Blog / Zázrak jménem pasivní naslouchání

Po vyčerpávajících hodinách cestování jsme byli konečně v cíli naší rodinné zahraniční dovolené. Jaké však bylo překvapení nás všech, když nikde nebyl k nalezení jeden z kufrů. Dcera si doma nechala kufřík s oblečením, deníčky, knihami, osobními věcmi i její hygienou. Proběhla chvíle plná emocí všech zúčastněných. Zklamání, překvapení, vztek, bezmoc, smutek… První střet s realitou jsme poměrně ustáli a vyrazili jsme na večeři. Tam přišla druhá vlna emocí naší dcery.

Seděly jsme naproti sobě u stolu a ona začala vyjmenovávat všechny hrůzy a strasti dne, přičemž vyvrcholením bylo zjištění, že jede na dovolenou bez věcí. Zvolila jsem strategii pasivního naslouchání.

Navnímala jsem ji, byla jsem v tu chvíli plně přítomná a jen pro ni. Kývala jsem, naslouchala jí, ale nic jsem neodpovídala. Do její řeči občas vstoupila babička, která volila jiné strategie. Uklidňování, utěšování, ukazování pozitiv na celé situaci a přicházela s možnostmi řešení. Bylo evidentní, že žádná z těchto strategií nepomáhá. Dceru to vždy více rozrušilo, rázně babičku zarazila a pokračovala ve výčtu jejích dnešních pocitů a krizí.

šťastná máma a dcera

Toto trvalo asi deset minut. Občas jsem se musela mírně kousnout do jazyka, abych nepromluvila a jen naslouchala. Dcera ale vše během této chvíle vypověděla a uklidnila se. Ode mne bylo potřeba zůstat úplně v klidu a mít dostatek trpělivosti a času. Bývala by z toho mohla být také nepříjemná scénka a případně i vzájemná hádka, obviňování apod.

Celý zbytek dovolené jsme zvládli i bez věcí, improvizovali jsme. A dceru to bavilo, protože si dle jejích slov zkoušela, jak žijí přírodní národy, které nemají tolik věcí. K tomu jsme tedy měli daleko, protože nám všem moderních vymožeností stále zůstalo hodně.

Pasivní naslouchání považuji za největší komunikační zázrak. Být plně přítomní s druhou osobou, nesklouznout k hodnocení, radám, vnitřní pasivitě, ignoraci, zaměření na sebe a své procesy apod.

Pasivní naslouchání totiž není vůbec jednoduché. Představuji si moudrou starou babičku, která tiše sedí a když si za ní někdo přijde promluvit, jen kývne hlavou, mírně a laskavě se usmívá, posílá vlny lásky, celého tě oblaží. Ty pak cítíš její přijetí, že můžeš být takový, jaký jsi. Že tě někdo vnímá. Že jsi milovaný. Můžeš plně projevit své emoce, nálady, frustrace, radosti. A ona ví… Je ta, která již hodně prožila a umí být a nechat být.

Pojďme více mlčet a vnímat mimo slova.

Jak moc bychom si my rodiče ušetřili práci, nervy, starosti, energii, když bychom s našimi dětmi mluvili mnohem méně. A dokonce mám pocit, že čím jsou děti starší, tím více my rodiče máme mlčet.

Připadá vám to jednoduché, primitivní nebo možná také neúčinné?

Vyzkoušejte si to.

Dejte si den, kdy budete vědomě mnohem méně mluvit a více naslouchat a vnímat toho druhého. Směrem ke svým dětem nebo také k partnerovi. Pak mi napište, jak se vám to dařilo. Já budu dál trénovat, protože vím, že jako pro extroverta je to pro mě velká výzva.

šťastná máma a dcera

Pasivní naslouchání je společně s dalšími efektivními metodami součástí Výchovy bez poražených.

Výchova bez poražených – P.E.T. má za sebou 50 let historie. Metoda, kterou vytvořil Dr. Thomas Gordon je kulturně univerzální – v Evropě, USA, Jižní Americe, Ásii, Africe i Austrálii kurzy prošlo více jak 1 milion rodičů. Mezi základní principy patří rozpoznat, v jaké situaci se s dítětem nacházíme s ohledem na naše i jeho potřeby. Vhodné způsoby komunikace se pak na kurzu učí a trénují.

Nenabízí se situační řešení a rady „…co dělat když?“. Řešení situace vychází z konkrétních potřeb a životních hodnot rodiče a dítěte.

Nyní můžete do celého kurzu Výchovy bez poražených vstoupit.

Lektory a jejich termíny najdete ZDE >>>

Lucie Harnošová

www.kontaktnirodicovstvi.cz
www.lucieharnosova.cz

Další články v kategorii

Inspirace Rodičovství Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.