Život jako hravý milenec. Kdo by ho nemiloval?

Život jako hravý milenec. Kdo by ho nemiloval?

Před chvílí jsem z rádia zaslechla píseň, která mi přišla jako ideální úvod tohoto článku: Tancuj, i když to bolí.

Je to krásný symbol toho, o čem chci psát. Dokonalý symbol života. Pravda, znám ještě dokonalejší, který jsem před mnoha a mnoha lety vtělila do básně Svět. Však si přečtete úryvek z ní. Není krásné vnímat život jako hravého milence?

A spirála života se točí dál
a tiskne Tě a svazuje řetězy železného zákona
a zraňuje a konejší a laská a rozpaluje
jako ten nejvěrnější milenec ponořený do svádivé hry.
Zdráháš se, a přece Tě kousek po kousku odhaluje,
Tvou krásu i Tvé chyby.
I to nejcitlivější, nejzranitelnější místo…
a Ty je s důvěrou svěříš do jeho rukou.

Kdysi dávno jsem měla na život pifku. Nevím, jestli to znáte. Ten pocit, že tady vlastně nechcete být. Že svět je prapodivné místo, kde není možné žít šťastně a svobodně. Po svém. Od školky Vás neustále do něčeho nutí a Vy se přizpůsobujete.

Jez maso! Nejez maso! Studuj líp! Studuješ příliš dobře! Vydělávej peníze! Musíš mít tamto! Kup si oneto! Když se vdáte, mnoho žen se ocitne v soukolí práce, domov, děti a manžel. Rozčtvrtit se je málo, aby člověk dostál všem těm tlakům. Často protichůdným….

Život jako hravý milenec. Kdo by ho nemiloval?

O tom, že všude kolem sebe vidíme zprávy, kolik je na světě utrpení a problémů, a jak to s lidstvem prý jde vlastně z kopce a jak je prý ta dnešní doba takříkajíc na pytel, ani nemluvím…

Zcvoknout se z toho všeho ale není řešení

Ani pořídit si z toho všeho nějaké onemocnění, abychom z toho koloběhu unikly. Konečně klid. Někde daleko od všech těch povinností. To ostatní teď skáčou kolem mě…

Jestli jste teď ve fázi, že máte dojem, že život není možné milovat, na chvíli se zastavte. Možné to je. Vždyť je to jako s oním milencem. To, že Vás zrovna v návalu vášně bolestivěji stiskne, nebo že Vám zrovna škádlivě odmítá dát polibek, po kterém tak toužíte (a třeba si ho vizualizujete, tak jak jste se o tom učily v zákonech Přitažlivosti) neznamená, že to máte zabalit a jít si hledat nějakého jiného! To by byla velká chyba!

Co tedy máte dělat?

  • Chce to prohlédnout tu hru, kterou s námi život hraje
  • Chce to učit se důvěřovat mu

Když ten náš život není zrovna procházka růžovým sadem a ten náš symbolický milenec nám zrovna nesnáší modré z nebe, není snadné důvěřovat. Trvalo mi velmi dlouho se mu otevřít. Pak jsem zjistila, že to, co jsem považovala za otevření se životu, bylo jen pouhé pootevření.

Že mohu jít ještě mnohem hlouběji. Tam, kde se skrývaly nejrůznější bolesti, které jsem svému symbolickému milenci vyčítala.

Vztah se životem je jako každý jiný vztah.

Aby mohl vzkvétat (a dávat své plody), je potřeba být mu otevřený. Věnovat se mu. Očišťovat ho od všeho, co ho dusí. Co v nás vyvolává pochyby a touhu z něj vycouvat. Milenec život ale na rozdíl od jakéhokoliv muže vždy bezpodmínečně stojí při nás.

Život jako hravý milenec. Kdo by ho nemiloval?

Nemá žádné své vlastní touhy a strachy, kterým ho ve snaze ho chránit zásobuje jeho vlastní Ego. Jde mu jen a jen o naše štěstí! Ale to bezpodmínečné! Zbavuje nás všeho, co ve skutečnosti nepotřebujeme. Ukazuje nám, že veškeré naše strachy jsou ve skutečnosti jen strachy z chimér a bubáků. Osvobozuje nás.

Ten, kdo někdy takovou lásku zažil ví, jak je zatraceně náročná. Ale ten, kdo díky tomu někdy zažil alespoň lehký závan bezpodmínečné svobody a štěstí, ví, že to všechno stojí za to! A s čím dál větší  odvahou a důvěrou je ochotný se nechat životem vést tam, kde se bude cítit dobře. Krůček za krůčkem.

Jak taková cesta může vypadat?

Ve své knížce Žít je umění milovat (a to teď a tady!) jsem symbolicky popsala cestu, jak jsem ji během uplynulých 20 let poznala já sama. Každý má tu svou, ale základní body nejspíš zůstávají stejné. Ostatně k symbolickým textům, které jsem před 20 lety napsala, a které jsem do té knížky také zahrnula, se vracím znovu a znovu právě pro jejich podivuhodnou nadčasovost a sílu.

