Blog / Všechno má svůj čas

Kolikrát v životě si přejeme něco teď hned. Chceme, aby teď hned jsme měli to, nebo ono. Pokud nám to finanční možnosti dovolí, můžete si hned koupit nový kabát, telefon nebo třeba auto.

Ale jsou v životě věci, které neuspěcháme a nejdou zařídit teď hned. A je to dobře, protože kdyby to šlo, bylo to jen k naší škodě. Většina dětí si přeje už být dospělá. Nejedno dítě vysloví přání, že se těší na dospělost, protože se bude moct dlouho do noci koukat na televizi a dělat věci, které jim dospělí jinak zakazují.

 

Štěstí je v přítomnosti

Je dobře, že některé věci nejde urychlit, protože výsledek by nebyl takový, jaký bychom si přáli. Jako to malé dítě, kdyby večer usínalo jako pětileté a probudilo by se jako dvacetileté. Zkušenosti a moudrost z těch zameškaných let by mu chyběly a v dospělém světě by těžko uspělo.

Spokojené dítě

Je to jako v přírodě, z žádného semínka nenaroste do druhého dne velký strom.

Trpělivost je vlastnost, které je hodně důležitá, bez ní bychom těžko něčeho dosáhli.

 

Pečení skvěle demonstruje to, proč je důležité věci neuspěchat

Představte si, že chcete péci třeba bábovku. Musíte vzít nejprve vajíčka, cukr, máslo…Kdybyste vše do mísy házely, jak se vám to zrovna hodí a v rámci úspory času třeba nevyšlehali sníh, výsledek by patrně nebyl valný, v horším případě by se to, co jste upekli nedalo jíst.

Na začátku však nikde nebylo napsáno, že se vám ta bábovka nepovede. Vlastní netrpělivostí tak můžeme odhodit šanci upéci skvělou bábovku. Stejně tak, jako zbrklostí můžeme odhodit třeba právě skvělou šanci splnit si svůj sen.

 

Někdy to, co si přejeme, není pro nás to pravé

Mnozí si přejeme povýšení v práci, nebo třeba to abychom zbohatli prodejem našeho výrobku. Často jsme omezeni svojí vlastní hlavou a ani netušíme o možnostech, které nám může život dát a ke kterým se dostaneme jedině tak, že si projdeme nějakým zdánlivým neúspěchem.

šťastné dítě

 

Dětská přání jsou skvělým příkladem, proč je dobré, když se někdy sny nevyplní

Rodičovství mě mnohé naučilo a pomohlo mi uvědomit si mnoho věcí. Jedním z těch věcí je to, když děti chodí po hračkářství a říkají, co by si přály od Ježíška, my s manželem jsme v tu chvíli ona vyšší moc, která rozhodne, jestli jejich přání vyplníme.

Někdy se stane, že se jim líbí hloupost, u které dopředu víme, jak to dopadne, kdyby ji dostaly. Víme, že by je brzy omrzela a dáme jim místo toho něco jiného, nějakou jinou hračku, o jejíž existenci ještě nemají tušení, chceme je prostě překvapit něčím, o čem bezpečně víme, že jim udělá větší radost a bude to mít větší užitek.

Někdy, když si děti přejí něco tak usilovně, že o tom mluví každý den a nepřipouští si představu, že by jim to Ježíšek nepřinesl, tak jim věc koupíme. Jen a jen z toho důvodu že to bylo jejich velké přání, my víme že tak nadšené z věci za pár dní nebudou, ale chceme jim splnit přání. Protože Ježíšek přece plní přání, a tak se mnohdy stane, že i přes radost při rozbalení, si už druhý den s hračkou nehrají a dají přednost té, kterou neměly napsanou na seznamu.

 

Někdy třeba ještě ani není čas, aby se nám sen vyplnil

Musíme se ještě něco naučit, něco dozvědět nebo s někým seznámit a teprve potom se nám přání vyplní. Jako to jako dítě, které si v pěti letech přeje hračku pro desetileté. My rodiče víme, že teď prostě není ten nejvhodnější čas tohle přání splnit, protože si s ní nebude umět hrát. Za pár let však už bude připravené.

Je to i poučení pro nás, abychom věci nechali plynout a nebrali vše jako nepřízeň osudu. Možná je to tím, že pro nás má život přichystané něco lepšího, nebo ještě nepřišel ten správný čas.

 

ženy ženámJana Burešová
http://janaburesova.cz/

Další články v kategorii

Inspirace Rodičovství Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.