Blog / Ječím na své děti, jsem proto špatná matka?

roztomilýDocela nedávno, když jsem se rozčilovala s dětmi, si mě manžel škodolibě přeměřil pohledem a pak odpálil míček se slovy: „Co by na to řekly tvoje čtenářky miláčku, že takhle ječíš na děti?“ A pokračoval dál ve sledování čehosi ve svém iPhonu jakoby nic. Místo aby mi pomohl srovnat děti, v poklidu a s přehledem jak to umí jen on, si mě ještě dobíral.

„Já ale nikde nepíšu, že na děti nekřičím, určitě by to mé čtenářky pochopily“ odvětila jsem se špetkou hořkosti. Ano a je to tak milé maminky. Jsem sice trpělivý člověk milující klid, který opravdu hodně vydrží, ale když číše přeteče, tak vyloženě bouchnu. Jako bomba, a to nevlastním zbrojní průkaz!

 

Když se stěny chvějí

Znáte to, když zakřičíte tak, že se stěny chvějí a omítka opadává? Když hlasivky brutálně vibrují a vy máte pocit, že to bylo to poslední, co jste kdy ze sebe vydaly, protože tohle rozhodně nemohou vydržet? Když vytáhnete volume jekotu z palce u nohy nahoru a již v hrudi cítíte, že vás ty decibely hluku musí zákonitě spálit ještě než vyjdou z úst a vy vůbec netušíte, že něco podobného ve vás vůbec je?!

A děti raději prchají a klidí se vám z cesty, protože vědí, že přestřelily! A vy pak možná bojujete se špatným svědomím, litujete svého jednání a sebemrskačsky se hodnotíte jako „špatná máma“??

Ale ne! Jsme jenom lidé. I já jsem jen člověk a nedělám si výčitky. Jsem přesvědčena o tom, že mnohem důležitější je to, co převládá z dlouhodobého hlediska. Jasně, každý dospělák by měl umět ovládat svůj hněv, vztek a zlost, ale nikdo není dokonalý. Nebo existuje někdo, kdo za celý svůj život alespoň jednou nevybouchl??

 

Situace pro jogína

Existují situace, kde i letitý jogín by byl bezradný, aby zachoval klid. Třeba když čekáte návštěvu a tak tak poklidíte domácnost, abyste nebyly za totální šmudly a v okamžiku, kdy sedíte s návštěvou, jde vaše ratolest na záchod. A vy pořád neslyšíte „hotovoooooo“ a už je to poměrně dlouhá doba a vy začínáte být nervózní…

jogín

A tak jdete situaci zkontrolovat a zjistíte, že hovínka jsou rozmatlaná opravdu všude, jako by toaletu navštívil nešikovný malíř a právě vymaloval. Chápete? Všude na dlaždičkách, podlaze, umyvadle, v záchodě i na prkýnku, ušetřeno nebylo ani stupátko či dětské prkýnko! A vaše zlatíčko nožičkou maskuje pokakanou podlahu koberečkem. To jsem se opravdu neudržela, protože utéct nemůžu (nikdo by to stejně neuklidil), a tak jsem aspoň křičela! Šílela i před návštěvou.

Ve skutečnosti se mi chtělo ale brečet a řvát, mlátit polštářema a vším, co by mi přišlo pod ruku. A tak jsem poklekla, vzala houbičku a tu negativní energii jsem přeměnila v něco konstruktivního. Jo vydrhla jsem to, co mi zbývalo?! A kamarádka zatím odvedla to křehké stvoření daleko ode mě, asi abych ji nezaškrtila :-D.

 

Obraz dokonalé matky

Prý mě takhle nikdy nezažila. Vypadám prý jako klidný člověk, do kterého by nikdy neřekla, že dokáže řvát a nadávat s takovou intenzitou. Strašně se jí v té chvíli ulevilo, protože zažila na vlastní oči i jinou maminku, která křičí na své dítě. Podobné situace zažívá dnes a denně. Jak úlevné!

Rozhodně nikoho nenabádám, aby křičel na děti. Vždy je to chybou dospělého! Jsme unavené, štve nás manžel, děti od rána zlobí, všude nepořádek, k tomu rozbité auto, prostě někdy toho máme všeho dost, a tak bouchneme. Je to normální a není třeba se za to linčovat. Nejsme dokonalé bytosti.

