete vyzkoušet něco z těchto tipů:

  • pozorně poslouchejte a jen dávejte najevo zájem – přikyvováním, očním kontaktem a mimikou odpovídající situaci. (pro někoho může být už jen MLČENÍ velice inspirujícím osobním zážitkem J)
  • můžete projevit empatii slovy: „vidím na tobě, že jsi z toho smutný“, „mám pocit, že nejsi zrovna nadšený“, „cítím, že máš radost“.
  • pomůžou otázky: Můžu ti nějak pomoci já osobně? Co už jsi vyzkoušel/a? Kdo by ti mohl pomoci? Už jsi někdy podobnou situaci řešil/a? Co tenkrát pomohlo? Co tě napadá, co by se mohlo zkusit? Která z těch možností ti připadá nejpravděpodobnější? Zkusíš to?
  • můžete na závěr kamarádce/kamarádovi pomoci shrnout, na co si přišel/přišla v průběhu rozhovoru a zeptat se, jak se cítí a připomenout, že tu budete pro ni/pro něj.
  • když už z vás fakt doluje radu, názor…pak klidně a z rozvahou svůj názor řekněte, ale velice opatrně se slovy: „je to moje zkušenost, můj názor, můj pohled na věc, můj návrh nebo doporučení, můžeš to vyzkoušet,atd.)

Ze začátku, pokud v tomto nejste trénovaní, vám to bude možná připadat trochu krkolomné. Z vlastní zkušenosti vím, že to může být těžké. Všechno je však těžké, dokud se to nestane lehkým. A trénováním se stáváte mistry.

Příjemnou odměnou je, že zažijete z rozhovoru úplně jiný pocit a vaše kamarádka, kamarád taky. A budete skutečně pomáhat.

Hanka Fialová

Další články v kategorii

Inspirace
Přidejte se do diskuze
  1. Karla napsal:

    Tak to je naprosto přesně popsána činnost myšlenek,když se někdo svěřuje s problémem.Jako kdybych se slyšela,včetně skákání do řeči.Postup trénování naslouchání je skvělý,jasný a pochopitelný.Děkuji,děkuji,začínám trénovat . 🙂

    • Hanka Fialová napsal:

      Karlo, děkuji za komentář. Přeji Vám mnoho úspěchů při trénování naslouchání a budu ráda, když se podělíte o zkušenosti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.