  • Je potřeba se postupně učit vnímat symboliku našich životních příběhů. Já to kdysi dělala skrze tarotové karty. Ukázalo se, že psaní (deníku, básní) je také velmi terapeutické. Deníky mi pomáhaly ujasňovat si myšlenky, básně šly ještě hlouběji. Za myšlenky. Radily mi.
  • Je potřeba postupně se učit vnímat smysl utrpení, které zažíváme. Učit se, že nejsme oběť osudu a zlých lidí, a že nemusíme vystresovaně se životem bojovat. Protože jen vnitřní klid má moc něco doopravdy změnit.
  • Je potřeba postupně prohlédnout, že valná většina našich snů jsou jen barevné bubliny, které nenaplní naši nejvnitřnější touhu. Naopak ji pomalu zamlžují a ubíjí.
  • Je potřeba se postupně naučit důvěřovat životu. Ale o tom již byla řeč. Důvěru získáváme krůček za krůčkem právě s tím, jak čím dál víc rozumíme symbolice života a díky tomu se čím dál méně bráníme utrpení a čím dál méně toužíme, aby se svět točil podle našich dětinských tužeb a představ.

Život jako hravý milenec. Kdo by ho nemiloval?

  • Je potřeba se rozhodnout! Co od života chceš? Tento okamžik jednou přijde. Bohužel to obvykle bývá okamžik, kdy se cítíme na dně. Kdy pochopíme, že jistoty, na kterých jsme stavěly svůj život, jsou chatrné. Kdy cítíme, že musíme udělat změnu, ale máme strach. V té chvíli ale již máme také dostatek důvěry, abychom to rozhodnutí udělaly.
  • Když se rozhodneme, je potřeba najít průvodce, který nás povede prostorem, který neznáme. Najít lidského průvodce, na kterého je možné se spolehnout, je velký dar. Je potřeba být velmi opatrný, abychom neskočily z bahna svých minulých potíží, do kaluže ještě hlubších. Spirituální vazby jsou velmi mocné. Najít tu svou vnitřní GPS, která nás vyvede z té džungle, ve které jsme se ocitly, je ještě větší dar.
  • Je potřeba naučit tu naši vnitřní GPS pracovat! Mám pro Vás špatnou zprávu. Bez bdělosti to fakt nejde! Příliš často jsme pohlceni vlastními myšlenkami, že ani nevnímáme, kam jsme daly klíče, co nám kdo řekl, nebo že na cestě leží balvan. Jak se chcete orientovat ve světě očím neviditelném, když se nedokážete orientovat ani v tom hmatatelném??
  • Je potřeba proniknout skrz paradox. Přestat se ohánět logikou. Přestat hodnotit a dělit vše na dobré a špatné. To jediné, co má tam v hlubinách smysl, je neduální vnímání. Bez toho to nepůjde už tuplem :-)
  • Je potřeba postavit se tváří v tvář přízrakům minulosti. Vybaveni důvěrou, vnitřní GPS a schopností nehodnotit, ale brát věci tak, jak jsou (a jak byly), můžeme s naší minulostí konečně opravdu radikálně zatočit. Cokoliv jsme zkoušely předtím bylo jen takové kočkování a omývání starých nátěrů. Je čas se těch nátěrů zbavit úplně a objevit to, co se skrývá pod nimi!
  • A pak, možná někdy, se probudíme z toho trýznivého snu. Všechny víme, co je tam na konci oné milenecké hry :-) Není to zrovna snadná cesta. Člověk se možná i pořádně zapotí. Ale čím to je, že s milencem (a tím nejúžasnějším milencem je samozřejmě náš vlastní muž, kterého jsme si z lásky zvolily) nám to nevadí?? :-)

Ano, přiznávám. Životní bolesti jsou někdy velmi silné. Sama to znám.

Ale symbolika je ještě silnější! Má moc převrátit způsob našeho vnímání. To, co nás trápilo, nás vhodným úhlem pohledu dokáže dokonce i rozesmát. Na tom je postaven humor.

K tomu, abychom dokázaly zvládnou životní umění milovat, potřebujeme také jen převrátit způsob našeho vnímání. Symbolika je ten první krok. Naučit se pracovat s vlastní myslí je pak ten další. Někdy to jde hůř. Jindy zase lépe.

Každý okamžik, kdy člověk na chvíli prohlédne, jak se věci opravdu mají, je jako taková perla, která nás láká dál na cestu.  Taková útěcha, když člověk zrovna nevidí zaslepený svým strachem a tužbami. Zkušenost, které se může chytnout, když má dojem, že se topí.

Za to absolutní nepodmíněné štěstí, byť jen kratičké, to rozhodně stojí! Za to prohlédnutí onoho trýznivého snu, za tu možnost užívat si život opravdu svobodně a s radostí a za tu možnost tu svobodu a radost sdílet s druhými a šířit ji dál! Jinak se totiž světem šíří dál jen utrpení. I jen kratičké momenty tohoto uvědomění jsou cenné jako ty perly! Jak cenné je pak dojít cíle??

 Život jako hravý milenec. Kdo by ho nemiloval?

Zuzana Skotáková

Autorka blogu Žít je umění. Již Vás někdy nějaký blog zavedl pod povrch každodenního života?
Autorka elektronické knihy Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty). Takové knihy se ještě nepíší, ale číst by se už měly!
Autorka online měsíčního minikurzu (zdarma) Mimoňská cesta. 11,5 dílná cesta o tom, jak si život opravdu užít, ale způsobem, jaký většinu lidí ani nenapadne! Prostě mimoňsky :-)
Autorka ebooku (zdarma) TRÁPENÍ MŮŽE BÝT DAR! Znáte smysl Vašeho trápení a jak z něj ven?
Autorka e-magazínu Aves, PDF měsíčníku ZDARMA. Co měsíc, to téma (láska, motivace, změna apod.). Píše sám život.

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře
  1. all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.