Blog / Ženy ženám: Co mi projekt vzal a naopak dal?

Vždycky jsem byla holka, která měla raději kluky než holky. Kluci nedrbali všechny a všechno, nebavili se o „blbostech“ jako je kosmetika, líčení, neřešili, jestli si zajít na pedikůru nebo si raději koupit to nové skvělé tričko z výprodeje…

Bylo to tím, že sama jsem takový kluk byla. Očekávalo se, že se narodí kluk, ale narodila se malá Janička… Od té doby mi všichni kolem dávali dost najevo, že chtěli kluka. Tak jsem dospěla k názoru, že být kluk je lepší než být „jen“ holka, a tak jsem se podle toho začala chovat… Co? Šatičky? Ne fůůj, radši džíny a triko!

Spring blooming cherry flowers branch

V mém okolí jsem měla za kamarády samé kluky a cítila jsem se s nimi „cool“, cítila jsem s nimi něco víc, než když jsem byla sama a ještě k tomu holka…

Takhle to šlo celý můj život… Ale cítila jsem, že vnitřní žena volá o pomoc… Postupem času čím dál tím víc. Snažila jsem se ale ten hlásek vůbec neposlouchat, protože přece nebudu trapná ženská…

Ovšem jednoho dne si takhle sednu k počítači a „čistě náhodou“ jsem narazila na Alici a její projekt Ženy ženám. Přistupovala jsem k tomu samozřejmě dost odměřeně. „Ježiš, to bude babinec! To budou trapné kecy!“ Ale zároveň mě tam něco strašlivě táhlo. Utlačovaná vnitřní žena posbírala zbytky sil a donutila mě, abych vložila své jméno a e-mail…

Následovalo jedno video, druhé třetí… Dychtivě jsem se těšila na čtvrté, které ještě nebylo spuštěné. A nemohla jsem se ho dočkat. Ptala jsem se sama sebe, co se to se mnou děje? Já se těším na další video o ženských tématech?

Kupodivu mi to nepřišlo vůbec trapné. Spíše se mi to začínalo líbit čím dál tím víc. Moje vnitřní žena vrněla blahem. A já pomalu s ní. 🙂

Od té doby uběhlo již mnoho dní, měsíců… Jsou to asi dva roky. Od té doby jsem shlédla všechny videa o ženských tématech, přečetla nepřeberné množství článků, investovala do programů, které Ženy ženám nabízí. Posledně jsem byla na Ženy ženám živě. Páni, to byl mazec! Kdyby mi někdo před dvěma roky řekl, že budu nadšená ve společnosti 400 žen, vysmála bych se mu. Dnes jsem za to vděčná.

Takže, abych to shrnula.

Co mi projekt Ženy ženám vzal?

  • Chlapi mě přestali brát za jejich „klučíčího“ kamaráda, ale začali mě brát jako ženu.  Začala jsem se jim dokonce líbit. Sice si už se mnou nepopovídali jako „chlap s chlapem“, ale zjistila jsem, že jim to zase tak moc nevadí.

  • Ženy ženám mi z hlavy vybilo přesvědčení, že být ženou je špatné, trapné a ubohé. Že projevit svou zranitelnost a někomu se plně odevzdat je absolutně nepřípustné.

Co mi tento projekt naopak dal?

  • Začala jsem odlupovat ze sebe nánosy bláta z mužského světa a objevovat v sobě skutečnou ženu. Jsem vděčná za to, že jsem žena.

  • Svou ženskost si užívám a jsem vděčná za všechny dary svého menstruačního cyklu, o kterých jsem ani netušila, že je mám. Jak bych taky mohla, když jsem menstruaci pokládala za něco špatného a nečistého.

  • Přišlo zjištění, že nosit šaty, alespoň občas, je naprosto v pořádku a že se navíc v nich cítím úžasně a smyslně žensky.

  • Uvědomila jsem si, že sedánky s muži sice mám ráda, ale raději bych se stýkala se ženami. A tak nyní pravidelně chodím na ženské dýchánky a užívám si tu kouzelnou atmosféru, kterou lze zažít jen v čistě ženském kolektivu.

Tímto bych chtěla Alici a ostatním ženám z tohoto projektu poděkovat a sdělit vám, že to, co děláte, skutečně smysl má. Podílíte se na transformaci několika tisíců žen po celé České a Slovenské republice a za to máte můj obdiv a velké díky!


Kouč Jana Czerneková

Více článků najdete zde: www.koucpromlade.cz

Najdete mě také na Facebooku: www.facebook.com/koucpromlade

Další články v kategorii

Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.