 

Přiznání

Mé milé čtenářky, ráda bych se vám s něčím přiznala :-). Občas křičím (myslím tím zběsile ječím) na své děti, často se udržím nevybouchnout a po většinu času zůstávám v klidu. Zjistila jsem, že když posloucháme hudbu nebo si zpíváme, je křiku o něco méně. Mateřství považuji za nesmírný dar a druhou šanci na život i přes vymalovanou toaletu odstínem „brown“.

 

uzdravující síla mateřství

Jedinečný transformační program pro ženy.
Máš možnost přepsat to, jak jsi byla vychovávána, uzdravit bolesti z minulosti a přinést změnu pro sebe i pro celou rodovou linii. Více tady >>>

 

A jak jste na tom vy? 🙂

Přeji vám klidné nervy a málo křiku během ranních příprav do školy či školky. Zítra ráno vypravuji všechny tři dcerky. Nejstarší Terezku do první třídy a ty dvě mladší lumpice do školky. Nejmenší Kristýnka bojkotuje samostatné oblékání….asi bude muset jeden den jet v pyžámku do školky :-D.

„Nesnažte se být dokonalé, místo toho buďte dnes lepší než včera.“

 

S úsměvěm

Mgr. Elena Ježková

www.elenajezkova.cz

www.facebook.com/materstvijedar/

Další články v kategorii

Inspirace Rodičovství Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze
  1. Kristýna napsal:

    Mám to stejně. Když je toho na mě za den moc, bouchnu pak i kvůli maličkosti. Řvu jak tajfun na toho svýho drobečka a pak večer brečím do polštáře, že jsem se zas neudržela. Když je to ale opravdu maličkost a můj výbuch je spíš součtem jiných okolností, tak se synovi omluvím a vysvětlím mu, co se stalo. Tím se dle mého názoru i učí přiznat chybu a omluvit se za ni, když ji člověk udělá

    • Elena Jezkova napsal:

      Take se omluvouvam za vybuch, podle mne je dulezite, aby deti videly, ze i my jsme chybujici lidske bytosti, ktere se umi omluvit a ne jen chodici roboti 😊.

  2. Pája napsal:

    Tak tohle znám moc dobře, dítě/děti zlobí a zlobí, tu se vysype/vyleje tohle, tam se vyhážou šuplíky, tam se vysypou všechny hračky, vzteká se kvůli všemu, nechce mě absolutně v ničem poslechnout, dělá přesně to co nemá a člověk to nějakou dobu vydrží a pak přijde nějaká třeba i drobnost a já ječím nebo plácám po zadku a pak to vždy obrečím, že jsem opět selhala, že je to přece jinak moje zlatíčko. no je fajn číst, že to je i jinde podobné, díky 🙂

  3. Elena Jezkova napsal:

    Presto, ze me mozna spoustu lidi vnima jako “dokonalou” matku, sama si tak nepripadam a nebojim se to priznat sobe ani ostatnim. Zadny clovek neni dokonaly! Snazim se byt uprimna a jsem moc rada, kdyz se i ostatni maminky na zaklade meho clanku neciti spatne proto, ze obcas selhavaji.

  4. Petra napsal:

    Také s tím bojuji. Vždy jsem byla klidný a trpělivý člověk, ale s příchodem dětí se tyto mé vlastnosti postupně vytratily.
    Ráno si vždy řeknu budu dnes v klidu 🙂 den odstartuji s úsměvem a nekonečnou trpělivostí všem naslouchat a vysvětlovat, do večera mi to ale málokdy vydrží. Včera zrovna nastala situace, kdy jsem se neudržela a řvala a řvala a bylo mi to pak taaak líto. Vůbec když pak tečou slzičky. Také se pak snažím vše v klidu vysvětlit, proč jsem vybuchla a omluvit se, a že se nemění nic na tom, že je oba mám moc ráda!
    Článek je super, příspěvky také!aspoň vím, ze nejsem sama a že se za takové“selhání“ nemusím stydět.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.