Blog / Má cesta k sebe-přijetí

Už jeden z velkých mužů, u kterého má cesta k seberozvoji začala (Don Miguel Ruiz), psal o ochočování planety, o sebe-ochočování, o ochočování druhých. Tenkrát jsem si to jen přečetla, řekla si, že má pravdu a tím jsem to vzala jen za fakt…

Prošla jsem si mnoho let bolesti, lítosti, emocí, které se skrývají pod slovy soudce – odsouzení, posuzování, vina, stud, nedokonalost, nedokážu, nezvládnu… od toho se vždy odvíjel můj život – nahoru, dolů.

Kde je ta harmonie, kde je to štěstí… ?

Poprvé před 10 lety jsem zkusila první semináře, navštívila kartářky, reiky, přečetla spousty knih, sledovala desítky webinářů… a právě teď, 3 dny po semináři na Hawaii, jsem si hluboce uvědomila, že ta pravda o ochočování platí i pro mne. Že se s tím stále ztotožňuji a jak mě to bolí, protože mé tělo opět onemocnělo.

cesta uzdravení a štěstí

Mám velké bolesti na pravé polovině těla… co jsem se dočetla, je to nepřijetí sebe sama v určitých oblastech života, strach ze života a hlavně stálá konfrontace s muži… a já nejsem uvolněná… Ten proud svobody, uvolnění, jsem poprvé zažila na Hawai, a to s naprosto otevřeným srdcem a pocity „Přesně taková jaká jsem, se mám ráda“.

 

SEBE-PŘIJETÍ

A to nejen se ženami, ale především i s dvěma muži – Eriko a John, kdy jsem poprvé v životě naplno sdílela emoce teď a tady, bez jakéhokoli studu, soudu a začala poznávat bytí. Že můžu, že nemusím nic skrývat, že si na nic nemusím zvykat… lhát… jednoduše odhodit všechny masky!!!

Každým dnem to byla úleva a úleva a když jsem se necítila dobře, stačilo objetí nebo jedna věta… I takhle je to v pořádku. To sdílení a pocit, že nikdo nejsme víc a nikdo míň, je nepopsatelný… JE TO SVOBODA!!! Nikdy jsem to tak hluboce a intenzivně nezažila… Mahalo… / DĚKUJI /

3 dny před odjezdem mi začaly bolesti pravé poloviny těla, se kterými jsem měla problém už několikrát. Mé tělo už cítilo podvědomě návrat do reality, kde se sebeláska nepěstuje a pocity/programy/ odsouzení v různých situacích, jsou jako denní chleba…

Ještě poslední den jsem si dopřála u ženy jménem Mokihana masáž Lomi lomi a jsem velmi vděčná za tento okamžik. Došlo k uvolnění, dopřávala jsem si těch nejlaskavějších doteků mého bolavého těla… Po masáži došlo u mě k rozpuštění emocí pomocí slz. Uvolnila ze mne pocit, který mnohé známe: „nikdo si mě neváží“. U nás žen je to hodně často směřované k mužům. Je to silný program z dětství, … můj otec si mě neváží… pak si jej neseme vždy v jakémkoli vztahu k mužům.

cesta uzdravení a štěstí

Když jsem odjížděla domů, byla jsem plná zážitků, legrace, hojnosti, sebelásky, moudrých vět… nekonečna… bolesti těla byly pryč…

 

První dny jsem si připadala jak z jiného světa

Chtěla jsem být sama, chvilku jsem byla teď a tady, a chvilku na Kauai, duše opravdu dobíhala tělo. Nastal čas uzemnit se, a tak Universum, vesmír či Bůh, který nás zná nejlépe,  si nás chce vždy vyzkoušet.

PRAVDA – první střet s manželem. Nebyla to hádka, jen krátká komunikace a mé tělo opět přeplo do režimu ochočování. V ten moment mi došlo, že je to právě to, co mě bolí, svírá… problém, vina, vše, co se týká posuzování!!!
Celý den jsem pak brečela, ale už ne z lítosti – tak, jako dřív, ale protože to tak mé tělo znovu potřebovalo.

Ten večer jsem si už vědomě uvědomila: „Nikdo nemá právo nás posuzovat, odsuzovat za nic… a zároveň to právo nemám ani já k ostatním.“ Teď a tady mám sice stálé bolesti těla na pravé straně, ale autenticky přijímám a vím, že už nikdy nechci opustit pocit SEBE-PŘIJETÍ a budu tvořit krásné myšlenky… MÁM SE RÁDA PŘESNĚ TAKOVÁ JAKÁ JSEM, U SEBE JSEM DOMA A V BEZPEČÍ…

Jdu dál, … aby má bolest ustala a já s celistvostí přijala sebe sama 🙂

„Zasloužím si lásku,
protože pro lásku…
jsem se narodila“

 

 

Veronika Rajská

Další články v kategorii

Sebeláska Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.