Návrat do lůna

Našim dětem vytváříme domov – stejně jako ho jednou pro nás vytvořili naši rodiče a my jsme v něm vyrostli.

Domov dětem vytváříme VŠÍM: tím, jací jsme, čím pro děti jsme, co s nimi děláme, kudy s nimi chodíme, co jim dovolíme, co jim ukazujeme, co s nimi prožíváme – a také tím, jací nejsme, čím pro děti nejsme, co s nimi neděláme, kudy s nimi nechodíme, co jim nedovolíme, co jim neukazujeme, co s nimi neprožíváme.

 

Vyslechla jsem na zastávce rozhovor dvou maminek.

Jedna vyprávěla o tom, jak psala se svou dcerou v první třídě úkoly hodně pozdě odpoledne a dcera měla do diagramu napsat asi deset vět o tom, co ji dělá šťastnou. Byla ale v tu chvíli už tak unavená, že ji vůbec nic nenapadalo, a vypadalo to skoro, že není šťastná vůbec nikdy.

Maminka věděla, že to není pravda, ale nenadiktovala jí, co tam má psát.
Dcera si lehala hlavou na stůl, tužka komolila písmenka a slova a guma, která pořádně negumovala, jen mačkala papír. Vznikla z toho spousta slz. A tak s tou maminkou prý nakonec vymyslely, že dcera paní učitelce zítra řekne pravdu: že ji k tomu úkolu prostě víc nic nenapadlo, jen dva příklady. Vyplynulo to ze situace a byl to pravdivý názor malé holčičky v tu jednu konkrétní chvíli.

Ta druhá maminka na zastávce se rozvyprávěla o tom, jak hledá pro svou mladší dceru školku. Dceři jsou teprve dva roky a prý si už pár školek prohlédly. Skoro štítivě mluvila o jakémsi waldorfském systému, který má nejen školky, ale i školy, ale do takového zařízení by prý dceru nikdy nepřihlásila. Vždyť tam se děti učí mít svůj vlastní názor, a na to ona prý teda vůbec není zvědavá.

Návrat do lůna

 

Jaký domov vytváříme pro své děti?

Opakujeme model, který jsme jako malí poznali? S tím dobrým i s tím špatným? Snažíme se poučit a nedělat stejné chyby jako naši rodiče? Vnímáme vnitřní dítě v sobě, o kterém mluvívá psychologie, a chceme mu ve svých dětech dát naplnění?

Chceme to vnitřní dítě vyslyšet, aby neplakalo a aby vyrostlo v silnou bytost, které ke spokojenému životu stačí pouhé tři ingredience: zodpovědnost, schopnost rozhodnout se a uvědomění si vlastního názoru? Jde to vůbec?

Klíčem k tomu, abychom pochopili souvislost mezi naším dětstvím
a dětstvím našich dětí, je jediné slovo: vzpomínka.

Téměř vše, co se v dětství stane, se uloží v paměti a zůstává tam. Dětský věk je specifický tím, že celé to dítě – ve formě fyziologické i psychologické – je ještě ve vývoji a tedy i vnímání okolní skutečnosti se vyvíjí.

Jinak je to u dospělého člověka, kdy už nemluvíme tolik o vývoji, jako spíš o zkušenostech. Obzvlášť v krizových životních situacích se u dospělého aktivují vzpomínky na dětství: dětství je období bezpečí, důvěry a klidu. I zlé dětství v sobě nese fakt, že o tom rozhodl někdo jiný, někdo dospělý.

Všechny ty tři ingredience, o kterých je psáno výše – zodpovědnost, schopnost rozhodnout se a uvědomění si vlastního názoru – jsou v dětství přítomny jen do jisté míry, protože tu nejvyšší vůli má stále rodič.

S touto vůlí může rodič zacházet různými způsoby, jak jsme si ukázali na příkladech dvou maminek na zastávce. A právě proto je to období bezpečí, důvěry a klidu. Všechno důležité za děti totiž řeší rodič. A děti jen žijí a vyrůstají v tom území s hranicemi: s hranicemi mezi svobodou a nesvobodou.

Návrat do lůna

Našim dětem vytváříme domov.
A tento domov bude jednou pouze vzpomínkou.

Jaká bude ta vzpomínka? Bude hřát jako útočiště? Nebo bude bolet a raději se tam už nikdy nevrátíme, a nebo se tam vrátíme, ale jen abychom vyjednávali?

 

Vaše dítě jste vlastně vy

Řekneme-li, že se skrze děti vracíme do lůna, je to velmi obrazně řečeno, ale ve skutečnosti je to téměř tak: aktivují se nejranější vzpomínky. Cítíme-li, že bychom svému dítěti nejraději řekli „náno jedna pitomá„, slyšíme hned, že ano, přesně takhle nám říkali, když jsme v dětství zlobili.

Máme-li na jazyku větu „co ty to máš pořád za blbé nápady“, slyšíme hned, že ano, přesně takhle na nás mluvili, když jsme v dětství udělali něco hloupého. Všechno se vrací. Jako v kruhu.

Není to dohledatelné jako DNA, ale je to tady.
Vzpomínky.

Skrze vlastní děti se vracíme do vlastního dětství.

 

Andrea FischerováAndrea Fischerová

Jsem spisovatelka a autorka pohádkového webu „i-CHAMELEON“. Věřím, že pro děti je tady a teď důležitější než to, co bude zítra, za hodinu nebo někdy, a proto jim čtěte příběhy, které do skutečného světa vlétly na křídlech fantazie a svádí k tomu uvěřit, že úplně cokoli je možné.

www.i-chameleon.cz   /   www.facebook.com/KridlaFantazie

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře
  1. all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world

  2. bfSycV napsal:

    evolution korea
    251bfSycV#“-

  3. cVqSaU napsal:

    evolution korea
    767cVqSaU}“/

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.